Cítíte se být morálně lepší než Tálibán?
Cítíte se být morálně nadřazeni Tálibánu? Pokud ano, zvedněte ruku. V zaplněném sále Berliner Festspiele se zvedne asi pětadvacet rukou. To není příliš velké procento, hodnotí jejich počet muž stojící na scéně, který otázku položil. Vzápětí shrnuje nelichotivá fakta o vládě, zákonech a zákazech základních lidských práv této radikální nábožensko-politické skupiny a dodává: Já se cítím být morálně lepší než Tálibán. Do berlínského publika jako kdyby udeřil blesk.
Cítíte se být morálně nadřazeni Tálibánu? Snímek archiv DV8
Soubor fyzického divadla DV8 byl založen v roce 1986 v Londýně a od počátku je jeho vůdčí osobností australský psycholog a choreograf Lloyd Newson. V České republice jsme naštěstí měli Lloyda Newsona a jeho DV8 možnost vidět vícekrát – na Tanci Praha a především v Divadle Archa (1995, 1997, 1999, 2004…) – v posledních letech však u nás absentují. Většina příznivců tanečního a pohybového divadla však zná aspoň filmové záznamy jejich produkcí, jako například Strange Fish, Dead dreams of Monochrome Man, Enter Achilles nebo The Cost of Living. Strange Fish ostatně bylo možné zhlédnout i na letošním Festivalu tanečních filmů v Praze a Pardubicích. Poslední inscenace DV8 s názvem Can We Talk About This? (Můžeme o tom mluvit?) měla premiéru letos v srpnu v Sydney Opera House a po pár měsících bylo možné ji navštívit také v Berlíně v rámci festivalu nejen tanečního divadla Spielzeit´europa.
Mechanické skákání a opičí pohupování slova nepodtrhují ani nenarušují. Snímek archiv DV8
Scéna evokuje neosobní prostředí úředních budov. Nacházíme se na zašlé a temné chodbě některé ze státních institucí. Vidíme několik dveří, výtah, výklenky, za jejichž neprůhledným sklem nás může klidně kdosi pozorovat. Stůl, židle, reproduktory a několik zrcadel. Scénu dotváří videoprojekce na zadní plán a obrazovky s průběžně přibývající nápisy se jmennými, časovými a číselnými údaji.
Od první do poslední minuty proudí z reproduktorů do hlediště příval slov. Skrze rozhovory, zpovědi, audio a video nahrávek slyšíme o fatvě vyřčené nad Salmanem Rushdiem, o vyostřené situaci kolem vydání karikatur proroka Mohameda v dánském tisku, o vraždě filmového režiséra Theo van Gogha či nasloucháme zpovědím žen z islámského světa, které se vzepřely svému osudu. Lloyd Newson se svým týmem stvořil kontroverzní inscenaci nejen na téma rostoucího fundamentalismu a nebezpečí radikálního náboženského myšlení, ale především na téma cenzury ukryté v politické korektnosti a kritice multikulturalismu.
Bezpráví páchané na ženách, dětech a vyznavačích jiných náboženství je často omlouváno jako kulturní praxe a zažité národní zvyky. Snímek SEBASTIAN BOLESCH
Projekt vznikl na základě rozsáhlého výzkumu a sbírání materiálů z médií i osobních rozhovorů. Tanečníci vystupují na scénu v rolích konkrétních osob – jako politici, novináři, ředitelé škol, věřící… Neutrální proud jejich řečí evokuje oficiální projev účastníků televizních debat. Řeč a její rytmika jsou impulsem k pohybu. Mechanické skákání a opičí pohupování slova nepodtrhují ani nenarušují. Jsou ozvláštněním a mohou upozorňovat na to, jak stereotypně používáme svou tělesnou schránku. Proč bychom při diskusi nemohli třeba dělat piruety nebo místo křesla využít pohybujícíc se mužské tělo? Pokud se na scéně objeví skupina více než dvou tanečníků, sledujeme obdobu dětské hry “Cukr káva limonáda čaj rum Bum”, kdy se všichni pohybují, jen když se druzí nedívají a snaží se tak nedat záminku k svému „vyhazovu“ ze hry.
DV8 se nesnaží nijak „korektně“ balancovat a svá tvrzení omlouvat. Snímek archiv DV8
Je těžké balancovat mezi slovíčky jako islám, islamismus, terorismus, náboženství, multikulturalismus, tradice, demokracie a práva jedince bez toho, aniž bychom se vyhnuli desinterpretacím či nařčení z islamofobie. DV8 se nesnaží nijak „korektně“ balancovat a svá tvrzení omlouvat. Prezentují fakta, která dohromady skládají obrázek nebezpečí rostoucího islamistického fundamentalismu v západní Evropě a multikulturalismu jako jeho nefunkčního řešení. Nepouštějí se na jevišti do diskuse, čímž si proti sobě poštvali a jistě ještě poštvou řadu kritiků. Ve světě bez možnosti kritizovat cenzuru svobody řeči na to však mají plné právo. Oboustranné „vyvážené“ diskuse mohou probíhat kdekoli jinde. Bezpráví páchané na ženách, dětech a vyznavačích jiných náboženství je často omlouváno jako kulturní praxe a zažité národní zvyky, do kterých my ze “Západu” nemáme co kafrat.
Lloyd Newson se svým týmem stvořil kontroverzní inscenaci nejen na téma rostoucího fundamentalismu. Snímek OLIVER MANZI
DV8 nám odvážně a bez velkých skrupulí sdělují, že problémy nezmizí tím, že o nich nebudeme mluvit.
DV8 Physical Theatre: Can We Talk About This? Koncept a režie Lloyd Newson, choreografie Lloyd Newson a tanečníci, výprava Anna Fleischle, světelný design Beky Stoddart, video Tim Reid. Tančí Joy Constantinides, Lee Davern, Kim-Jomi Fischer, Ermira Goro, Hannes Langolf, Samir M’Kirech, Christina May, Seeta Patel, Anwar Russell, Ira Mandela Siobhan. Koprodukce Théâtre de la Ville und Festival d’Automne Paris, National Theatre of Great Britain, Dansenshus Stockholm. Světová premiéra 25. srpna 2011, Sydney Opera House. Psáno z německých premiér 27. – 29. října. Délka 1h 20.
Komentáře k článku: Cítíte se být morálně lepší než Tálibán?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
