Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 686)
Sestupuji do lůna hlediště postranní uličkou mezi plyšovými sedadly. Dotýkám se jejich hran. Nehladím je, jen udržuji rovnováhu. Rouška na tváři se nadouvá.
Na jevišti stojí monstrum. Pódium s dveřmi, nábytkem, tikajícími hodinami na zdi vklíněné do obrovité konstrukce z úseček, přímek a úhlopříček kovových hranolů s rameny sahajícími přes forbínu až k divákům. Jsem ohromen. A to je slabé slovo.
Když přes kovová ráhna nevidím na jevištní dění, počínám uvažovat: To není samo sebou, tady jde o inscenační záměr. Když se stěny s hodinami rozhoupají, mám jasno. Jinotaje Kunderova opusu z šedesátých let minulého století, byly rozluštěny a vloženy vizuálně do představení.
Jinotaje Kunderova opusu z šedesátých let minulého století, byly rozluštěny a vloženy vizuálně do představení. Foto NdB
Múza má poznámku: Myslíte, že je to tak dobře?
Nejsem tvůrce, jsem konzument. Z praxe však vím, když prozradíte tajemství na počátku hry, není už o čem hrát… Drama ztratí napětí a nerezonuje, stane se údivnou podívanou…
Jste krutý.
Múzo, vyslovuji obecnou tezi.
Herci role hrají dobře, vydávají se bezezbytku. Foto NdB
Herci role hrají dobře, vydávají se bezezbytku. Tereza Groszmannová je hloupou, slídivou maloměštkou, paní Krůtovou. Petr Kubes směšným fangličkářem, nedůstojným důstojníkem poraženého státu, majorem Krůtou. Zuzana Černá jejich sexuchtivou, naivní, všehoschopnou dcerou a Jakub Svojanovský jejím manželem Jiřím Nečasem, nehrdinným hrdinou hledajícím v manželství únik z dosahu gestapa a pražské odbojové skupiny. Smutnou hrdinku Věru prchající před slídili citlivě hraje Petra Lorencová a domovníka Sedláčka, kolaboranta z přesvědčení, s razancí a nadhledem Martin Siničák.
Chvíle Nečasova rozhodování, zda zasáhnout a těžítkem zabít ozbrojeného špicla Sedláčka, jsou scénována světelnou změnou a promítáním stínohry na plochu konstrukce. V jednom takovém zastavení se shůry snese řada lan s popravčími oprátkami na koncích.
V jednom zastavení se shůry snese řada lan s popravčími oprátkami na koncích. Foto NdB
Když jsem v době mladosti, na scéně Divadla bratří Mrštíků, viděl Majitele klíčů prvně, chápal jsem hru jako polemiku se zaběhnutým kultem hrdinství a národním smyslem pro degradující morálku. Diváci se smáli a nadšeně aplaudovali…
Major Krůta prohlašuje: Ziskem klíčů jsme dnes vyhráli velkou válku…
Představení je u konce. Těžce se zvedám ze sedadla, prsty hledám oporu ve zlatavých hrbolcích stěny.
Že se Kunderova hra vrátila do autorova rodiště, má svůj nepominutelný důvod. Foto NdB
Múza cituje z programu profesorku Evu Stehlíkovou: Jiří Nečas se nevyhne svému osudu, způsobí smrt své ženy i jejích rodičů a musí zůstat sám. Všichni musí žít a musí žít s vědomím, že všechno jejich snažení bylo marné. Jiří Nečas odchází s vědomím, že má v sobě hranici, na které bude celý život upalován.
Mumlám do roušky: Že se Kunderova hra vrátila do autorova rodiště má svůj nepominutelný důvod.
Brno – Komín, 14. 9. 2021
Národní divadlo Brno – Milan Kundera: Majitelé klíčů. Režie: Martin Glaser, dramaturgie: Milan Šotek, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, hudba: Ivan Acher, light design: Martin Špetlík. Osoby a obsazení – Jiří Nečas: Jakub Svojanovský, Alena Nečasová: Zuzana Černá, Krůta: Petr Kubas, Krůtová: Tereza Groszmannová, Věra: Petra Lorenzová, Domovník Sedláček: Martin Siničák, Domovnice: Tereza Richtrová, Důstojník gestapa: Pavel Čeněk Vaculík, Toník: Viktor Kuzník, První muž: Vladimír Krátký, Druhý muž: Jan Grygar. Premiéra 22. května 2021 v Mahenově divadle v rámci festivalu Divadelní svět. Psáno z představení 10. 9. 2021.
///
Více na i-DN:
Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 29)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 686)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
