Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřela Marie Durnová

    Foto KIVA

    Marie Durnová

    24. 7. 1943 Brno – 15. 5. 2022 Praha

    Herečka, dlouholetá členka Divadla F. X. Šaldy a Ypsilonky v Liberci (a později v Praze), v devadesátých letech členka ČS Ústí nad Labem a poté Divadla ABC v Praze a MD Mladá Boleslav. Od roku 2006 členka Národního divadla Brno. 

    S divadlem se snad už narodila. Začala hrát už jako dítě v rodném Brně v dramatické kroužku s později evropsky proslulým mimem Ctiborem Turbou. Za divadlem se pak vydala do Prahy, kde nastoupila jako elévka v Divadle Jiřího Wolkera. Zde vedle prvních hereckých zkušeností na profesionálním jevišti zažila i práci v zákulisí jako příležitostná rekvizitářka, osvětlovačka a garderobiérka.

    Zleva Jiří Lábus, Jana Synková, Marie Durnová a Petr Kratochvíl (+ neidentifikovaný herec) v pořadu pražské Ypsilonky Tentokrát o satiře (režie Jan Schmid, Pavel Vantuch, ČT 1979). Foto Miroslav Pospíšil

    Dalším důležitým angažmá bylo liberecké Divadlo F. X. Šaldy, během něhož mimo jiné zaskakovala v legendární inscenaci Otomara Krejči Tři sestry v roli Iriny v pražském Divadle za branou. V té době se také poznala nebo spolupracovala s mnoha umělci, kteří utvářeli slavnou divadelní éru šedesátých let u nás: s Janem Kačerem, Lubošem Hrůzou, Petrem Skoumalem, Helenou Glancovou, Jaroslavem Vostrým, Jiřinou Třebickou, Evaldem Schormem, Otomarem Krejčou a mnoha dalšími.

    Zleva Michal Nesvadba, Marie Durnová a Miroslav Kořínek v Lazebníku sevillském (r. Jan Schmid, prem. 16. 12. 1981, Studio Ypsilo, Praha). Foto Vladimír Svoboda

    Začátkem sedmdesátých let na téměř dvě dekády spojila svůj život nejprve s libereckou, následně pak s pražskou Ypsilonkou. Z této éry byly podstané inscenace Kovář Stelzig v režii Jan Schmida, Mam’zelle Nitouche v režii Jana Kačera a Třináct vůní v režii Evalda Schorma. Spolupodílela se také na společném projektu Studia Ypsilon, Divadla na okraji, Hadivadla a Divadla na provázku Cesty, který se v polovině osmdesátých let odehrál v brněnském Domě umění.

    S Lenkou Machoninovou (vlevo) v TV filmu Bumerang (režie Karel Smyczek, ČT 1986). Foto Pavla Černá

    Ze Studia Ypsilon přešla počátkem devadesátých let do ústeckého Činoherního studia. S hereckým partnerem Milošem Kopečným zde vytvořila ústřední dvojici v Dürrenmattově Franku V. v režii Milana Schejbala, který ji později angažoval do Divadla ABC. Po boku Vladimíra Dlouhého a v režii Viktora Polesného pak hrála Lady Macbeth v Shakespearově Macbethovi.

    Z Ústí nad Labem vedla její cesta do Prahy, do Divadla ABC, a do Městského divadla Mladá Boleslav. V Praze se potkala také režisérem Otto Ševčíkem. S ním nastudovala muzikálovou roli Paní Briceové ve Funny Girl a Matku Markétu v Rostandově Cyranu z Bergeraku

    V titulní roli Brechtovy Matky Kuráž (r. Jan Kačer, prem. 28. 4. 2006, NdB). Foto Jana Hallová

    K divadlu se vydala beze školy, ale i přes velmi úspěšnou kariéru to stále pociťovala jako handicap. I proto se během angažmá v Divadle ABC rozhodla vystudovat obor autorského herectví na pražské Divadelní fakultě AMU u profesora Ivana Vyskočila.

    V roce 2006 se vrátila do svého rodiště jako členka Činohry Národního divadla Brno. Její první rolí zde byla Matka Kuráž ve stejnojmenné Brechtově hře v režii Jana Kačera. Od té doby na jevišti Mahenova divadla a divadla Reduta vytvořila téměř padesát rolí: například Claire Zachanassianovou v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, Paní Kvikovou v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, Kotlibovku v Preissové Gazdině robě, Lucku Vojničovou v Želarech Květy Legátové, Kočičí ženu v inscenaci hry Mariny Carr U Kočičí bažiny, Babičku v Jiráskově Lucerně, a především Magdalenu v monodramatu Josefa Topola Stěhování duší

    Magdalena v monodramatu Stěhování duší Josefa Topola (r. Štěpán Pácl, premiéra 18. září 2020) v představení v Knihovně Václava Havla 17. ledna 2022. Foto archiv NdB

    Potlesk po představení Stěhování duší. Knihovna Václava Havla, 17. leden 2022. Foto archiv NdB

    Ještě v lednu tohoto roku Stěhování duší hrála pro pražské publikum v Knihovně Václava Havla, kam ji pozval dramatikův syn Jáchym Topol. Tato role a její pražská repríza patřila k tomu nejlepšímu, co Marie na jevišti kdy vytvořila. Možná právě proto, že už tehdy o stěhování duší věděla o něco víc, než bychom si přáli…

    Se Zuzanou Černou (Hanička) v Jiráskově Lucerně (r. Štěpán Pácl, prem. 13. 12. 2019, NdB). Foto Jakub Jíra

    Za celý život odehrála přes 170 divadelních rolí, bezpočet rozhlasových, filmových a televizních. Do každé nové práce se vrhala s odvahou a pečlivostí, s každou svou rolí se trápila a radovala zároveň, s každou svou rolí rostla. Byla to herečka velké citlivosti, nádherného hlasu a velkého srdce. Bude nám tu hodně chybět, ale její „duše“, jak říkala svým postavám, s námi zůstanou navždycky.

    Zemřela ve spánku v neděli nad ránem po těžké nemoci v kruhu své rodiny (více zde).

    Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 23. května 2022 v Praze. Místo bude upřesněno. Ve foyer Mahenova divadla je umístěna kondolenční kniha.

    Za Národní divadlo Brno Štěpán Pácl


    Komentáře k článku: Zemřela Marie Durnová

    1. DN

      Avatar

      Poslední rozloučení
      se uskuteční v pondělí 23. května od 12 hodin ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria v Praze.

      17.05.2022 (12.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,