Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Smrt divadlu!

    Huberta Krejčího znal snad každý. Každý nějak. Každý jinak. Byl to ten nesmiřitelný podivín, který se toulal českou divadelní kotlinou a vykřikoval: Smrt divadlu!

    Který odmítal průměrné, miloval dobré herce, kteří však byli v Evropě naposledy spatřeni v době alžbětinské, v raných trupách italské komedie dell’arte, ale také v asijském divadle, především nó. Z dramatiků měl rád mimo Shakespeara také Čechova, Maeterlincka, Ghelderoda, Becketta. Jako mim miloval němou filmovou grotesku, dobrou hereckou improvizaci, ale současně precizně vystavěné divadlo, jehož základem je přesná divadelní technika – kata. Krásným příkladem byla inscenace Ghelderodových Slepců v jeho režii, hraná v japonských jukatách, kalhotách hakama a výrazně pohybově stylizovaná. Každé gesto, každý krok, každé písmeno textu.

    V roce 1998 způsobil Hubert neskutečný rozruch dotazem na tehdy v Praze hostujícího japonského mistra žánru kjógen Šigejamu Šimeho. Nutně se potřeboval mistra vyptat na několik detailů v oblasti divadelních technik jedné komedie kjógen, kterou přeložil v roce 1993 z ruštiny a kterou měl v té době nazkoušenou. Od té doby japonští mistři jezdí do České republiky učit kjógeny.

    Rád psal dopisy. Úvodní kapitolu jednoho takového z 27. srpna 2003 cituji: Podivné zvíře! Po 29 letech se domníváš, že si člověk bude pamatovat, co se kdysi psalo? V tý době, brněnský ubožáku, sem toho napsal dost, aby se naplnilo několik odpadkových košů, pse!

    Každý herec, který mu byl alespoň trochu blízký, měl za úkol naučit se nějakou důležitou hereckou techniku. Například Michal Bumbálek měl za úkol naučit se polykat žáby. A všichni ostatní herci i herečky se měli naučit salto.

    Nikdy nebyl spokojen. Pokud pochválil, záblesk radosti a herecké pýchy trval jen několik vteřin, protože pak obdržel dotyčný nečekanou ránu do týla. Neboť herecká pýcha je nejhorší. Ačkoli nejstrašlivější je prý veselý herec – Veselý herec, zkáza divadla, říkával. Do odborného teatrologického slovníku by měl vstoupit nový výraz „brkom“. Dle Krejčího jde o jistý typ brněnské divadelní komiky ve stylu velmi špatných Cimrmanů.

    Stále sháněl písmenkové polévky. Snažil se tak působit i na mladé dramaturgy, především studenty JAMU. Při předávání sáčku takové písmenkové polévky dotyčnému studentovi dramaturgie pravil: Tady máte, abyste se lépe naučil abecedu.

    Velmi vřelý vztah měl k režiséru Pitínskému. Proto o něm napsal řadu krátkých her a anekdot. Psal je na pohlednice, které pak rozesílal. Jsou pravděpodobně roztroušeny po mnoha jeho kamarádech, někdy pouze v jedné, jindy ve více kopiích. Jako třeba tato, napsaná 22. února 2005: Režisér Pitínský vykřikl na nástupišti: „Tady jsem!“ Vlak sebou trhnul. Najednou dupání, peron se otřásá, přichází slon a zastaví se před Pitínským. Ten jako ve snu na slona nastoupí, zvíře odchází, vstoupí do vagonu, vlak se rozjede. Nikdy se již režisér Pitínský nevrátil.

    Tomáš Pavčík

    Divadlo kjógen

    • Autor:
    • Publikováno: 21. března 2022

    Komentáře k článku: Smrt divadlu!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,