Divadelní noviny > Kritik Lab

Když není jasné kdo, s kým a proč kuje pikle

Satirickým komediím, které se inspirují aktuální politickou situací a kauzami hrozí jedno zásadní nebezpečí. Vzhledem k jejich spletitosti od diváků vyžadují dobrou znalost kontextu, který je nezbytný pro orientaci v ději. A politika stárne s každým dnem, ne-li minutou. Proto se stává, že během pár týdnů či dnů přestávají být kauzy srozumitelné a jejich zesměšňování vtipné. Politických kabaretů, revue nebo skečů se na českých jevištích každoročně objeví několik. Příznačné pro podobné produkce je, že texty často vznikají jako rychlokvašky. Platí to i o jejich jevištním nastudování a kvůli omezení životnosti a vyčerpání vtipu se obvykle nehrají příliš dlouho.

To ale není případ inscenace Mimo záznam Petra Abrahama ve Východočeském divadla v Pardubicích. Text čerpá z vícero politických kauz a o rychlokvašku se určitě nejedná. Autor syntetizuje do jedné noci obsáhlé období dění kolem Miloše Zemana, vztah s jeho bývalou ČSSD, vznik Zemanovců i kandidaturu na prezidenta. Abrahamův nápad, jak na absurdní situaci demonstrovat naivitu, hloupost a odtrženost od života lidí pohybujících se v politice, zábavnost nepostrádá. V některých místech text vtipně pracuje i se zákulisními drby.

Pobyt pro předsedu vlivné strany a jeho milenku v exkluzivním hodinovém horském srubu za cenu 2000 EU za jednu noc, který nemá základy a je připevněný ke skále jen dvěma kotvami, skvěle glosuje občas nepochopitelné počínání mocných. Ale jeden dobrý nápad na celovečerní hru nevystačí a inscenace se začne brzy propadat do nudy.

Text hry vykazuje od počátku i jistou chaotičnost. Na začátku hlas z reproduktoru diváky rychle informuje, kdo je kdo. Velmi stručně představuje všech devět protagonistů. U každého z nich v několika větách doslova přehrká jejich vztah k politické straně, zmíní špatně zapamatovatelnou pikanterii z jejich osobního života a rychle pokračuje k charakteristice dalšího. Už od začátku tak text nabízí značnou sumu informací, které nejsou zasazeny do kontextu a divák si je nestačí fixovat. Prolog tak pozbývá funkčnosti a charaktery postav jsou mezi sebou snadno zaměnitelné. Hlavní část textu rozbíhavě sleduje rozsáhlou a nepřehlednou politickou taškařici. Je noc před konferencí, na které se má volit předseda strany, jenž pravděpodobně vyhraje příští parlamentní volby. Poslední noc před volbou stávající předseda rozplétá chystané intriky, ale on sám tajně tráví čas s milenkou.

Dění se stává nepřehledné i tím, že se odehrává souběžně na několika místech, což formálně odpovídá spíše filmovému scénáři, který má možnost střihu. Divadelně se různé prostory propojují častým telefonováním, které ale není scénicky vděčné a hereckou akci a jednání v dramatických situacích nahrazuje pouhou statičností. Text tak připomíná spíše rozhlasovou než divadelní hru.

Během telefonátů se postavy dohadují o sférách politického vlivu a vytahují špínu na své kolegy a politické rivaly. Žádná z postav není morálně čistá. Svědectví o bezvýjimečné prohnilosti politického rybníčku je důležitějším posláním než orientace, kdo s kým a proč jakou hru hraje. Formu nedějové črty, sondy do útrob jedné politické strany dovršuje skutečnost, že hra končí ráno před samotnou volbou. A není jasné, zda závěrečné přistižení stávajícího předsedy s milenkou paparazzi je a priori negativním skandálem.

Jevištní podoba pardubické inscenace je bohužel podobně jako text dost nepřehlednou skrumáží, která rychle ztrácí vtip. K tématu nepřidává nic nového, nekomentuje, neglosuje, pouze zobrazuje. A škoda dobrých pardubických herců, kteří jsou odsouzeni pouze ztvárňovat jednostrunné charaktery ve statických situacích, i když by měli na víc, ať už se jedná o Petru Špinerovou Janečkovou, Ladislava Špinera, Martina Mejzlíka, Josefa Pejchala či Romanu Chvalovou a Jindru Janouškovou. Hra vznikla přitom přímo pro Východočeské divadlo a jeho soubor. Pokud měla být satirickým připomenutím blížící se prezidentské volby, tak by si byla zasloužila větší péči i ze strany dramaturgie.

///

Východočeské divadlo Pardubice – Petr Abraham: Mimo záznam.

Režie Petr Novotný, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc, dramaturgie Jana Uherová. Premiéra 23. 4. 2022 (psáno z 2. premiéry 14. 4. 2022).

• Autor: Veronika Drábková
• Publikováno: 8. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Když není jasné kdo, s kým a proč kuje pikle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ