Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 729)

    V době zmatku a válečného pustošení přichází soubor Mahenova divadla s inscenací hry Bertolta Brechta Kavkazský křídový kruh.

    Brněnská premiéra v režii Evžena Sokolovského se odehrála ve Státním divadle (dnes NdB) v roce 1961. Na snímku Josef Karlík v roli Atzaka. Foto Rafael Sedláček.

    Brněnská premiéra v režii Evžena Sokolovského se odehrála v roce 1961 (zde), v čase, kdy jsem studoval na Janáčkově akademii múzických umění. Profesor Srna vysvětloval principy politického divadla a způsoby jeho inscenování. Hovořil o vlivu Brechta na herectví čelních osobností činohry – Rudolfa Jurdy, Vlasty Fialové a Josefa Karlíka.

    Ptal jsem se, proč v Kavkazském křídovém kruhu dochází k válce mezi kolchozy. Profesor odpověděl: Jde o osobitý pohled autora na dění v Gruzii

    Belhám se. Scházím do lůna zlatavého divadla. Je svízelné mezi kvetoucími hlavami nalézt místo na jeho dně.

    Představení začíná rituální úklonou účinkujících, které předcházelo odehrání ukrajinské státní hymny.

    Guvernér v papaše, ověšený metály, vzhlíží do zářné budoucnosti. Foto NdB

    Dlouhý krk kytary ční nad palisádu kovových rámů, bard v černém svetru s čapkou pastevce ovcí zpívá baladický song. Guvernér v papaše, ověšený metály, vzhlíží do zářné budoucnosti. Jeho fintivá žena se utápí ve zlatu luxusních kostýmů. Mocný guvernér je zajat jinou kamarilou a popraven. Jeho paní prchá. V kupě hadříků zanechává svého syna, batole. Bojovníci se samopaly vládnou. Rozsévají smrt. Prchající služka nebohé dítě zachrání. Znějí kvílivé zvuky kytary.

    Myslím na výbuchy leteckých pum.

    Scéna sestupování po vratkém žebříku k rodině bratra je skvělá. Foto NdB

    Grůša se zamiluje do vojáka, zasnoubí se spolu, on však odchází do války. Po čase se milenci setkají. Tato episoda patří k nejlepším scénám.

    Zrůdnost doby je veliká. Grůšino putování od bídy k nouzi, od zemljanky k zemljance, s hladovým dítětem na zádech, je inscenováno citlivě, jako obrazivá báseň. Scéna sestupování po vratkém žebříku k rodině bratra je skvělá, zrovna jako ta, která ukazuje Grůšinu snahu překonat po laně hlubokou propast.

    Herci jsou přesvědčiví, party hrají s vervou i ti, kteří se jevištěm jen mihnou. Foto ndB

    Herci jsou přesvědčiví, party hrají s vervou i ti, kteří se jevištěm jen mihnou.

    Diváci jsou však chladní.

    Po přestávce se zpěvák mění v opilého exhibicionistu. V košili s rozhalenou hrudí hraje pobudu, gaunera, notorického pijana Azdaka, kterého „lid“ zvolí soudcem.

    Vzpomenul jsem si na poznámku profesorky Skrbkové: V inscenacích Brechtových her nemůžete texty prožívat a vyhrávat myšlenkové pauzy, nýbrž musíte zřetelně a nahlas vyslovovat, nebo i křičet myšlenkové teze.

    Počínání úplatného, do půl pasu svlečeného a opilého Azdaka si lidé nemohou vynachválit. Foto NdB

    Počínání úplatného, do půl pasu svlečeného a opilého Azdaka si lidé nemohou vynachválit. Až dosud byl soudce vždy lump, tak ať je teď jednou lump soudcem!

    Ve válečném oddechnutí se movitá vdova po popraveném guvernérovi hlásí o svá práva. Hodlá vysoudit navrácení ztraceného dítěte. Její sokyně, nemajetná služka Grůša, tvrdí, že malý Micheil je její syn. Spor rozhoduje soudce Azdak. Opilá nahota při soudním rozhodování sporu o rodičovství stvrzuje šílenost kruté doby. Soudce kreslí křídou na podlahu kruh, do něj postaví dítě s rozpřaženýma ručkama a ženy se o něj přetahují. Ta, která je z kruhu vytáhne, zvítězí. Grůša nechce milovanému Míšovi ublížit, proto v souboji prohrává. Soudce Azdak přisoudí dítě služebné Grůše.

    Až dosud byl soudce vždy lump, tak ať je teď jednou lump soudcem! Foto NdB

    Herci stojí v řadě, zpívají, pak se obřadně uklánějí.

    V zamyšlení jedu domů. V televizi válka a krev.

    Brno – Komín, 7. 4. 2022 

    Národní divadlo Brno – Bertolt Brecht: Kavkazský křídový kruh. Překlad Rudolf Vápeník, Ludvík Kundera. Režie Aminata Keita, dramaturgie Jaroslav Jurečka, scéna Michal Spratek, kostýmy Simona Rybáková, hudba Paul Dessau, instrumentace Ivo Sedláček, pěvecké nastudování Petr Svozílek, pohybová spolupráce Juraj Augustín. Osoby a obsazení – Gruša: Petra Lorencová, Zpěvák / Azdak: Ivan Dejmal, Chůva/Handlířka/Tchýně/Stařenka: Marie Durnová, Guvernérová/Selka/Anika/ Ludovika: Eliška Zbranková, Druhý lékař/Stařík/Jezdec/Lékař/Druhý právní poradce: Michal Bumbálek, První lékař/Handlíř/Lavrenti/Jezdec/Hostinský/ První právní poradce: Petr Kubes, Tlustý kníže/Muž/Mnich/Vyděrač/Stařec: Roman Nevěčný, Guvernér/Svobodník/Jussup/Jezdec/Kulhavec: Martin Siničák, Simon Chachava/Handlíř/Synovec/Podomek: Jakub Svojanovský, Pobočník/ Svobodník/Invalida/Jezdec: Bedřich Výtisk, Jezdec: Jakub Julínek j.h., Jezdec: Vratislav Běčák j.h, Micheil Abašvili: Antony Rossi j.h., Anastázie: V. Štvrtecká j.h., DJ: Ivo Sedláček j.h. Premiéra 31. 3. 2022 v Mahenově divadle, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 729)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,