Příběh činohry
V lednu 2006 nastoupil na pozici uměleckého šéfa činohry Jihočeského divadla režisér Martin Glaser. Hned v první sezoně 2006/07 se zaměřil na uvádění výhradně současné dramatické tvorby, a tím naznačil směřování souboru. Vedle diváckých hitů, mezi něž patřily komedie Tlustý prase (režie M. Glaser) a Testosteron (režie D. Czesany), došlo i na hru Tadeusze Slodobzianka Prorok Ilja. Ačkoli se jednalo o mimořádně silnou a působivou inscenaci, nedočkala se mnoha repríz. Konzervativní budějovické publikum totiž ještě stále vzdychalo po prostoduchých komediálních řachandách režiséra a překladatele Jaromíra Janečka (nutno podotknout, že z repertoáru vymizely již za působení Ivo Krobota). Martin Glaser a dramaturgyně Olga Šubrtová však nepolevili. Hned následující sezonu 2007/08 měly premiéru Hamptonovy Nebezpečné vztahy. Jejich nasazení v sobě kloubilo diváckou přitažlivost s novým režijním přístupem, jež se Glaser rozhodl realizovat. Minimalistické pojetí Nebezpečných vztahů s perfektně promyšleným světelným designem, jenž by snesl srovnání se špičkou tohoto oboru, odstartovalo novou etapu vývoje činohry Jihočeského divadla. Užší profilace repertoáru s důrazem na současnou dramatiku s velkými lidskými příběhy tak dala zelenou propracovanějšímu herectví a tedy odklonu od Glaserem často skloňovaného pojmu „přibližný realismus“. Následovaly stylově čistě uchopené inscenace Harrowerových Nožů ve slepicích (režie M. Lang), McDonaghova Osiřelého západu (režie M. Glaser), Millerových Čarodějek ze Salemu (režie J. Klimsza). Objevily se však i slabší kousky, mezi něž patřilo uvedení Shakespearova Mnoho povyku pro nic (režie J. Menzel) či Ortonovy černé grotesky Lup (režie M. Vokoun), jejichž počet se však minimalizoval. Za vůbec nejoriginálnější počin činohry Jihočeského divadla posledních let lze považovat projekt Smršť spadající do sezony 2008/09 – během jednoho měsíce soubor nastudoval tři inscenace současných autorů zabývajících se různými podobami mezilidské komunikace. Nejvýraznější z celého projektu se stala telefonická digitální komedie katalánského dramatika Sergi Belbela Mobil (režie M. Glaser). Následovalo nastudování kruté mediální hry Sergiho Pompermayera Uprchlíci (režie M. Lang) a světová premiéra hry Vladislavy Fekete Krátká spojení (režie P. Štindl), jež v roce 2008 získala cenu Alfréda Radoka. Krátká spojení se podařilo převést na jeviště jen díky spásnému nápadu režie stvořit postavu Neznámého, divákovi „předčítajícího“ rozsáhlé scénické poznámky autorky. Ve zmiňované sezoně Martin Glaser uvedl i svoji verzi Havlova Odcházení. Zejména díky nečekanému výkladu některých postav, a to včetně bývalého kancléře Riegra, se toto nastudování zařadilo k nejzajímavějším počinům divadelní sezony v celorepublikovém kontextu.
Zuzana Stavná (Rosalinda) a Teresa Branna (Célie) v Shakespearově komedii Jak se vám líbí FOTO PATRIK BORECKÝ
V sezoně 2009/10 se v projektu Český rok naskytla možnost porovnat hned tři texty současných autorů. V české premiéře se tu objevilo moralistní drama Petra Zelenky Očištění (režie M. Glaser). Jihočeské divadlo projevilo velkou dramaturgickou odvahu, když uvedlo světovou premiéru hry Vajgl autorů Jana Jirků a Adély Balzerové pojednávající o vykonstruovaném vězeňském povstání v Plzni na Borech v roce 1950 a o následném soudním procesu. Inscenace získala cenu Českého divadla 2010 (o dva roky dříve si stejné ocenění odnesl soubor za Nebezpečné vztahy). Trilogii zakončilo překvapivě nevýrazné nastudování hry Viliama Klimáčka Komunismus (režie I. Krobot).
V současné době se může Jihočeské divadlo pyšnit silným a především vyrovnaným hereckým souborem majícím oporu ve všech věkových kategoriích. Za všechny zmiňme Lenku Krčkovou (momentálně podává strhující výkon coby Štěpka v Petrolejových lampách), Danielu Bambasovou (v současné době je její excelentní rolí Ráchel ve Slaměné židli) nebo Ondřeje Veselého, Ondřeje Volejníka či Petra Šporcla.
Martinu Glaserovi se během pěti let podařilo vybudovat nejen silný herecký soubor, ale i záruku kvalitních režisérských osobností. Čitelný rukopis zde nalezl například Michal Lang, přidejme výrazné počiny Ivo Krobota, Davida Radoka či Břetislava Rychlíka. Počítá se též s hostováním Petra Zelenky. Na současném vedení činohry je velmi sympatická snaha zvát co nejlepší tvůrce přes riziko, že vytvoří úspěšnější inscenace, než jaké má na kontě umělecký šéf. A to je věc dnes nevídaná…
Komentáře k článku: Příběh činohry
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
