Velkolepá výprava za hranice Matrixu
Těsně před Vánocemi uvedlo Horácké divadlo v Jihlavě drama Maurice Maeterlincka Modrý pták. Lze ho číst mnoha způsoby – nejen jako pohádku o dvou dětech, které se během jedné vánoční noci vypraví do fantaskního světa získat modrého ptáka, ale i jako alegorii o hledání štěstí či líčení hrdinské iniciační cesty světem, v němž věci ukazují svou pravou podstatu, případně coby didaktický příběh o utřídění hodnot a schopnosti nacházet štěstí v běžných věcech. Modrý pták je takřka esencí symbolismu v dramatu a také v mnohém předjímá žánr fantasy, zahrnuje desítky postav a rozmanitá surreálně-snová prostředí.
Výprava za hranice naší reality. Tyltyl v podání Michala Krause a Stanislava Hajduková jako Tyltylova mladší sestra Mytyl FOTO IGOR STANČÍK
Hostující režisér Jakub Maceček s dramaturgyní Barborou Jandovou a autorkou výpravy Evou Jiřikovskou vytvořili velkolepou podívanou, která je určena jak pro dětské, tak dospělé publikum. Do inscenace obsadili téměř celý jihlavský soubor, a navíc početný sbor dětí ze ZUŠ Jihlava. Maeterlinckův nelehký text inscenátoři využívají takřka v plné délce, citlivě mění pouze dílčí detaily, hru například místy jemně aktualizují drobnými škrty, novými vtipy či popkulturními odkazy, třeba na slavná díla v žánru sci-fi, jako je Matrix či Stopařův průvodce Galaxií.
Epizodický příběh odehrávající se v nejrůznějších snových říších přímo vyzývá k vizuálně opulentnímu scénickému řešení. V jihlavské inscenaci se ho daří docílit pomocí jednoduchých, ale efektně použitých prostředků. Dění inscenátoři umístili na několikastupňovou bílou pyramidu na točně. V úvodní scéně s rodiči se Tyltyl a jeho mladší sestra Mytyl nacházejí ve svém skromném obydlí na vrcholku pyramidy, nad nímž se vznáší klec z obráceného nákupního košíku. Skrz mříže pozorují hostinu ve vedlejším bohatém domě; za synonymum štěstí zatím považují hromadu koláčů na stole. Když ale Tyltyl pootočí kouzelným diamantem od víly Beryluny, začne se zhmotňovat snový svět: točna se rozpohybuje a z otvorů po jejím obvodu vylézají alegorické bytosti – celé společenstvo oživlých potravin a personifikovaných zvířat i živlů, které je budou na cestě doprovázet. Zároveň se spustí projekce, která minimalistické prostředí postupně proměňuje v nejrůznější kouzelné světy. Využívá především abstraktních a geometrických tvarů vizuálně evokujících cestování prostorem a časem, například motiv linií, v nichž lze vidět struny vesmíru. V momentě přenosu mezi naším světem a světem snovým se pak, v trefném odkazu na Matrix, spouští ikonická projekce zelených písmen a čísel. Diamant proniká Matrixem, za naši běžnou realitu, která je možná sama jen iluzivním světem zdání.
Z vrcholku pyramidy herecká akce postupně expanduje do všech koutů jeviště, nakonec inscenátoři využívají prakticky celý velký sál od provaziště až po hlediště. Dokonce i diváci se stanou součástí snové reality coby představitelné nejrůznějších personifikovaných Štěstí, s nimiž se aktéři potkávají v jednom z fantaskních světů. Výrazně se pracuje i s vertikálou, pohyb nahoru a dolů po pyramidě evokuje přesun mezi různými hloubkami reality či vědomí. Efektnost podívané umocňují kouzelnické triky, třeba když z rukou postavy Ohně šlehají plameny.
Ústřední dvojice si drží sourozeneckou dynamiku. Tyltyl Michala Krause působí už téměř pubertálně, jeho mladší sestra Mytyl je v podání Stanislavy Hajdukové povětšinou vyděšeným děvčátkem, což chlapce sice patřičně otravuje, ale přesto se o ni svědomitě stará. Jak u obyvatel kouzelných říší, tak u postav průvodců jsou zdařile načrtnuty jejich svérázné charaktery: Mléko Sáry Venclovské je roztomile zbabělé, showmanský Cukr Zdeňka Stejskala si udržuje pozornost dětí kouzly s cukrátky, Oheň Jakuba Škrdly je zase nerudně výbušný, vypočítavý Kocour Jakuba Spišáka nenápadně intrikuje, psa Tyla Lukáše Matěje naopak definuje bezbřehá oddanost – a tak dále.
Kostýmy kombinují různé styly, a tato eklektičnost vyvazuje příběh z dobových konotací. Nejobyčejněji je oblečena ústřední dětská dvojice – Mytyl v krátkých černých dívčích šatech a Tyltyl v moderně vyhlížejících šedých teplácích, černé pánské mikině a černé pletené čepici, do níž je vetknut diamant (tedy baterka). Kostýmy alegorických postav chytře pracují se světlem – oděvy jednoduchých střihů zdobí blyštivé flitry v různých barvách. Orientaci v množství postav usnadňují charakteristické atributy, jako je bílá třpytivá krychle na hlavě Cukru nebo velký černý půlměsíc, který tvoří klobouk Noci. Dětský sbor, který v předělech mezi scénami zpívá Hymnu života Matky Terezy, má na sobě jednoduché splývavé šaty v odstínech oranžové a lososové. A když jeho členové představují ještě nenarozené děti prodlévající v Království budoucnosti, dozdobí si roucha svítícími žárovičkami. S pohádkovými blyštivými kostýmy kontrastují pracovní kombinézy představitelů stromů a vězeňsky oranžové overaly herců zastupujících zvířata ve scéně, v níž obyvatelé lesa zaútočí na děti, aby se pomstili lidem za všechna příkoří.
Právě tento moment patří mezi ty, které jasně reflektují současné dění. Zvířata i stromy obklíčí i hlediště a obžalují lidstvo z vraždění jejich příbuzných. Díky fyzické blízkosti herců a jejich znepokojivým kostýmům působí environmentální apel o to naléhavěji. Motiv nákupních košíků zase odkazuje ke konzumní povaze současné společnosti. Tyltyl a Mytyl žijí mezi mřížemi převráceného nákupního vozíku, modrého ptáka chtějí lapit do malého košíku a ještě nenarozené děti jsou posílány na Zem ve vozících ze supermarketu. Tvůrci tak poukazují na to, že pro mnohé je dnes cesta za štěstím otázkou nákupu zboží. Tyltyl s Mytyl se však postupně učí oceňovat všední radosti a jejich skromné bydlení jim nakonec připadá hezčí než dům bohatých sousedů. Didaktický rozměr Maeterlinkova dramatu tedy zůstává.
Tvůrcům se daří žonglovat se všemi možnými výklady textu a v množství motivů nechat otevřené, na kterou rovinu se kdo zaměří. V rodinné inscenaci si tak každá generace může nalézt interpretaci odpovídající svým životním zkušenostem. V jihlavském zpracování je Modrý pták pohádkou i alegorií, která předává věčné poselství o radosti ze života a vyzdvižením současných témat ještě získává na aktuálnosti.
///
Horácké divadlo Jihlava – Maurice Maeterlinck: Modrý pták. Režie Jakub Maceček j. h., dramaturgie Barbora Jandová, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská j. h., hudba David Smečka. Premiéra 18. prosince 2021 (psáno z reprízy 7. ledna 2022).
Komentáře k článku: Velkolepá výprava za hranice Matrixu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
