Komu (ne)hoří koudel u zadku
ad Josef Chuchma: Úvahy filmové – Nehoří, má panenko, DN 04/11
Vážený pane Chuchmo,
Vaše filmová úvaha z předminulého čísla mi nedá spát. Nemůžu se smířit s tím, že si jen tak sednete a napíšete popis jedné neuvěřitelné skutečné události, také popis filmu Mimořádná událost, přidáte úryvek z rozhovoru s režisérem Jiřím Havelkou a do toho zbytku vět ještě stihnete napsat, že všichni určitě po prvním skvělém filmu Vlastníci očekávali něco stejně dobrého, ale že se bohužel nic takového nenaplnilo. Nenaplnilo pro koho? Pro Vás…
Pro mě ano. Ráda bych ocenila už NÁPAD. Jen tak se stane, že odněkud někam má jet vlak, ale zastaví na cestě, vystoupí strojvedoucí a opravuje ho a mezitím mu ujede, samospádem dojede do původní stanice, ze které vyjížděl, to mně přijde neskutečné samo o sobě. Pak přijde někdo, kdo si tento materiál vezme a přetaví ho do filmu. Určitě by se neměl opomenout geniální NÁZEV. Někdo je tak odvážný, že svůj film pojmenuje Mimořádná událost. Aby pak mohl přijít recenzent a rovnou měl připravený super slogan „mimořádná událost se nekonala“. Neměl by se trochu potrápit a posnažit a najít si třeba vlastní… ale nemyslím tím Nehořelo, má panenko.
Nevím, když přemýšlím, kolik času člověk stráví psaním scénáře, pak natáčením a tak dále, vychází mi, že se jedná o spoustu hodin, jestli by recenzent neměl jít na film alespoň dvakrát. U Mimořádné události doporučuji víckrát i pro ty z Vás, co nejste recenzenti.
Nebo by se ve filmové úvaze mohlo mluvit o filmovém triku… o tom, že když je celý film ve vlaku, neznamená to, že se musí natáčet ve vlaku, nemusí se natáčet v jedoucím vlaku, lidé pak musí ale vymyslet, jak nejvíc nahradit jedoucí vlak, jestli do něj nějak strkat zvenku, dát jej na klády nebo jestli hýbat kamerou, třást rukou (?) nebo mít pohyblivé kulisy kolem…
Nejvíc jste mě asi zaskočil na konci Vašeho textu, že bohužel situace nevybízí k nějaké mé další fantazii… Musíte mluvit o Vaší. Neříkejte, že jste si sám nedomýšlel příběh dvou termosek (dvojčat)? Nebo chlápka na kolejích, který nakonec tlačí sekačku… chlápka, který krade kukačky, zrzavé dvojice, z níž jedna polovina, která událost náhodou natočí na sociální sítě při vykonávání potřeby v lesíku jen z důvodu, aby měla víc lajků než někdo s umělým prsem (?), ani jste nešel dál s tatínkem, který vlakem neodjel, ale jezdí na kole po kopcích, protože jeho geniální syn včas nastoupil a jede, a to nemluvím vůbec o postavách cestujících ve vlaku nebo o postavě strojvedoucího, která celý film běží za vlakem, na konci do něho nastoupí a jede se zpožděním o hodinu a půl zase tam, kam původně měl vlak jet. Herci jsou vynikající. Kamera stejně tak… Kapela, která hledá název, ale všechny jsou už asi zabraný… Paní, která má v tašce asi dvanáct řízků a svého mrtvého muže raději vyhodí z vlaku, aby neumřel ještě jednou. Myslivec, pro mě vlastně největší hrdina – tragická postava, která jen většinou neví, že stojí na špatné straně barikády (což se teď děje dosti lidem kolem nás). Mladá maminka, která se asi líbala s více muži než jen s těmi, co jsou ve vlaku… přitom se snaží pouze najít své štěstí. A že ve vlaku na hajzlíku je zamčený papoušek ara, který si nepřeje nic jiného než neumřít jako panna, což ve výsledku splní majitel pohřebního ústavu, který má ke své práci tak kladný vztah, že to až mrazí. Někdo tam také celou dobu spí, je to válečný veterán, ale jen na oko… A potřebuje to někomu říct, aby mohl v klidu umřít. Díky, že jste věnoval větu alespoň páru, který je tak nějak šťastně nešťastný.
Na konci filmu mezi titulky vidím skutečné cestující ze skutečně neskutečné události a vypadají úplně jako ti cestující z filmu! Propojuje se mi skutečnost s neskutečností, realita s fikcí. Není to jeden z hlavních záměrů filmu? Tady se mi to nabídne, tak nějak mimochodem.
Copak Vám se s žádnou postavou nerozjížděla vaše vlastní fantazie nebo Vaše příběhy… mezi životem a smrtí?
Ocenila jsem preciznost scénáře i kamery a střihu. Je to sranda, zasmála jsem se víckrát nahlas, ale když jede vlak přes most, tak si můžete i poplakat a nejen tam. Film přikládám k mým favoritům, například k filmu Martina McDonagha Three Billboards Outside Ebbing Missouri, protože v Čechách jsme nic podobně skvělého neměli, ale už máme! Velké poděkování Jiřímu Havelkovi.
Lenka Huláková, čtenářka Divadelních novin
Komentáře k článku: Komu (ne)hoří koudel u zadku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
