Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 708)
Letí to a čas nás posouvá. Ve víru závratné doby jsem se v roce 1990, ve svých dvaapadesáti letech, stal vedoucím zdrchaného divadélka, ve kterém jsem končil svá studia herectví. Říkalo se mu Marta, i když se jmenovalo Činoherní studio Antonína Kurše.
Sklepní špeluňka s čadícími kamny v boční stěně sálu měla svůj půvab. Její pachy se linuly vzhůru k bytům etážového domu jako obětiny bohům. To se nám to studovalo…
V lednu roku 1990 jsem se stal zaměstnancem Janáčkovy akademie múzických umění odpovědným za chod a provoz divadelního studia.
Bylo sychravo a nevlídně. Omrzlými prsty jsem odemkl vstupní dveře a tmou sestupoval po schodech. Pach ztuchliny se mi dral do nosu. Chtěl jsem si rozsvítit. V místech, kde kdysi bývala, jsem bambulku vypínače neobjevil. Ztuhnul jsem.
Protější stěna světélkovala. Rejdily po ní hejna svatojánských broučků. Tichounce prskaly. Uhranut jsem se šoural k vrnícímu obrazu a oběma dlaněmi je pohladil… Tělem mi projel elektrický proud. Upadl jsem. Ze stěny se valil smrdutý dým.
Ještě ten den jsem žádal vedení školy o zastavení provozu studia z důvodu havarijního, životům nebezpečného stavu…
Uzavření studijní provozovny bylo mnoha, především studenty, chápáno jako podraz starých struktur. Začaly pro mě nepěkné dny.
Dům na Bayerově ulici patřil státu, byl pod správou OPBH. Peníze na sanaci se musely shánět mimo školu, a ne pro ni. Projektová zadání i smlouvu na bourací a stavební práce musel organizovat správce bytového fondu…
Nejhorší bylo střídání funkcionářů na rozhodujících postech. Když už jeden z nich něco přislíbil, druhý den na jeho židli seděl někdo jiný. Když peníze na potřebnou rekonstrukci dorazily na adresu určení, snažili se je uchvátit podnikaví novici.
Stal jsem se štvancem.
Výuka absolventského ročníku, tedy zkoušky a produkce představení, byla převedena do prostor Komorní opery Miloše Wasserbauera ve farním kostele Československé církve husitské na Svatoplukově ulici v Králově Poli.
Byl jsem všemi nenáviděnou černou ovcí.
Když se 16. května 1991 absolventským festivalem otvíralo zrekonstruované Studio Marta, byla to velká událost. Představitelé vlády, vedení školy, přátelé i sponzoři byli dojatí. Zdravici poslal pan prezident Václav Havel. Studenti jásali, Franta Kocourek ohýbal svá poslední železa a klasik, režisér Peter Scherhaufer řekl: Jarošu, dokázal si to, máš právo tu být až do smrti!
Všetečka múza dodala: Až do smrti. Koho, čeho, čí…
Brno – Komín, 21. 12. 2021
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 708)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)