Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Čert Tě vem! (No. 4)
Loučení s Restartem Zlomvazu pro mne začalo jedním z vrcholů letošní programové kolekce. Taneční inscenace Za zavrenými dveřmi, která je volně inspirována stejnojmenným románem B. A. Paris, je strhující, komplexní a nekompromisně otevřenou jevištní definicí toxického vztahu. Extrémně vtahující sonda pod povrch tématu nepochybně hluboce osobního se honosí vynikajícími výkony, v nichž se skvostně mísí prvky fyzického divadla a pantomimy s evidentním důrazem na kolektivní soudržnost. Poučená práce s minimalistickou scénografií a náznakovými kostýmy je adekvátně podpořena atmosférickým světelným designem, a především parádním původním soundtrackem. Tleskám a s úctou se klaním, protože jsem zasažen zcela. Tématem, týmem i jeho tvůrčí hlavou. O choreografce i tanečnici (středeční Šárka!) Michaele Dzurovčínové zcela jistě ještě uslyšíme. A já doufám, že nahlas!
Doma u Hitlerů. Foto: archiv festivalu
Následně se dopustím decentní publicistické zvůle i lehkého porušení časového kontinua článku, když v jeden celek sepnu dva tematicky příbuzné projekty bratislavské VŠMU. Středeční Lebensraum vycházející z dramatické předlohy Israela Horovitze (již mimochodem v české premiéře v roce 2011 uvedlo ostravské Divadlo loutek), i Goldflamův sarkastický komediální hit Doma u Hitlerů, který se v sobotu stal finální položkou hlavního programu, spojuje téma holokaustu nahlížené nepříliš obvyklou, často groteskní perspektivou, i formální příbuznost s nedostižnými vzory, jež lze hledat mimo jiné v autorské tvorbě Georga Taboriho a Thomase Bernharda. V režijní i dramaturgické orientaci mladých umělců lze snadno spatřovat kritický postoj k nápadnému vzedmutí renesanční vlny domácího nacionalismu i sveřepý zájem o nepovrchní zpracování temného dědictví dosud palčivě čerstvé minulosti. Jejich snahy jsou shodně korunovány plnokrevnými jevištními výkony, v nichž se často bryskně střídají polohy i charaktery a brilantně balancuje na pomezí zvolených žánrů.
Lebensraum jednoznačně představuje tradiční ansámblové herectví, tentokrát s jasnými přesahy směrem k epickému divadlu, jako královskou disciplínu slovenského divadelního školství, u Goldflama pak vládnou ženy, a to i proto, že jejich postavy nabízejí větší prostor pro aktérskou invenci, a naopak nesvádějí k povrchnímu imitování. Zatímco Horovitzově antiutopii by slušelo větší proškrtání přespříliš hovorného textu, ideálně směrem ke tvaru bez dostatečně nevyargumentované a zbytečně zdržující pauzy, veselým obrazům z náckovských doupat pak zase komplexnější práce s hudební fakturou inscenace, jež sice touží podvratně pracovat s aktuálními songy, leč jedna sova Athény nespasí. Suma sumárum jde ale v obou případech o projekty nadprůměrné a společenskou diskusi otevírající. A dobře tak! A co teď? Už party jen!
Závěrečný večírek, nazvaný euforicky Vítejte!, jenž mimo jiné doprovodil dlouho připravovaný, ale zato fantasticky nazvučený temperamentní koncertní set Circusu Problem, byl plný neformálních diskusí, nečekaných setkání i vřelého, byť nepatetického mávání. Moc dobře bylo.
Povedený, a v rámci možností i precizně zorganizovaný Zlomvaz-Restart jasně prokázal, že umělecké školy žijí, vřou, i dovádějí a rozhodně chtějí se setkávat a společně spolupracovat. Je tedy naprosto v souladu s leitmotivem letošního ročníku, jímž byla udržitelnost, naprosto nezbytné jim to umožňovat, a to i nelehkým časům navzdory. Škoda každé kontinuity, která přerušena jest!
///
Poznámka: Protože nebylo samozřejmě v silách jednotlivce stihnout a zaznamenat vše, rád bych zde upozornil na skutečnost, že nejen inscenacemi a večírky byl program Zlomvazu letos živ. Zahrnul rovněž řadu profesních diskusí na důležitá témata, workshopů, setkání s osobnostmi i koncertů.
///
Poděkování: Organizačnímu štábu za vstřícnost, promptní řešení nastalých problémů i pohodovou atmosféru. Manažeru festivalu Tomáši Kočímu, protože si počínal jako ostřílený vozataj, Štěpánu Piňosovi za zajištění perfektního ubytování, Anežce Bednářové za bezproblémovou komunikaci a Veronice Krejčí za bezprostřední vřelost. Personálu Kafe•Damu za vynikající pohostinnost, kvalitní catering i barmanskou virtuozitu.
Děkuji velmi všem, a na další ročníky těším se!
Komentáře k článku: Čert Tě vem! (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
