Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Čert Tě vem! (No. 3)
Páteční dopoledne zlomvazské naneštěstí ukázalo, že noční fotbálek si vybral krutou daň, jež výrazně poznamenala finální festivalové dvoudenní. Projekty, jimž zdravotní indispozice způsobené sportem znemožnily uvedení v programu byly dva – páteční Bouře a sobotní Innercity. Na obranu organizátorů jest třeba nutno uvést, že se do posledních chvil snažili sehnat náhradu. Sice se to na konec nepovedlo, ale i hektická aktivita se v těchto případech cení, a já se nebojím jí zatleskat. I ona se totiž stala jedním z klíčových zdrojů letošního úspěšného ročníku.
Startovní čárou pátku se pro mne stala scénická adaptace knižního bestselleru Aleše Palána Raději zešílet v divočině, v podání nedávných absolventů činoherního herectví brněnské JAMU. Foto: archiv festivalu
Startovní čárou pátku se pro mne stala scénická adaptace knižního bestselleru Aleše Palána Raději zešílet v divočině, v podání nedávných absolventů činoherního herectví brněnské JAMU. Projekt, k němuž se mateřská univerzita nejednou zachovala značně macešsky, a jehož proces vzniku i následného uvádění byl zároveň radikálně ovlivněn pandemickými restrikcemi, jednoznačně nese rysy mimořádného kolektivního vzepětí proti okolnostem i mocenské zvůli. Režii Olívie Fantúrové zdobí sympatická umanutost, snaha o audiovizuální vytříbenost a pevnost vedení. Problém však nastává s poněkud otrockou nápodobou oblíbených režijních postupů, i cizích tvůrčích rukopisů. Nejvíce vzdorujícím elementem je literární předloha sama. V zásadě neinvazivní rozhovory Aleše Palána se šumavskými solitéry totiž inscenování připravuje o to nejcennější, totiž autenticitu. Původní svérázné bytosti se tak na jevišti nezřídka proměňují v pouhé neživotné stíny, v horších případech v křečovité kreatury. Spojovací úloha profesionálního žurnalisty je pak dramatizací posunuta do tragikomické figurky, jež jak postava z počítačové hopsačky spěchá přes překážky, z místa na místo, mezi jednotlivými levely a jejich bossy. Dílčí technické problémy pramenící zejména z přesunu do jiného prostoru pominout lze, lajdáctví v přípravě, například nenaladěnou kytaru Adama Mašury už nikoli. Doslova iritující je pak opulentní dvouhodinová stopáž, jež nemá výraznější gradaci, ani jiné opodstatnění. První brněnská inscenace Palánova samotářského opusu (pokus z Husy na Provázku následoval až záhy!) zcela jistě patří do nově vzduté umělecké vlny zájmu o středoevropský venkov, ani ona ze však nevzdala sterilní hipsteřiny, jež sice k návratu do přírody extaticky vyzívá, leč málo do ní skutečně zavítá, natož aby jí rozuměla. K počinům pozoruhodným ji však řadí herecké výkony, a to v rovině kolektivní, i sólové. Výjimečný ročník ve výjimečné akci. Nevšedního talentu Elišky Brumovské se už ujalo Jihočeské divadlo, komplexní divadelní schopnosti Kláry Bulantové a Elišky Vocelové na adekvátní ocenění zatím čekají. Z mužů, mediálně dosud nepříliš provařených, zazářili především Filip Jezowicz a Matěj Beneš. Vážená divadla, porvěte se o ně!
Následující autorská inscenace Entomologious studentů DAMU Terezy Havlové a Adama Páníka, kteří se již stihli etablovat coby Musaši Entertainment Company, tedy zábavní společnost zabývající se autorským divadlem, audiotvorbou, řezbářstvím, výrobou hudebních nástrojů, kovářstvím, hubkařením a jinými řemesly, opět (mj. po čtvrteční Palculience) hravě dokázala, že česko-slovenská neortodoxní loutkařina i nadále žije! Poetická miniatura, tématicky úzce spjatá například s Tanovou Cikádou, si s nadhledem i vytříbeným smyslem pro křehkou rovnováhu reality a snu pohrává s vážnými tématy, aby i přes absenci zřetelného děje dospěla k intimitě, i univerzální sdělnosti. Malý zázrak. Kam se hrabou Broučci!
Vzhledem ke zrušení večerní Bouře se divadelním zavírákem třetího dne stalo sólo Matouše Adama S-Hitmaker, které sice bylo oficiálně uvedeno pod hlavičkou KATAP, ale je rozpracováním performerova staršího výstupu z dob studií na JAMU. Opět pod režií Olívie Fantůrové sledujeme řadu vtipných, i jinak působivých momentů, které ovšem tentokrát nejsou uzavřeny do adekvátního rámce. Eruptivní přebujelosti Adamovy tvůrčí kreativity by pevnější dramaturgie, i striktnější režijní přístup, vedoucí k přesnější struktuře žánrově hraničního kusu velmi prospěly, protože energii, fantasii i nevšední charisma rozhazuje hrstmi plnými, leč pokora k celku, a logicky i publiku zde místy dost chybí. Jinak však díky, a vzhůru do víru další noci.
Jak jinak než cimbálově folklorní! Dokončení příště.
Komentáře k článku: Čert Tě vem! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
