Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 36)

    Operky vznikly v autorské dílně Svěrák–Uhlíř již v roce 1967, jako „kvarteto“ možno říct „minimuzikálků“ obracejících se k dětskému divákovi. Vtipný text s přiléhavou hudbou nabízí osobité a nápadité zpracování čtyř klasických pohádek (O Budulínkovi, Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách a O Šípkové Růžence).  Samostatně byly uvedeny v televizních premiérách pořadů Hodina zpěvu – Budulínek (2004), Červená Karkulka (2005), O dvanácti měsíčkách (2007), Šípková Růženka (2008). V divadelním provedení se hrály v Městském divadle Broumov a v Dětské opeře Praha. V Supraphonu vyšly Operky jako hudební album u příležitosti osmdesátých narozenin Zdeňka Svěráka. Brněnská premiéra v Divadle Radost se konala 4. března 2022.

    Foto: archiv divadla

    Divadlo Radost uvedlo čtveřici pohádkových příběhů jako kompaktní scénický útvar přidávající k nosnému textu přiléhavé melodičnosti a svěžímu rytmu další prostředky, jimiž disponuje právě divadlo. Napsané posiluje a oživuje obrazností i pohybem. Výsledek oslovuje lehkostí, bezprostřednosti aktérů na jevišti, na všech je znát, s jakou chutí hrají. Všechny komponenty divadelního provedení do sebe přesně zapadají, vypovídají o velmi pečlivé a promyšlené přípravě i o kázni herců a respektu k rolím a vzájemné souhře. Jednotlivé pohádkové příběhy na sebe velmi nenásilně, přirozeně a plynule navazují.

    O úspěch inscenace se hodně přičinila scéna Pavla Hubičky, současně se inspirující a opírající o výtvarnou spolupráci s Vlastou Baránkovou, známou ilustrátorkou, mj. knížek Z. Svěráka a J. Uhlíře pro děti. Režiséra Jiřího Hajdylu mohou brněnští diváci pamatovat z několikaletého hereckého angažmá v Divadle Husa na provázku. Působil pak v kladenském Divadle Lampion, pak již inklinoval k režii v Praze a na dalších místech. Jeho prvním, a to režisérským, nesporně úspěšným setkáním s brněnskou Radostí, jsou právě Operky. V dynamickém, svižném představení se mohl plně opřít o potenciál výborně herecky, hudebně, pěvecky i pohybově vybavené šestice, tří hereček – Helena Dvořáková, Eva Koupová, Michaela Rotterová, a herců – Pavel J. Riedl, Petr Šmiřák, Matěj Tauš. Brněnské Divadlo Radost disponuje velmi zdatným, viditelně stále vybroušenějším souborem. Jako divadlo hudební na sebe upozorní nejen nabídkou pro dětské diváky. Celé herecké sexteto bylo výborné, jistě by šlo vyzvednout zvlášť silné stránky jednotlivých aktérů.

    Operky v pojetí Divadla Radost vycházejí z respektu a uchopení ducha autorů textu a hudby, dodávají k tomu tu pravou „šťávu“ živého představení, jak může poskytnout právě divadlo. Autoři i inscenátoři přistoupili citlivě k odkazu starých, známých pohádek, na jeviště přinesli autorský vtip, nadsázku a skvělou hudbu, podtrženou divadelní obrazností, všestrannými hereckými výkony a jejich souhrou. A co je třeba zvlášť podtrhnout: baví se upřímně malí i velcí. Dramaturgyní představení byla Eva Janěková, právě od ní vzešel impulz k uvedení Operek. Skvělý nápad s přesnou trefou.

    Návštěvu možno jen doporučit. Rodičům, prarodičům, či dalším příbuzným. Samozřejmě s dětmi. Zklamán neodejde, kdo malé potomky nemá, nebo mu odrostli. Stačí potlačit zbytečný stud, že naše dětství je dávno pryč, vypravit se třeba sám, když rozverné Operky za toho našeho k vidění nebyly. Z divadel pro dospělé se neodchází často s tak radostným prožitkem i výrazem. Operky jsou i účinnou pilulkou na chvíli osvobozující od myšlenek k současné neradostné vnější realitě.

    Odposlechl jsem po představení, myslím, dobrou připomínku. – Hra, byť nedlouhá, přece jen mohla by být půlena přestávkou. Souhlasím. I když malí diváci vesměs pohádky spíš znají, inscenace má tempo, „odsýpá“, a všech vjemů v dynamickém ději je opravdu dost. Zvuková nahrávka trvá necelých 40 minut, divadelní provedení cca 70–75. Pražské provedení přestávku zařadilo. Pauzy bývají vítané. Nejen proto, že divadla mívají svůj stánek s občerstvením. Diváci se rádi na chvíli zvednou ze sedadel, zastaví se známými na kus řeči a výměnu zatímních dojmů. Ti malí, (představení je pro ty od 4 let) nesvedou dlouho koncentrovat pozornost, o to větší pak její oscilace a silnější potřeba pohybu. – A v zásobě mají jistě dost zvídavých dotazů a glos k dosud viděnému a slyšenému.

    Za součást premiéry možno považovat výstavu malířky a ilustrátorky Vlasty Baránkové. Celé přízemí divadla zaplnily její obrazy, diváky vtahující do pohádkového světa výtvarnice, která jej dovede kouzelně a přitažlivě ztvárnit. Dětskému světu rozumí a umí. Jen od devadesátých let ilustrovala kolem stovky dětských knížek, zpěvníků pro děti a dalších textů. Vystavené obrazy a obrázky jsou krásné, pohádkovou atmosféru vyzařuji samy o sobě.

    • Autor:
    • Publikováno: 13. března 2022

    Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 36)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,