Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Miroslav Zikmund

    Foto archiv

    Miroslav Zikmund

    (14. 2. 1919 Plzeň – 1. 12. 2021 Praha)

    Cestovatel a spisovatel. Procestoval sto dvanáct zemí světa a spolu s Jiřím Hanzelkou (1920 – 2003) natočil čtyři celovečerní, sto čtyřicet sedm dokumentárních filmů a napsal kolem dvaceti knih.

    Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové, v domě č. 31 v Úslavské ulici v Plzni, kde žili do roku 1927. Jeho dědeček Josef Zikmund byl řezník a hospodský ve Volduchách na Rokycansku.

    Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, čtyřicátá léta. Foto archiv

    Svou první delší cestu podnikl v šestnácti letech s mladším bratrem Josefem a kamarádem Václavem na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa. Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války Němci uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

    Hanzelka se Zikmundem na své první cestě. Foto archiv

    V letech 1947–1950 podnikli spolu cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Výpravu absolvovali vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes sedm set reportáží, pořídili velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu. O komunistickém puči v Československu v únoru 1948 se dozvěděli v Belgickém Kongu. V libyjské Syrtě měla po sabotáži jejich tatrovka havárii, v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři, v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci z Československa, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.

    V roce 1951 se stal spisovatelem a novinářem z povolání.

    V osobním voze Tatra 87 (vlevo) a později s doprovodem v Tatře 805 projeli velkou část světa. Foto archiv

    Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Navštívili Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko a Irák. Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala.

    Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund zčátkem šedesátých let v ČRo. Foto archiv ČRo

    V letech 1963–1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu. Dále projeli území Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Nemohli navštívit Čínu, protože v 60. letech za vlády Mao Ce-tunga vypukla mezi Čínou a sovětským blokem roztržka. Vrátili se 11. listopadu 1964, vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí.

    V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Po dobu zákazu v letech 1969–1989 se věnoval genealogii a pořádání obsáhlého archivu H+Z, který spolu s Jiřím Hanzelkou darovali Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

    Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice Sibiř – peklo, nebo ráj, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 podnikl cestu na Srí Lanku a Maledivy a také do USA.

    Svými cestami a životem inspirovali i zlínské divadelníky, kteří o nich v roce 2013 připravili inscenaci Palubní deník Hanzelky a Zikmunda v režii Petra Štindla a k jeho stým narozeninám s ním připravili rozhovor (zde) a dva roky předtím po něm pojmenovali sedadlo číslo 17 v první řadě uprostřed, kde rád sedával (zde).

    V knihovně své vily na přelomu let 2017 a 2018. Foto Wiki

    V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena Cena E. E. Kische za celoživotní dílo, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce dne 28. října mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

    V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou (1932–2020), se kterou měl syna Miroslava (* 1955). Toto manželství skončilo rozvodem v průběhu jeho druhé cesty.

    Žil ve své vile ve Zlíně. Na konci června 2021 patřil mezi třináct nejstarších mužů České republiky.

    • Autor:
    • Publikováno: 3. prosince 2021

    Komentáře k článku: Zemřel Miroslav Zikmund

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,