Setkáním sláva! (No. 3)
Festivalový čtvrtek se odehrál ve znamení pomyslného česko-slovenského souboje dvou popkulturních ikon, v němž o chobot princezny Bosany zvítězil Cyrano z Bergeracu. Byť se hraje moderní reimaginace z pera uznávaného dramatika Martina Crimpa, je absolventská inscenace režiséra Petra Smyczka vystavěna na notně konzervativních základech.
Byť se hraje moderní reimaginace z pera uznávaného dramatika Martina Crimpa, je absolventská inscenace režiséra Petra Smyczka vystavěna na notně konzervativních základech. Foto: archiv
To nijak není na škodu, neb na jevišti ožívá příběh ve své podstatě archetypální, jakkoli obohacený o řadu moderních přesahů. Větším problémem přívětivě svižné produkce ovšem je, že zvolená dramaturgicko-režijní koncepce akcentuje triadický konstrukt ústředních hrdinů, zatímco charaktery vedlejší jsou často degradovány na pouhou stafáž, která jevištní dění dynamizuje kolektivními scénami. Z ní se částečně vymykají především Lignière Tomáše Slabiňáka a Leila Ragueneau Milany Gorské. Tvůrci jim sice nechtěli či nedokázali vystavět vlastní dramatické oblouky, i přesto, že Crimpova adaptace daným potenciálem nesporně disponuje, oba mladí aktéři však zaujali suverénní jevištní mluvou, smyslem pro gradaci, a v rapovaných pasážích i vynikající flow. Finální Leilina promluva o neblahém konci někdejší zlaté mládeže, již pomalu požírá další, dravější pokolení, je pak jedním z vrcholných momentů brněnského Cyrana. Naopak Martin Urbaník zatím z komplexního charakteru hlavního antagonisty De Guiche nedokázal vytěžit víc, než jednoznačnou karikaturu obecního přislizla. Do derniéry je již nedaleko, a já i přesto neváhám doufat, že místní šedá eminence ještě dozná radikálních změn a s gradující jevištní jistotou rozkvete do nebývalé údernosti.
S labužnickým pomlasknutím zkušeného someliéra si úkol jen zdánlivě jednoduchý naplno vychutnává Adam Kořán, jenž se naštěstí nespokojil s plakátově povrchní hereckou kreací, ale naopak nahlédl mimořádně hluboko pod povrch půvabem vyhlášeného hejska. Jeho Kristián je uvěřitelně živoucí snůškou pochyb, jež selže tváří v tvář lásce, kterou nedokáže unést. Bravo.
Karolína Vaňková modeluje svou Roxanu jako emočně plochou bytost, jež své značně konvenční představy o mezilidských vztazích, i liknavou nerozhodnost halí do rádoby vznosných frází. Unylá královna uniformního davu, jenž povýšil svá slova nad činy, a tvoří si idoly z ikon. Účel povýšený nad efekt. Děkuji.
A to nejlepší na konec. Martin Mihál v titulní roli je ukázkovým příkladem, jak může fundament schopností, původně získaných na herecké konzervatoři, naplno rozvinout vysoká škola. Tento Cyrano je jackpotem projektu i nesporným hrdinou vlastní generace. Sugestivní herecké sólo jež naplno zúročí aktérův smysl pro groteskní nadsázku i tragické valéry nešťastného člověka, jenž vlastní soužení ukrývá pod předstíraný nadhled. Krása.
Nosáče tankujícího bezmála super posléze na duel vyzval Pavoučí muž. Těžko říct co se honilo v pomazaných VŠMU hlavách, plně zodpovědných za vyslání inscenace Spider/Man režiséra Mateje Trnovce a dramaturgyně Veroniky Briestenské do festivalového klání. Tvůrčí tandem se ve svých spádech sice zavile zaklíná příbuzností komiksu a antické tragédie, nalézá však jen dávno omšelé paralely. Příběhy superhrdinů totiž na redukovaných principech jednoho z nejklasičtějších dějových konstruktů doslova a do písmene stojí, a vskutku není důvod tento dávno důvěrně známý fakt opětovně jevištně leštit. Forma scénické adaptace, jež má být navíc úvodním dílem trilogie, je navíc akademicky neživotná, a vyznačuje se intenzivní absencí autorské invence. Inscenátoři vycházeli z několika klíčových životních peripetií postavy, jež v letošním roce mj. oslaví padesáté výročí svého zrodu, obecná znalost komiksové popkultury je však v srdci Evropy dosud na mnohem nižší úrovni než v západních zemích, a tak není divu, že většina diváků se v úmorném, a temporytmicky fádním dění totálně ztrácela. Pocit dezorientace vedl k prudce akcelerujícímu nepochopení mezi jevištěm a hledištěm, v němž postupně převládl dojem, že se stává nedobrovolným svědkem neobratné parodie. Na sérii nepřípadných výronů smíchu reagovali nezkušení herci dalším tlačením na expresivně-komickou notu, což vedlo k vnitřnímu rozpadu brněnského uvedení projektu. Když se ve scéně brutálního znásilnění polovina sálu bezuzdně řehtá, je něco velmi, velmi špatně. Všech zúčastněných mi tak ve finále bylo intenzivně líto, neb v kontextu přehlídky šlo o skutečně ojedinělý fail, na stranu druhou se slovenský pokus stal nejdiskutovanější položkou letošní programové kolekce, a tedy i legendou pro rok 2022. Ti, kteří byli přítomni, budou vzpomínku z hlavy obtížně vyhánět, naopak většina absentérů teď hořce lituje. Není tudíž divu, že i čtvrteční večírek v Kabinetu múz se nesl ve znamení pavouka!
///
Pokračování příště!
///
Komentáře k článku: Setkáním sláva! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
