Divadelní noviny > Blogy

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 31)

Některá fakta bude třeba osvětlovat populisty matené české společnosti – zejména její nejmladší části – ještě dlouho po (doufejme) definitivním konci posttotalitní éry, tedy po slibném začátku vlád bez komunistů a bez jejich neméně agilních pohrobků – nejprve „internacionalistů“ a z nich přirozeně transformovaných „nacionalistů“ v partajích a hnutích pravých a jediných vlastenců. Stále je demaskujeme poněkud uzarděle a jakoby s ostychem.

To byla má první myšlenka při sledování úvodních sekvencí nového koprodukčního filmu (Slovensko, Česko, Německo) Zpráva režiséra Petra Bebjaka. Vévodí mu dvě u nás takřka neznámá jména: Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba. V ničem si nezadají s akčními hrdiny thrillerů dobrodružného žánru typu Útěk v řetězech. S malým rozdílem: Jejich příběh je skutečný.

V československé kinematografii má Zpráva v množině příběhů z šestiletky německé okupace vlastně jediný předobraz: Démanty noci, debut Jana Němce podle povídky Arnošta Lustiga z roku 1964. Bývají považovány za nejpřínosnější dílo úvodních jar nové vlny československého filmu; ještě z první poloviny šedesátých let. O útěku dvou chlapců, symbolicky Prvního a Druhého, z transportu… Ve shodě s Václavem Březinou, autorem přehledného Lexikonu českého filmu 1930 – 1996, ho dodnes oba oceňujeme 100%.

Osvítila Zpráva svět?

Dvěma slovenským židům se 7. dubna 1944 podařilo uprchnout z Osvětimi. (Jeden z pěti vydařených židovských – z celkového počtu 144 úspěšných útěků v temné historii nejproslulejšího nacistického komplexu vyhlazovacích táborů, známého zničením neuvěřitelného a nepředstavitelného počtu téměř dvou milionů lidí.)

A nejen to. Ti dva vynesli několik důkazů, zápisů o počtu lidí v transportech končících rovnou v plynových komorách, o existenci Cyklonu B a hlavně osobní svědectví o existenci táborů smrti. O životních podmínkách v nich, o zvěrstvech sebedeklarovaných árijských nadlidí, o konečném řešení židovské otázky v praxi… Zdráhalo se uvěřit i velení spojeneckých sil. A tak teprve v polovině června 1944 vyšla jejich Zpráva v New York Times. To už byly v plném proudu deportace Židů z Maďarska. Po intervencích osobností katolické i protestantské Evropy i amerického prezidenta a s akcentem na možné poválečné uspořádání světa admirál Horthy transfer Židů do Osvětimi zastavil. Vrbova a Wetzlerova zpráva tak před jistou smrtí zachránila nejméně 190 tisíc životů…

Ti dva nebyli komunisté, proto se v socialistických školách o nich žáci nic nedovídali, neboť jednou z velkých lží časů vlády jedné strany byla teze, že svoboda mohla přijít jen z východu. Není snad třeba připomínat, jaké příchuti ono osvobození nakonec přineslo, nicméně platí, že Wetzler († 1988) „se dočkal“ Kříže M. R. Štefánika I. stupně z rukou prezidenta Gašparoviče – už jenom in memoriam – až v roce 2007, a Kanaďan, profesor farmakologie a neurologie Vrba († 2006) ani to ne.

S nadějí ve štítu

Předlohou pro Bebjakův film se stala Wetzlerova románová autobiografie Co Dante neviděl. Snímek nese znaky rozmáchlého obrazového dokumentu s dominantní subjektivní kamerou (Martin Žiaran). Je však ohlédnutím od A do Z hraným. Náročným na exteriéry – bloky koncentráku a jeho hrůzná „zákoutí“, rozblácené apelplacy, podmáčené louky, temné horské smrčiny – a interiéry – v baráku číslo 9, v chatrči pod hřebenem, v místností žilinské Židovské náboženské obce (architekt Pavel Synek)…

Zúžený svět nejisté osy útěku sledujeme takřka výhradně očima uprchlíků. Ruční kamera, podhledy z trávy těsně nad zemí, klopýtavý úprk zmolami a vývraty. Někdy je účinek skoro kontraproduktivní, odpudivý: roztřesený obraz při prodírání mlázím, svět vzhůru nohama z pohledu vězňů ležících na zádech v díře ukrytu pod dřevem… Tady se snaha o reálnost obrazu míjí s realitou. Člověk se vždycky podvědomě snaží postavit pohled „na nohy“. Snad tedy je několik takových pohledů metaforou obrácení světa. Nebo jeho zvrácenosti. To však lépe vyjadřují epizody s nacistickými katany: rozdupání lebek po krk zasypaných vězňů koněm jako pomsta za padlého syna na východní frontě, vražda vězeňského pomahače ve vichru a ledovém dešti nastoupených a trýzněných arestantů po útěku dvou hlavních odvážlivců z pekla.

Takřka permanentní, přerývaný, zadržovaný, zoufalý, zrychlený, zběsilý dech štvanců, akcelerující odhodlanost, vytrvalost, beznaděj, úzkost, strach, zoufalství i naději… Někdy přeexponované další zvukové efekty (Juraj Baláž, Olaf Mehl). Prolínají se s navýsost přesným hudebním partem (Mario Schneider) postaveným na střídání judaistických a přiměřeně expresivních dramatických motivů, z jejichž celku vyplývá ozvláštnění příběhu, s konturami zvýrazňujícími kontrast svébytné židovské kultury v Evropě třicátých a čtyřicátých let a podřadného rasového ocejchování potvrzeného norimberskými zákony (1935).

Noel Czuczor a Peter Ondrejička se zhostili rolí neokázalých hrdinů Wetzlera a Vrby se vší nenápadností existence dvou proklatců posilovaných jen vůlí zpravit svět o nepředstavitelné nelidskosti jednoho ze dvou zhoubných represivních režimů divného dvacátého století. V čas útěku bylo Freddymu a Valérovi dvacet šest a dvacet let! Při životě je držela víra v polepšení světa.

Pozoruhodnou vedlejší postavou je spoluvězeň-františkán v podání Jana Nedbala. Bez šance přežít se vzepře. Jeden z mnoha bezejmenných. Epizody z tábora, mnohdy jen náznakové, patří k nejsilnějším. Bebjakův film, samozřejmě omezen finančními prostředky, končí ve chvíli, kdy mohla začít jeho druhá část. Jak neuvěřitelně zněla slova dvaatřiceti hrůzyplných stran jejich zprávy o masových vraždách v nacistických lágrech nejen druhému kontaktu, zástupci Červeného kříže Warrenovi (hraje ho John Hannah), ale později i Churchillovi a dalším představitelům spojenců, o tom svědčí i její pozdržené publikování.

Slováci nominovali Zprávu na Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 2020, celek však v konkurenci neuspěl. Naléhavost jeho výpovědi předurčuje však dílo i po opožděné premiéře v Česku až 14. října 2021, dva dny před 80. výročím odjezdu prvního transportu Židů z žižkovského nádraží Bubny. Distribuci filmu má provázet speciální projekce pro školy. Je ale třeba obávat se, že bez náležitě připravené osvětové akce nebude třetí poválečné generaci Zpráva dost srozumitelná.

Co dál v našem století

Namísto pokračování příběhu Wetzela, Vrby i jejich Zprávy, která se stala mimo jiné důležitým svědectvím i v procesu s pohlaváry třetí říše v Norimberku, rozhodli se autoři filmu jen pro stručné textové dopovězení a pro aktualizaci vhledem do naší přítomnosti: citacemi nových vyznavačů falešného vlastenectví, houfujících se pod heslem Nic než národ! (a jeho variací). Žádná abstrakta, zcela konkrétní projevy Mariána Kotleby, Marie Le Pen, Donalda Trumpa a dalších rozvratných duchů v Asii, Africe, v Latinské Americe.

Čechů se taková aktualizace samozřejmě tradičně netýká. Co na tom, že novodobých nácků máme i u nás dost. Jen je neurazit, nezranit jejich citlivé duše! Proto se i v distribučním textu Falconu uvádí na adresu souseda jediných a pravých Čechů jen opatrně: …Strana Naše Slovensko, která nemá daleko k nacistickým ideám, se již dostala do slovenského parlamentu. On ale Kotleba k těm ideám nemá jen nedaleko, on nacistou – včetně vlastních „pořádkumilovných“ úderných rot ausgerechnet právě v Pováží na Žilinsku, odkud vyjížděly transporty ze Slovenska – nepokrytě, i když tupě, je!

Ještě ostudnější je přístup českého Státního fondu kinematografie, který v rámci koprodukce neposkytl angažovanému dílu žádnou finanční podporu. Podobně jako za normalizace mělo vedení fondu výhrady ke scénáři, postavenému ovšemže – tím už se však SFK nezabýval – na minimu dialogů ve prospěch kompozice velkého výtvarného plátna tvořeného kamerou, hudbou a hereckou akcí. A tak čistý štít naší účasti na projektu zachránila Česká televize. Teprve po úspěchu filmu v zahraničí – promítá se už v 99 zemích (včetně Číny i Tchajwanu) – poskytlo nové vedení SFK dotaci. Aspoň na distribuci…

Zpráva. Předloha Alfréd Wetzler (Co Dante neviděl). Režie Peter Bebjak, scénář Jozef Paštéka, Tomáš Bombík, Peter Bebjak, kamera Martin Žiaran, střih Marek Kráľovský, zvuk Juraj Baláž, Olaf Mehl, hudba Mario Schneider, architekt Petr Synek, výtvarník kostýmů Katarína Štrbová Bieliková, umělecký maskér Michaela Klicková. Slovensko, Česko, Německo. Slovensko / Česko / Německo, 2020, 94 min. Česká premiéra 14. října 2021.

• Autor: Jiří P. Kříž
• Publikováno: 16. října 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 31)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ