Nová síť informuje (No. 41)
Spolek Naplaveno v únoru roku 2022 oslaví třetí narozeniny. Za tu dobu zorganizoval nejedno divadelní představení, tradiční oslavy Masopustu, tvůrčí dílny, přednášky, koncerty, výstavy, festival Poklona krajině i doposud největší akci Zažít Jistebnici jinak. Naplaveno sídlí v malé vesničce Stružinec, v níž žije pouze 7 obyvatel. Chalupa, stodola s divadelním sálem, maringotka, dílna i hektar luk a krása okolní přírody zde nabízí možnost tvorby, odpočinku a vzdálení se od hluku měst. Spolek Naplaveno má za cíl podporovat kulturní dění na Jistebnicku. Zdůrazňuje blízkost a dialog, spojuje místní obyvatele a lidi z měst. Poskytuje rezidenční prostor pro umělce. A právě o rezidenci se dozvíme víc od Karolíny a Luboše Fendrychových…
Naplaveno sídlí v malé vesničce Stružinec, v níž žije pouze 7 obyvatel. Foto: Karolína Fendrychová
Kdy jste se rozhodli rezidenční pobyty poskytovat a jak se váš rezidenční prostor vyvíjel?
K: Impulsem bylo to, že jsem jezdila do polského divadla Węgajty, které sídlí na samotě za vesnicí. Mají tam obytný dům a stodolu přebudovanou na divadlo. Majitelé tam bydlí, zkouší svá představení, organizují vlastní program a jdou hodně ekologickým směrem. Vždycky tam přijede někdo na týden a intenzivně se tam zkouší. Spí se různě po domech v okolí, během festivalu, který pořádají, i ve stanech. Moc se mi to líbilo. Už to, že tam musí člověk doputovat přes pastviny a pole a pak se ocitá v lese. Člověk, když jde ze zkoušky, jde tou krajinou, za deště, za mlhy i za horka. A je to pak velmi silné, to spojení s krajinou. Poznáváš ji hlouběji.
Když jsme to tu koupili, tak jsem chodila po dvoře a říkala si, co s tou naší stodolou.? Nemáme koně, nemáme traktor, nemáme vůz, nemáme, co do ní dávat a je nesmysl, aby byla jen plná dřeva na zátop. Tak jsme se rozhodli z toho tady udělat rezidenční místo. Přinést to do Čech. Taky jsme si říkali, že tady není žádná kultura, a přemýšleli, jak ji sem přinést. A tak vznikla myšlenka, že sem budou jezdit kulturní lidé, kterým nabídneme prostor. A vzniká to postupně, neustále tu něco budujeme.
Jaká je vaše motivace pro poskytování rezidenčních pobytů?
K: Líbí se mi, jak pracuje právě divadlo Węgajty. Spojuje místní obyvatele s umělci a s lidmi z měst nebo z jiných států a přiváží do té vesnice něco nového. Respektive, důležité je to, že se tam tihle lidé vůbec setkávají, na místě, kde by se přirozeně nikdy nestřetli. Taková setkání tu chceme taky podnítit.
A mimo to propojování vesnice s uměním je to láska k umělecky smýšlejícím lidem. Nás samotné hodně inspirují. Vždycky pro nás bylo a bude důležité se s rezidenty potkat a popovídat si s nimi. Není to jen tak, že poskytujeme prostor. Od té doby, co sem umělci jezdí, tak mě fascinuje, jak jejich tvorbu poznáváme blíž.
L: Mně se líbí být co nejblíž tvorbě, být v kontaktu s kreativními lidmi. Líbí se mi ten model, kdy rezidenti předvedou ukázku nějaké části, kterou tu třeba za týden vytvořili. A i když to není hotové dílo a budou na něm dál pracovat, tak mě fascinuje, co vzniká díky tomuto místu. Zvlášť když se jim podaří reagovat ještě na tohle prostředí. Navíc jsem kdysi taky pořádal koncerty ve stodole, takže mám ke kultuře blízko.
Pro koho jsou rezidence určeny a co od rezidentů*rezidentek očekáváte?
K: Měli by to být lidé, kteří pracují s krajinou, protože jsme tady těsně spojení s přírodou. V jiných místech se třeba člověk cítí víc uzavřen do prostoru a za krajinou musí vyjít za vesnici. Kdežto tady, když vyjdeš z chalupy č. 8 do divadelního sálu, tak jdeš loukou, někdy trochu bahnem, vidíš výhled za ves, slyšíš sousedovic ovce a už na tebe to prostředí nějak působí a reaguje. Rezidence jsou určené zejména pro divadelní soubory, tanečníky, performery, pro ty, kteří nevyužívají jen vnitřní prostor, ale do tvůrčího procesu zahrnují i venkovní prostředí. A je to tady otevřené i výtvarným rezidencím, což je ideální v zimě, když se divadelní sál nedá používat. Proběhly tu např. dílny indonéského batiku Lindy Kaplanové, která tu byla nejprve na zimní rezidenci.
L: Je to tu vhodné pro menší soubory. Když se do rezidenčního programu hlásilo 12-15 lidí, tak ty už jsme nemohli přijmout. I když pokud by to fungovalo dobře, tak ubytování jsme schopni výhledově rozšířit.
K: A co se týká požadavků, tak to musí být lidé, kteří respektují tohle místo a citlivě vnímají okolí. Nechceme, aby sem přijel nějaký soubor, který si tu dělá párty po večerech. Už tím, že sem přijede skupina lidí, trochu narušuje souznění sousedů. Ale musím říct, že přirozeně přijíždí umělci, kteří naopak umí komunikovat s místními, jsou hodně všímaví a mají vztah ke krajině. Vědí, proč sem jedou, proč si vybrali Naplaveno.
Chalupa, stodola s divadelním sálem, maringotka, dílna i hektar luk a krása okolní přírody zde nabízí možnost tvorby, odpočinku a vzdálení se od hluku měst. Foto: Karolína Fendrychová
Je pro vás důležité, aby tady umělci či umělkyně něco zanechali, sdíleli nějaký výsledek?
L: Za mě ne, ale líbí se nám, když tu rezidenti něco zanechají. Děláme i takové výměny, že za pobyt zahrají představení. Ale není to striktně podmínkou, protože mohou přijet úplně na začátku, kdy teprve vymýšlí koncept, přemýšlí nad tématem.
K: Rozumíme tomu, když není co ukázat, nebo nechtějí nic sdílet. Chtěli bychom tu vytvořit okruh lidí, kteří sem budou jezdit a navzájem se inspirovat.
Jaké jsou podle vás přínosy rezidenčních pobytů a Naplavena pro lokalitu?
K:. Hlavně se tady díky rezidencím budují vztahy. Umělci se sem vrací a třeba se i zapojí do programu Naplavena. Tak tomu bylo u Masopustu nebo festivalu Poklona krajině. Rozhodně se s tou tvůrčí komunitou místní propojují.
L: Program Naplavena má širší záběr. Dorazí za námi diváci z Jistebnice a okolních obcí, občas někdo z Tábora i z Prahy. Zároveň i místní přijdou na naprosto neznámé věci a zažijí, co nikdy nezažili. Jsou tu i náročnější diváci, často to jsou ti, kteří se do této lokality před lety přestěhovali, a ti vítají, že do lokální kulturní nabídky přinášíme něco zvláštního. Zároveň jsou schopni o tom, co viděli, mluvit a vzniká zajímavá diskuse.
K: Zanechává to taky nějakou historii. Jdeme tady okolo rybníčka a víme, že tam byl v noci koncert a výtvarná instalace. Pak jdeme kolem posedu, kde v létě proběhla ukázka taneční tvorby. V tom místě, které tu stojí stovky let a má svou historii, jsou v něm zapsané příběhy typu tvrdé práce při dělání sena, v houštinách si hrávaly děti, u rybníka se kdysi někdo zastřelil, chodilo se tu na divočáky, ale neprobíhalo tady nic takového jako díky rezidencím. Najednou se vytváří úplně nová historie těchto setkání člověka, kulturního dění, performera a diváka. Taková zážitková mapa.
L: Když to tady někomu ukazujeme, tak to tu ožívá a my nahlédneme na to místo jiným způsobem.
Rezidence jsou pro nás vždycky setkáním, říká Luboš Fendrych. Foto: Karolína Fendrychová
Jakým způsobem zajišťujete budoucnost rezidenčního prostoru? Je to právě ten citlivý přístup k místu? Jak se stavíte k tématům ekologie a udržitelnosti?
K: Ano, určitě jde o ten přístup k místu. Dál se snažíme nalézt finanční a personální zajištění fungování spolku. A z ekologického hlediska hodně začínáme přemýšlet tímto směrem. Chceme to tu více otevřít pro lidi a umělce, kteří toto téma řeší. A zároveň i my se snažíme jít touto cestou. Chceme zde vybudovat domeček Henryho Thoreau, což byl přírodovědec, díky kterému je mnoho poznatků o krajině. Byl by to takový altán, sroubeček, kde není elektřina, jen krb, kde se může někdo ubytovat. Třeba skauti, lidi, kteří chtějí pozorovat krajinu a zase odejít. Nebo by tam mohly probíhat mikro akce, jako čtení ekologicky smýšlejících textů apod. Postupně sem chceme přizvat lidi, aby si to místo mohli třeba i sami obhospodařovat, kdyby se jim to líbilo.
L: Členka našeho spolku, Zuzka Dlouhá, zakládá květnaté pásy v Jistebnici a jsme domluvení, že je založíme i tady u nás. Já vysazuju remízek mezi loukou a polem. A když bude prostor, tak bychom se chtěli ekologickým věcem věnovat víc. Vybudovat dvě tůně, lépe hospodařit s vodou. Podpořit dobrou praxi. Ukázat, že stačí málo a dá se něco dělat proti klimatickým změnám a nemusí to být za statisíce. Naplaveno má ve své náplni jako vedlejší činnost ochranu životního prostředí.
Kdy je pro vás rezidenční pobyt úspěšný?
K: Úspěšný rezidenční pobyt je pro mě tehdy, když je tu člověk spokojený a když do své tvorby zahrne okolní prostředí. Nebo začne přemýšlet nad krajinou. Začne nám klást otázky, zajímá se o okolí a o místní obyvatele. To je pro mě úspěšné.
L: Já bych řekl, že jsme tady skoro na samotě z hlediska kontaktů. Rezidence jsou pro nás vždycky setkáním. Pro mě je zajímavé, když je to i přátelské setkání. Máme zájem o budování dlouhodobějších vztahů a setkání, která se opakují.
Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 41)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
