Divadelní noviny > Kontext

Nová síť informuje (No. 42)

Spolek REZI.DANCE provozuje rezidenční dům POD JAVORY ležící v podhůří Novohradských hor ve vesnici Komařice. Jedná se o první čistě rezidenční dům pro performativní umění v České republice. Statek v blízkosti lesa, luk, hájů a rybníků poskytuje čas a klid pro umělecký výzkum a kreativní zázemí pro umělce i kulturní manažery nejen z Česka. Během dubna REZI.DANCE hostila projekt Direct Action Theatre: Serve and Protect z Norska, poskytla přístřeší fotografce Světlaně Seleznyové prchající se synem z válkou zasažené Ukrajiny a v předchozích letech byla inspirativním prostředím pro tvůrce z Izraele, Holandska, Maďarska aj. Za svoji činnost byla v roce 2022 oceněna cenou Česká divadelní DNA. Mecenáši tohoto současného rozvoje tvůrčích rezidencí jsou Aleš Hrdlička a Markéta Málková, která o svém působení prozradí více.

Kdy jste se rozhodli rezidenční pobyty poskytovat a jak se váš rezidenční prostor vyvíjel?

Nápad založit „taneční farmu”, kam by jezdili tanečníci a umělci tvořit, vznikl již za mých studií současného tance na univerzitě na Novém Zélandu. Když jsem se v roce 2006 vrátila zpět do Česka, zbyl tu po prarodičích tento prázdný statek a já si říkala: „To je ono, to je to místo.“ S kamarády jsme se pro tuto myšlenku nadchli, ale byli jsme mladí a nakonec zůstalo jen u slov. Odešla jsem tančit do Prahy a do jižních Čech se vrátila v roce 2010, kdy jsme s Bárou Paulátovou založily v Českých Budějovicích kulturní centrum Kredance. Po 5 letech náročného kulturního managementu jsme musely z prostoru odejít a já se v tu dobu seznámila s mým partnerem Alešem. Pro vznik rezidenčního domu to byl zásadní moment. Aleš totiž pochází z oboru pohostinství a znal problematiku týkající se ubytování a stravování a já se pohybovala v kultuře a umění. A tak jsme deset let poté, co myšlenka založit „taneční farmu” vznikla, vše prokonzultovali s Novou sítí a začali budovat rezidenční dům POD JAVORY. Celou rekonstrukci jsme prováděli sami s tím, že hlavní mozek oprav, technologií a způsobu fungování, je samozřejmě Aleš.

Jaká je podoba rezidenčního programu dnes, co rezidentům a rezidentkám nabízíte?

Každý rok vypisujeme open call na náš rezidenční program A-I-R. Název symbolizuje, že rezidenti jedou na venkov, na vzduch. Pro tento program naše dramaturgická rada vybere přibližně 20 rezidencí ročně zaměřených zejména na současný tanec nebo vůbec performativní umění s přesahy do interdisciplinárních forem. Jsou to projekty, které kladou důraz na výzkum a kvalitní a dlouhodobou tvorbu. Základem našeho rezidenčního programu je podpora umělců, kteří se nebojí zkoumat, experimentovat, hledat a opravdu se ponořit do své tvorby. My poskytujeme ubytování, ateliér a celé produkční zázemí – do určité míry se stáváme koproducenty jejich výzkumné tvorby. To vše je ale možné jen díky dlouhodobé podpoře MK ČR, Jihočeského kraje a Státního fondu kultury.

Momentálně máme 5 kategorií rezidenčních pobytů. Tvůrčí rezidence jsou: INKUBÁTOR pro projekty na samém začátku výzkumu a GO, HONEY, GO zaměřená na již nastartované projekty ve fázi zpracovávání materiálu. Další je KULTURNÍ WELLNESS pro rezidence kulturních manažerů a profesionálů v oboru. V loňském roce přibyla podpora vyloženě akademických rezidencí, HLAVA V KOMA, podporující publikační a překladatelskou činnost v oblasti scénických umění. Poslední kategorií, loňskou novinkou, je TĚLESO V KRAJI, což je rezidence na pomezí architektury a performing arts podněcující intervence v krajině.

Dále prostor pronajímáme partnerským organizacím nejen v oblasti živého umění. V loňském roce se nám podařilo začít spolupracovat např. s Českým literárním centrem a dlouhodobě spolupracujeme s pražskými organizacemi jako je např. Tanec Praha, Nová síť, BAZAAR festival, Studio ALTA, Cirk LaPutyka aj.

Organizujete i jiné aktivity za spolek a je pro vás důležitý kontakt rezidentů a rezidentek s veřejností?

Ano, kontakt s veřejností je pro nás velmi důležitý. Hlavně proto, že jsme na vesnici a je to velmi intimní a křehký prostor. Stírá se zde ona anonymita města, umělci se zde stávají na určitý čas součástí komunity. Chodí do místního krámu, na poštu, na pivo. Komařice jsou malá vesnice čítající 150 obyvatel. Každý se tu zná a je třeba dbát na to, aby se jak umělci tak místní cítili komfortně. Jednou za čas uspořádáme představení pro diváky z okolí, workshop pro děti a vždy je to moc fajn. Sejde se obec, pohovoří se s umělci, zasmějeme se. Letošní rok se např. podílíme na kulturním programu oslav obce Komařice a pozveme umělce, kteří zde už tvořili, aby se zapojili do místních oslav. Na druhou stranu nejsme a ani nechceme být divadlem či kulturním nebo kreativním centrem. Naším primárním cílem je celoročně poskytovat rezidence pro živé umění a spontánně organizovat kulturní aktivity pro místní.

Jaké jsou podle tebe přínosy rezidenčních pobytů a REZI.DANCE pro lokalitu?

Myslím, že místní komunita vnímá činnost REZI.DANCE pozitivně. I když kolikrát jsou umělecké intervence nečekané a místní jsou pak trochu překvapení. Na druhou stranu se to hned probere v krámu a situace se urovná, vysvětlí. To je velmi důležité… Ve vesnici stojí zámek, který byl po staletí otevřený obci a poskytoval místním veškeré společenské a kulturní zázemí. Nynější majitel však budovu, která je po všech historických etapách v dezolátním stavu, veřejnosti uzavřel. REZI.DANCE tak částečně plní roli zámku a poskytuje zázemí pro setkávání a kulturní akce.

Vnímám, že dochází i k pozitivním změnám v myšlení místní správy. Okolní starostové mají zájem s REZI.DANCE spolupracovat. Získali jsme možnost využívat kulturní dům ve vedlejší vesnici Strážkovice a pan starosta z Římova projevil zájem o uvedení představení rezidentů v jiných obcích. Rezidenční dům poskytne zázemí pro přednášku architektů starostům Jihočeského kraje o tématu architektonické soutěže, což může do budoucna povýšit vesnickou architekturu v okolí.

V čem vnímáš podstatu činnosti REZI.DANCE a rezidenční praxe obecně?

Na rozdíl od kulturních center a divadel, která převážně slouží veřejnosti a tedy směrem od umělce ven, tak rezidenční domy působí směrem dovnitř – k profesionalizaci oboru, umělců. A to je zásadní rozdíl v našem fungování i myšlení. Chceme tu vytvářet takové kreativní podhoubí pro umělce.

Jak nám vyplynulo z nedávného rozhovoru s tanečníkem a choreografem Petrem Šavelem, tvůrčí rezidence jsou skvělý prostředek k revizi vlastní tvorby. Může se stát, že umělec najde něco, co mu funguje a má sklon to opakovat stále dokola, jen proto, že je to divácky atraktivní. Rezidenční pobyt mu pak umožní hledat něco nového, dělat „umění“ a ne jen „produkty“. I proto se snažíme rezidence poskytovat.

Jakým způsobem zajišťujete budoucnost rezidenčního prostoru? Jak se stavíte k tématům udržitelnosti a ekologie?

Provoz rezidenčního domu POD JAVORY je závislý na mně a Alešovi. Proto si myslím, že pro udržitelnost celého projektu je nejdůležitější naše motivace. S Alešem stále mluvíme o tom, jestli to chceme dělat a jak. Snažíme se, abychom v tom byli spokojení a zvládali pracovní nálož. V této intimní rovině je důležitá osobní mentální hygiena, vyvažování osobního a pracovního života, kontrola vlastních kapacit či určování hranic.

Jako dobrý prvek k udržitelnosti vnímám i to, že jako majitelé objektu nemáme žádné dluhy a do oprav jsme vkládali jen vlastní kapitál. Důležitá je podle mě i aktivní komunikace s MK ČR, krajem – se subjekty veřejné správy financující kulturu. Aby o nás věděli, protože si jsme vědomi, že tvůrčích rezidenčních domů bude narůstat. Taky se snažím být činná v celorepublikovém kulturním managementu a účastnit se odborné debaty rozvoje kultury. V současné době vnímám pro udržitelnost a přežití kulturních organizací jako zásadní jejich zapojení do profesních organizací v podobě asociací, sítí či jiných platforem.

Ekologický přístup je pro nás hodně důležitý. Na vesnici totiž pociťujete svou závislost na životním prostředí nějak víc! Není tady natažený vodovod a studnu máme napůl s paní sousedkou, protože se to tak dřív dělalo. Takže nám třeba jedno léto došla pitná voda. V reakci na to Aleš vytvořil komplexní systém hospodaření s vodou a všechny záchody splachujeme dešťovkou. Vůbec se snažíme využívat obnovitelné zdroje energie a být soběstačnější.

Kdy je pro tebe rezidenční pobyt úspěšný?

Když vidím, že jsou tu rezidenti spokojení a že to všechno nějak funguje a klape. Když to tu umělecky bublá a někdy i vře a když je prostor pohlcen uměním samotným. Není pro mě důležité to, jestli tu rezidenti udělají produkci. Jde spíš o to být otevřený, flexibilní, napojit se a reagovat na to, co to místo nabízí. A samozřejmě pak když jedu na premiéru představení, které se zde rodilo, a vidím, že je to umělecký kus, tak jsem dojatá.

• Autor: Tereza Lacmanová
• Publikováno: 6. května 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 42)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ