NoD: Nic pro důchodce
Kam se chodí dnešní dvacátníci/třicátníci pobavit po práci? Zatouží-li po divadle s generačním tématem, které není úplně náročné, ale ani „debilní“ (i to může znamenat zkratka NoD), kam mohou propašovat sklenku z foyer na způsob disco baru a před představením si dát dobrou večeři v některém z hipsterských podniků v břiše Prahy, kroky je nejspíš dovedou Dlouhou třídou do Divadla NoD. Listopadový program vypálil do éteru dvě novinky s chytlavými anglickými tituly: premiéru Should I Stay or Should I Go rezidenčního souboru 11:55, poprvé spolupracujícího s režisérkou Annou Klimešovou, a nejnovější inscenaci domácího souboru The Legend of Lunetic, vytvořenou Jankem Lesákem a Natálií Preslovou.
Tak jako byli Lunetici nařčeni, že za ně na prvním albu zpíval někdo jiný, v inscenaci za herce místy tančí New Kids in the NoD FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ
Zatímco „Legenda o Lunetic“ vypráví příběh nejúspěšnější kapely v dějinách české hudby, Should I Stay or Should I Go stejnojmennou píseň kapely Clash pouze využívá k ilustraci ústředního tématu rozhodování. To je přetaveno do příběhu nespokojené ženy, která se během vánočního večírku odhodlává opustit manžela. Hlavní postavy Nory (Pavlína Balner) a Torvalda (Michal Bednář), procházející si manželskou krizí, si tvůrci vypůjčili od Ibsena. Nořino životní dilema přitom dali do souvislosti s banálními otázkami typu co na sebe, které herci kladou divákům. Ti se do hry živě zapojují a role poradců přijímají stejně ochotně jako nabízené skleničky s alkoholem či výzvu k tanci. Co na tom, že se otázky od tématu rozhodování postupně odklánějí a stávají se již jen poněkud samoúčelným (ačkoli herecky perfektně zvládnutým) prostředkem k docílení divácké participace. Navzdory sdělné atmosféře panující v sále mě však večírek pohrávající si s hranicí trapnosti nevtáhl, a tak jsem se jen modlila, abych nebyla na nic dotazována a zábavu ostatním nekazila. Můj zážitek pak definitivně pohřbil neúnosně nastavovaný konec: v něm Johana Matoušková v roli výstřední kamarádky, jež se konečně rozhoupala na večírek dorazit, zpívá titulní píseň stále dokola tak dlouho, dokud publikum představení neukončí potleskem. Jako by si téma nerozhodnosti vzala za své i jindy nápaditá, poetická a soustředěná režie Anny Klimešové.
V nadupaný koncert naopak vygradovala pseudo-dokumentární parodická inscenace, jejímž prostřednictvím se tvůrci snaží pochopit unikátní fenomén české devadesátkové pop music – kapelu Lunetic. V představení sice tančí především čtyři najatí tanečníci, což herci omluví alibistickým argumentem, že devadesátková generace kvůli Lunetikům úplně zdegenerovala, postupně však parket ovládnou i Martin Kocián (Láďa Karda, na základě klipu ke druhé nejznámější písni kapely Ať je hudba tvůj lék nabarvený namodro), Aleš Lehký (Martin Cikán), David Škach (Jan Strýček) a Vašek Jelínek, kterého si v záskoku za Lumíru Přichystalovou vyloženě užil sám režisér Janek Lesák. Ten nejen že si kvůli roli nabarvil vlasy načerveno a odhalil své svalnaté tělo, ale především se tanečně nejvíce přiblížil originálu. Ba co víc, tím, že ztvárnil právě Jelínka, zpěváka sólových partů, se pasoval přímo do role frontmana a i díky svému charizmatu a výšce si v podstatě ukradl veškerou pozornost pro sebe. A přestože tak jako Lunetici zpívali herci většinu písní na playback, zvládl Lesák za doprovodu ostatních „vokalistů“ i jednu naživo. Ostatní divadla, rušící kvůli nemocem a karanténám jedno představení za druhým, mohou NoDu takto pohotového, multifunkčního uměleckého šéfa jedině závidět!
Ačkoli inscenace těží především z nostalgie cílového publika, které ke konci zpívalo spolu s herci, nabízí i vtipný scénář, propojující historická fakta s konspiračními teoriemi. Vznik kapely těchto „Měsíčňanů“ je například odůvodněn coby důsledek pádu meteoritu (ve stejný den prý vznikla i moldavská skupina O-Zone), jejich sláva zase tím, že se generace, která na nich vyrostla, opájela školními mlíčky značky Kravík kontaminovanými týmž meteoritem. Nechybějí ani vzpomínky na legendární rubriky časopisu Bravíčko a dobové televizní pořady a celebrity, jen aluze na americký teenagerovský seriál Beverly Hills a kontroverzního českého podnikatele Ivana Jonáka jako by si tvůrci vypůjčili z inscenace Tomáše Dianišky Pusťte Donnu k maturitě! I to jim však coby dotovaným mlékem odkojené devadesátkové dítě odpouštím (stejně jako přeskakující zvuk a miniaturní projekce), protože svůj záměr naplnili: kriticky i s láskou – jako ve správné parodii – si se svými diváky zavzpomínali.
A tak jako si moje máma občas pustí Michala Davida, já si druhý den z nostalgie pustila Mámu od Lunetiků… Nutno ovšem dodat, že je to asi nejúžeji zaměřená inscenace divadla, spojená s jedním konkrétním fenoménem, který toho příliš neřekne nejen starší generaci, ale tentokrát už ani mladším dvacátníkům.
11:55, Praha – Anna Klimešová a kolektiv: Should I Stay or Should I Go. Režie Anna Klimešová, dramaturgie Petr Erbes, scénografie Klára Fleková, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 3. listopadu 2021 v Divadle NoD.
Divadlo NoD, Praha – Janek Lesák, Natálie Preslová a kolektiv: The Legend od Lunetic. Režie Janek Lesák, dramaturgie Natálie Preslová, výprava Paulína Bočková, hudba Lunetic a Ivo Sedláček, choreografie Kamila Mottlová. Premiéra 27. listopadu 2021.
Komentáře k článku: NoD: Nic pro důchodce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
