Pilát v oslabení
Co činí Bulgakovův román Mistr a Markétka tak strhující četbou? Autorův pozorovací talent, humor a smysl pro grotesku. A způsob, jak je to napsáno, literární mistrovství. Na tom, že je to tak i v češtině, má zásluhu v tomto roce Státní cenou za překladatelské dílo odměněná Alena Morávková.
Režisérské duo SKUTR ztotožnilo postavu Mistra s postavou Ješuy Ha-Nocriho (Ondřej Rychlý) a Ivana Bezprizorného s Matoušem Lévim (Pavel Neškudla, vpravo) FOTO PAVEL HEJNÝ
V románu se prolínají dvě linie. Jednou je vyprávění o návštěvě, kterou uskutečnil ďábel pod jménem profesor Woland se svojí svitou v Moskvě. V ďáblově režii se představí město a jeho obyvatelé, zejména pak nejrůznější vesměs zbyteční kulturní a zábavní činovníci, v celé své hrabivosti, podfukářství, kariérismu, alkoholismu a udavačství. Ze špatně spravovaného města ve špatně spravovaném státě vystupuje osud Mistra, jehož román padne za oběť intrice. Druhou linii představuje příběh Piláta Pontského, který Mistr ve svém díle zpracoval.
Umělecká dvojice SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) v inscenaci Divadla v Dlouhé opustila zavedenou interpretaci románu, spočívající ve výsměchu socialistickému státu, kde všichni mají být šťastni, ale ve skutečnosti se všichni navzájem nenávidí. Vytáhli z příběhu linii Mistrova rukopisu, smyslu života v tvorbě a jeho ztrátu, když je dílu znemožněna publikace. To je, jak je celkem známo a jak to zdůrazňují i v programu, také Bulgakovův autobiografický motiv. Opřeli svůj výklad o love story a – což je zajímavější – o prozření jednoho pitomého literárního vyžírky Ivana Bezprizorného po setkání se skutečným uměním na život a na smrt.
SKUTR nápaditě realizovanými střihy (s pomocí kostýmů Simony Rybákové, zacházející s nemocniční dekou jako s antickým pláštěm nebo přepásaným vojenským kabátem) ztotožnili postavu Mistra s postavou Ješuy Ha-Nocriho a Ivana Bezprizorného s Matoušem Lévim. (U dalších postav, s možnou výjimkou Berlioze a Piláta, jde jen o zdvojení rolí.) Tím ovšem dostali do popředí postavu Ukřižovaného – namísto Bulgakovova Piláta, špatného vládce rozvrácené země, které nerozumí a nenávidí ji.
Mistr Ondřeje Rychlého je mytologická postava: mladý, krásný, laskavý v obou podobách – jako Ha-Nocri i jako Mistr. Režie ho líbezně aranžuje v konfiguraci s Bezprizorným i s Pilátem (a samozřejmě s Markétkou) do religiózního výjevu.
Markétka Marie Poulové je mnohem víc z tohoto světa. Je to bledá, usoužená mladá žena, ve které zažehne jiskru až čarodějnictví za pomoci Azazelovy masti – dokonce iluzivně letí vzduchem. I na plese příšer zůstane lidskou bytostí a v duchu Goethově zůstává „věčným ženstvím“, jež Mistra nakonec vysvobodí.
Ivan Bezprizorný jako jediný prodělá vývoj k prozření. V podání Pavla Neškudly se z pitomého poskoka vzdělaného, cynického Berlioze stává v blázinci Mistrovým učedníkem – jeho řeč, na začátku štěkavá a nezřetelně artikulovaná, nabývá postupně smyslu a snad to bude právě on, kdo napíše román o Mistrovi a Markétce.
Woland a jeho svita (Jan Vondráček, Miroslav Zavičár, Magdalena Zimová a Klára Sedláčková-Oltová) jsou groteskní skvadra, výtvarně provedená v nerozlišující černobílé. Jan Vondráček hraje Wolanda jako bezostyšného výstředníka, žádná elegance, jako by se pro Moskvu, do níž přibyl, nemusel ani zvlášť namáhat, stačí párkrát zastepovat a ťuknout hůlkou s hlavicí v podobě hlavy pudla. Kostýmní řešení zbavuje Kňoura zvířecí podoby a ani pohybem se kocour neodlišuje od Hely a Korovjeva. Hlavním výrazovým prostředkem Wolandovy družiny je hlučnost a ordinérní zpěv.
Berlioze a Piláta hraje Tomáš Turek překvapivě střízlivě, ani jako předseda MASOLITu v úvodní scéně nepředvádí papaláše, spíš vzdělance z někdejší lepší společnosti, která oportunisticky přežívá v podobě novodobých prominentů. Prominentství má společné s Pilátem – a Pilátova úporná migréna upomíná na Berlioze, kterému uřízne hlavu tramvaj –, ale vnitřní podobnost postav není dost zřetelně vyjádřená.
Zato Konferenciér Martina Matejky je postava prostá výkladu, k níž si je těžké nalézt vztah, už pro jeho růžovoučký vzhled (a přece jen, i on přijde o hlavu, i když mu ji Kňour zase vrátí).
A pak je tu ještě Vypravěč Evy Hacurové (později si zahraje i matku-vražednici Frídu) v kabaretní stylizaci, která však není potřeba, obstará ji dostatečně Wolandova skvadra, a ani posouvání příběhu v čase tady není nezbytné. Vypravěč upomíná na literárnost – nejen že jde o dramatizovaný román, ale román je i zásadním dějovým prvkem. Jenže to člověk vidí i bez vypravěče jako postavy, která vnáší do inscenace dramaturgický zmatek.
Scéna Jakuba Kopeckého je prostorem vymezeným bílými funkcionalistickými kachlíky, se svítící neonovou hvězdou (která se s pomocí tří dalších neonových paprsků může změnit i v hvězdu betlémskou), lavičkou a hojně využívaným vehiklem představujícím tramvaj i jiná vozítka ve scéně plesu. Výjevy ze spisovatelského domu U Gribojedova i scény ze společného přepychového bytu v Sadové dramatizace vynechává, antiiluzivně jsme v parku (přítomnost Patriarších rybníků se připomíná vysloveným šplouch, cák, žbluňk, které se vtírá pokaždé, když se někdo k prvotnímu setkání s ďáblem vrací), v blázinci, v Mistrově suterénním bytě i v Jeruzalémě.
Zatímco román se čte jedním dechem, inscenace, zejména ve střední části plesu, se vleče. Z Bulgakovova románu si lze pro dramatizaci vzít leccos, v plném rozsahu nejrůznějších motivů a možných aktualizací to ovšem převést nejde. U inscenace Divadla v Dlouhé mě mrzí, že vytáhla obehranou autobiografickou linku zhrzeného spisovatele (která samozřejmě rezonovala v časech cenzury) a nevyužila pilátovské linie špatného vládce nad zemí, které nerozumí, ani diaboliádu, při níž se skryté podlosti, hrabivost a společenská pokrytectví odhalí, spuštěny Wolandovými triky. Vždyť současné Rusko není jiné – a ostatně nemusíme chodit ani do Ruska.
Divadlo v Dlouhé, Praha – Michail Bulgakov: Mistr a Markétka. Překlad Alena Morávková, dramatizace a režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková. Premiéra 16. listopadu 2021.
Komentáře k článku: Pilát v oslabení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
