Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Report z galaxie Zaráz (No.2)
Kombo Gombár, poprvé!
Jedním z nesporných specifik Zarázu jsou inscenační dramaturgické bloky, v nichž můžeme nahlédnout významně rozdílná uvažování o identických žánrech, respektive autorech, a v případě hostování stejného umělce na obou scénách i různé odstíny totožného režijního rukopisu. Jestliže jsme například v jednom z uplynulých ročníků byli svědky dvojího shakespearovského ohledávání v podání Zdeňka Duška, v kolekci pro rok 2022 podobná role připadla Dodu Gombárovi. Jeho půdou herní i ornou se přitom stal muzikál, v duu svých radikálně odlišných forem.
Šakalí léta v Městském divadle Zlín. Foto: archiv divadla
První podání sázelo Městské divadlo Zlín, kde se rozvzpomněli na Hanušovu adaptaci Šabachových Šakalích let, vzniklou pro kladenský soubor. Žánr lze v tomto případě vnímat pouze v obřích uvozovkách, mnohem spíše jde o hru se zpěvy, kde písně neposouvají děj a jejich přítomnost nijak nevychází z dramatické situace. Hlasovy legendární autorské songy i rokenrolové standardy jsou navíc i přes přítomnost živé kapely velmi chladně odehrány a až na výjimky vágně odzpívány. K nepříliš vlídné atmosféře nejisté reprízy přispěl dopolední termín, i sice místy zaujaté, leč nereagující, převážně druho-stupňové a středoškolské publikum.
Problematický je už rámec inscenace, jímž je vzpomínání zestárlého Kšandy na časy vlastního dospívání. Retrospektiva je nefunkční zejména proto, že vypravěčův mladistvý předobraz se v řadě scén vůbec nevyskytuje, a tedy nemůže jít o jeho zážitky. Scény s uměle ofousáčovanou omladinou posilují lepivý sentiment díla až k medovému nesnesení. Podobně otravné je i herecké mrskování v případě pokročilých třicátníků hrajících adolescenty, jehož vrcholem je obsazení mužské postavy (s ženským jménem Marína!), ženou. To, co při prvotním hrubém průzkumu působí jako aktuálně tendenční prozíravé zařazení trans-gender postavy (viz. například nedávná Spielbergova nostalgická revize klasické West side story), je později odhaleno jako pouhý castingový a režijní fail.
Šakalí léta v Městském divadle Zlín. Foto: archiv divadla
Hanušova divadelní adaptace sice částečně replikuje filmový scénář, z hlediska přístupu k Šabachově předloze však uplatňuje styl, jež Petr Jarchovský aplikoval až později, přislizlými Pelíšky počínaje. Pozdně dětské a dospívající postavy, jejichž pohled tvoří v knihách jádro fikčního světa zde ustupují do pozadí, a vyklízí místo charakterům dospělým, mnohem méně propracovaným, jež se zhusta stávají figurkami trousícími břitké autorovy hlášky, či jednostrunnými typy, stojícími na různých stranách barikád. Hlučnému grotesknu tak ve Zlíně sugestivně podléhá Jan Leflík coby komoušská zrůda Potentát, někdejší noblesu starého světa jako dojemná odcházející autorita nese vrchní Kaláb Zdeňka Juliny, a nezpochybnitelným talentem Gustava Řezníčka se zbůhdarma plýtvá v roli Soudruha Ananase. Původní půvabné poetismy jsou zhusta přetaveny v nadbytečná konkréta, viz. lyrická rokle, jež byla neústrojně transmutována ve stejnojmennou zahradní restauraci. Svobodomyslná energie a anarchisticky rebelská svůdnost se vytrácí na úkor upachtěných, litvínovskou dance hallovou scénu 80. let evokujících choreografií Hany Achilles, jemná juvenilní erotika ustupuje nepravděpodobně explicitním výstupům pionýrských rajd (Lucie Rybníkářová a Nikola Zavřelová).
Dodo Gombár zkrátka zas jednou neukočíroval sám sebe. Na aktualizující přesahy směrem ke zobecňující úvaze o mechanismech fungování dobra a zla je bárka jménem Šakalí léta příliš vratká. Z přebujelých inscenačních ambic se bohužel vyklubala inscenace doslovná, zdlouhavá, a sterilní. Zavřete oči, většina z nás tak líp vidí…
Pokračování záhy!
Komentáře k článku: Report z galaxie Zaráz (No.2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
