Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Hubert Krejčí

Hubert Krejčí

11. 11. 1944 Pardubice – 10. 2. 2022 Praha

Dramatik, režisér, herec, mim, překladatel a specialista na pohybové techniky asijského divadla a pantomimy.

Vystudoval činoherní režii na JAMU v Brně (1969–1974) u Miloše Hynšta a Bořivoje Srby (a později u Pravoše Nebeského). Mezi jeho spolužáky z ročníku patřili Miroslav Donutil, Pavel Zedníček, Svatopluk Skopal, Bolek Polívka, Nika Brettschneiderová a řada dalších, v sedmdesátých a osmdesátých letech s hnutím malých scén propojených hereckých a režisérských osobností (např. Ženitba, 1972 či Kráska a Zvíře, 1973). Od roku 1976 vedl v Pardubicích a později v Praze soubor Yorickova pantomima (např. úspěšná pantomimická klauniáda Sanatorium č.1, 1976). Současně spolupracoval jako režisér a dramatik s brněnským Divadlem na provázku (Hry a hříčky, 1982) a – tehdy prostějovským – HaDivadlem (Úklady doktora Sakripantiho, 1984).

Jako jediný v Česku žijící režisér spolupracoval ještě před listopadem 1989 s Theater Brett ve Vídni (Tři tváře frašky). Po listopadu 1989 spolupracoval s řadou dalších profesionálních českých a moravských scén, především s ním spřízněnými osobnostmi (Eva Tálská, Jan A. Pitínský, Vladimír Morávek…). Stál u zrodu brněnského Malého divadla kjógenu, které se zabývá interpretací tradičních japonských frašek.

Ve svých inscenacích i hrách využíval černý humor a ostrou zkratku, temnotu, jízlivost a grotesknost, často navazoval na tradici pouťových morytátů. V oblibě měl volná pásma krátkých, výrazně pointovaných frašek odkazujících na různé formy komediálního divadla všech světadílů. Důležité pro něj bylo asijské divadlo a jeho etika. Ale také hry Shakespeara, Čechova či Henri Camiho. Miloval němý film, zvláště Bustera Keatona. Vytvořil adaptace klasických textů japonského a čínského divadla: Démonův pramen, Vějíř s broskvovými květy.

Vladimír Morávek režíroval v brněnském Divadle Husa na provázku jeho hry Tajemství muzea voskových figurín, 1994 a Dvojí proměna aneb Co je blbějšího než divadlo?, 2015). Krejčí spolupracoval také s Evou Tálskou a jejím Studiem Dům (Arlekino vévodou bretaňským aneb Král Lear, 1996), s Dejvickým divadlem (Hry ze smetiště, 1998), s Divadlem v Dlouhé (Vějíř s broskvovými květy, 2008, více zde) či Klicperovým divadlem v Hradci Králové (Hrabě Pálfy neboli Peklo a pomsta, 1997, Dvojí proměna & Bramborové divadlo doktora Sakripantiho, 1999). /Více o jeho divadelních aktivitách: zde./

Své dramatické texty vydal knižně v souborech Hry ze smetiště (1988, 1992), Divadelní hříčky (1999), Démonův pramen (2011) a Tristram a Izauda & jiné hry (2007). Jeho hry a různé autorské úpravy středověkých – vesměs asijských – textů vycházely nejen knižně, ale i jednotlivě a časopisecky (DILIA, Svět a divadlo, Taneční zóna). Přispíval i do Divadelních novin, kde měl – spolu s Martinem Falářem a Petrem Vášou – v letech 2014 a 2015 rubriku 3LO3.

V devadesátých a nultých letech působil také jako externí pedagog na DAMU v Praze či na JAMU v Brně. Mezi jeho žáky patřil například Igor Dostálek.

V roce 2014 mu festival …příští vlna/next wave… udělil za jeho celoživotní dílo festivalovou poctu Živoucí poklad.

Žil sám, rodinu neměl. Většinu života strávil v Pardubicích, poslední léta žil v Praze.

Zemřel nečekaně. Dnes ráno – když několik týdnů nereagoval na telefonní volání – otevřela policie na výzvu jeho přítele Ondřeje Hřebíčka jeho pražský byt a nalezla jej bez známek života. Divadelní noviny o tom odpoledne informoval Pavel Drábek.

/Pro i-DN zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 10. března 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Hubert Krejčí

1. Vladimír Hulec

   

   Zemřel
   český Antonin Artaud.
   Znali jsme se od druhé poloviny sedmdesátých let, navštěvoval jsem jej kdysi v Pardubicích nad hospodou U čápa, kde v jednom pokoji renesančního domu žil, poslouchali barokní hudbu a Svobodnou Evropu a on mne zasvěcoval a zapojoval do svých divadelních projektů. A vídali jsme se i později v Brně, kde režíroval a učil, či poslední roky v Praze. Volali jsme si ještě nedávno. Posílal mi své dramatické texty a chtěl je zveřejňovat. Byl to právě on (a Nina Vangeli), kdo mě nejvíc směroval a nasměroval v divadelních názorech, myšlení, postojích a jednání.
   Proti všem (egomaniakům, namyšlencům, tupcům, blbům…)
   a s kýmkoli (citlivým, chytrým, vtipným, nebojácným…)
   Navždy a vždy
   Proti komukoli a s každým
   Forever…
   …a aby to byla sranda

   11.03.2022 (0.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Libor Kudláček

     

     Hubert byl z těch,
     kteří formují životy. V tom domě u Čápa, o kterém píše Vláďa Hulec, jsem krátce bydlel vedle jeho komnaty. Vtáhl mne do svého světa přes jistou Volavku (to byla hra, ne osoba:) a hodiny a hodiny debat, přerušovaných jen občas z mé strany uctivým mlčením.
     Po 1989 jsem ho ztratil z očí, ale z paměti ne, kdeže.
     Tak ať je Ti nebe nebeské…
     L
     PS Hubert miloval klasickou hudbu, ale končila pro něj zhruba nástupem klasicismu, někde mezi WAM a LvB. Skoro na každém koncertě, kde slyším něco od této hranice dále, si vzpomenu na jeho vášnivou obhajobu tohoto jeho nemožného předsudku:) a zasměju se

     15.03.2022 (15.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Podle
   dnešní zprávy koronera zemřel Hubert Krejčí pravděpodobně 10. února.

   15.03.2022 (17.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Vladimír Hulec

   

   Rozloučení a mše svatá za Huberta Krejčího
   se uskuteční v sobotu 26. března od 14 hodin v kostele sv. Michala na Dominikánském náměstí v Brně. Po obřadu jsou účastníci a další přátelé a známí zváni na setkání v Divadle Husa na provázku, které by mělo začít v 15:30 hodin.

   17.03.2022 (14.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Štěpán Bartoš

   

   S Hubertem
   jsme na přelomu 70. a 80. let sepisovali a zkoušeli hru Panna a netvor. Nikdy to nebylo dokončeno, Hubert brzy poznal, že na divadlo nemám talent. Zato mi velmi rozšířil obzory ve světě fotografie. Od něj jsem slyšel poprvé jména jako Henri Cartier-Bresson nebo Augene Atget, to byli jeho obzvlášť oblíbení fotografové. Dokonce jsme založili fotografickou skupinu Atgetovo skleněné oko, aktivní spíše teoreticky než prakticky. Myslím, že mu dlužím nějaké slíbené fotografie, třeba se ještě někdy někde najde příležitost je předat.

   17.03.2022 (15.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ