Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Jaroslav Vízner

    V roce 2015. Foto Paměť národa

    Jaroslav Vízner

    30. 5. 1937 Praha – 29. 5. 2022

    Herec, režisér a divadelní pedagog, starší bratr herce Oldřicha Víznera. V letech 1968 – 2001 pobýval ve švýcarském exilu.

    Byl druhý ze čtyř bratrů. První Vlastimil zemřel v roce 1945 ve dvanácti letech po nehodě na kole. Druhý bratr Vladimír, filmový kameraman a zvukový mistr, zemřel po nešťastné manipulaci s plynovým campingovým vařičem v roce 1983. A čtvrtým – nejmladším – bratrem je herec Oldřich Vízner.

    Rodiče a jejich dům v Praze, kde vyrůstal. Foto archiv Paměť národa

    Otec pracoval do roku 1948 jako prokurista státního podniku Kooperativa (ústřední jednota hospodářských družstev), po zrušení Kooperativy ztratil práci, nervově se zhroutil a starost o zajištění rodiny převzala matka. Jaroslav navštěvoval francouzské gymnázium v Dejvicích do jeho zrušení v roce 1948, pak přešel na základní školu ve Vokovicích. Z kádrových důvodů mohl pokračovat ve studiu pouze na technické střední škole, v roce 1956 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické.

    Vojín (1956). Foto archiv Paměť národa

    Ačkoli uspěl u přijímacích zkoušek na DAMU, nebyl na doporučení tzv. uličního výboru přijat. Po absolvování základní vojenské služby pracoval od roku 1958 jako asistent Dokumentárního filmu v Praze. Od roku 1960 působil jako herec v pražském divadle Semafor.

    V době svého působeni v divadle Semafor. Foto archiv

    Později hrál v divadlech v Uherském Hradišti, Českém Těšíně a Kladně. V roce 1962 získal angažmá v pražském Divadle Na zábradlí, kde působil až do svého odchodu do Švýcarska v listopadu 1968.

    Druhý zprava v Králi Ubu (r. Jan Grossman, prem. 16.  5. 1964, Divadlo Na zábradlí, Praha). Foto archiv Paměť národa

    Svou filmovou kariéru začal v roce 1962 hlavní rolí ve filmu Život bez kytary. V šedesátých letech pak následovaly filmy Handlíři, Obraz, Úplně vyřízený chlap a série dětských filmů, kde ztvárnil titulní roli detektiva Martina – Martin a devět bláznů, Martin a červené sklíčko, U telefonu Martin, Volejte Martina (více zde).

    S Jaroslavem Molčíkem (vpravo) v televizní pohádce Jak princezny spaly na hrášku (r. Věra Voldánová, 1967). Foto Přiba Mrázová

    Po srpnové invazi se v roce 1968 rozhodl s manželkou a dcerou emigrovat. Usadil se v Ženevě, kde zpočátku pracoval v továrně Motosacosh jako kontrolor zakázek lodních motorů, později se setkal programovým ředitelem ženevské televize TSR (Télévision Suisse Romande). Byl přijat na režisérskou stáž a v ženevské televizi potom jako režisér pracoval až do roku 2000. V letech 1975-1981 vyučoval na Vysoké škole dramatických umění (ESAD) v Ženevě. Kromě režijní práce působil i jako filmový a divadelní herec.

    Jako král Ludvík XV. v televizním filmu La Bete du Gévaudan / Bestie z Gevaudanu (r. Patrick Volson, Francie 2003). Foto archiv Ondřeje Suchého

    Do České republiky se vrátil v roce 2002. Hrál zde v několika, převážně zahraničních filmech. Mezi nejznámější patří Van Helsing či Iluzionista. V roce 2015 se objevil v jedné z epizod seriálu České televize Vraždy v kruhu.

    Se svou dcerou a manželkou Tatianou ve švýcarském exilu (konec šedesátých let). Foto rodinný archiv

    Žil na Kokoříně. Jeho dcera Berenice Veronika Víznerová je ilustrátorkou knížek pro děti. Právě ona na svém Facebooku o úmrtí svého otce informovala a připojila tento text (zde):

    A mon père et à ma mère – 29 mai 2022
    La nuit avant ta mort, papa, lorsque je ne savais pas encore ce qui allait t’arriver, j’ai fait un rêve : Une énorme caravane blanche s’est arrêtée devant ma porte. Deux passagers en sont sortis. C’était toi , mon père Jaroslav, et toi, ma mère Tatiana. Vous étiez jeunes, vous étiez beaux et vous vous aimiez comme par le passé. Vous vous êtes approchés de moi, vous m’avez embrassée, serrée dans vos bras, puis vous m’avez dit, ensemble avec la même voix : Nous partons pour un long voyage et nous ne reviendrons plus. Toutes tes affaires sont dans la caravane. Prends-les, elles sont à toi et nous n’en aurons plus besoin désormais. Après avoir déchargé la caravane, nous nous sommes dit adieu et vous êtes remontés dans votre vaisseau qui est parti en s’envolant rejoindre le ciel et les étoiles. Je sais que vous êtes à nouveau ensemble, libérés de tous les démons de la terre, que vous avez rejoint tous ceux que vous aimez et qui sont partis avant vous.Je suis restée là, à regarder partir la caravane, le coeur rempli d’amour et de reconnaissance pour tout ce que vous m’avez donné.

    V roce 2007 se svým bratrem Oldřichem a s bratrem Jiřího Suchého Ondřejem. Foto archiv Ondřeje Suchého (zde)

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 1. června 2022

    Komentáře k článku: Zemřel Jaroslav Vízner

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,