Andersen v bouři kreativity
Fekete Seretlek je uskupení šesti loutkářů, herců, muzikantů a akrobatů. Jako celek tvoří unikátní divadelní těleso, které (nejen) na české scéně působí už řadu let. Do divadelního prostředí se však otiskli až v roce 2016 s nevšední, něžnou inscenací KAR na motivy románu Anna Karenina, na kterou v roce 2018 navázal vážnější RAT odkazující se k Orwellovu románu 1984. V letošním roce se Fekete Seretlek rozhodli čerpat motivy z pohádek Hanse Christiana Andersena a svou novou inscenaci EXIT ve spolupráci se Studiem DAMÚZA uvedli na májovou neděli v Paláci Akropolis.
Foto: archiv souboru
Vítejte na palubě letadla Underseen flights. Pokud máte zájem, letová obsluha vám nabídne menu, z něhož se dozvíte, jaké pohádkovo-povídkové chody vás v průběhu následující hodiny čekají. Že vám nic neříkají? Nevadí, znát je ani nepotřebujete. Pohodlně se usaďte a nechte se unášet podivuhodným uměním letového personálu v průběhu vašeho posledního letu.
Zhruba takto lze charakterizovat rámec inscenace EXIT slovinského režiséra Matiji Solceho. Příběh vychází především z Andersenovy povídky In a Thousand Years, v níž autor téměř prorocky předpovídá vynález letadla (povídka byla vydána roku 1852 a první letadla se objevila až v roce 1903, poznámka autora).
Po hlubším zkoumání působí střípky z jednotlivých povídek a pohádek jako příběh o vzniku létajícího stroje (In a Thousand Years), jenž se do jisté míry stává svým vlastním pánem (The Shadow). Ačkoliv dostává příkazy od člověka, dělá si ve své podstatě, co chce (Toy Party). Kvůli vlastní zaslepenosti není člověk schopen porozumět tomu, co odhalil (Emperor’s New Clothes), a tak je vzpoura stroje (podpořená promítáním katastrofických havárií na plátno v pozadí) doslovena pádem a úmrtím všech (Ida’s Flowers Dayfly) se vzpomínkou v podobě blackboxu.
I to je jedna z možností, jak na inscenaci nahlížet. EXIT je seskládán z kabaretních kousků, v nichž se střídají loutkářsko-herecké výstupy s hudebními čísly. Vše je předváděno s hravostí a jistou nedořečeností, která poskytuje prostor různým výkladům.
Inscenaci dominuje anglický jazyk, což v rámci konceptu mezinárodního letu netřeba ospravedlňovat. Foto: archiv souboru
I když je možné se v pomyslné dějové lince zamotat, Fekete Seretlek poskytují publiku mnoho dalších stimulů, které naplní nevyslovená očekávání. V úvodu textu padlo, že Fekete Seretlek jsou loutkáři. Loutky, tedy spíše objekty, jsou signifikantním znakem jejich poetiky. Ať už v inscenaci KAR nebo RAT, tak i v současném EXITu lze vysledovat kreativní nápady, jak pracovat s předměty z běžného života: papírové sáčky proměněné v užvatlané posluchače svícnu, který se promění na dotčeného vypravěče s pocitem vlastní nedoceněnosti. Do toho se přidá pár obláčků z elektronické cigarety a představení rázem získá mysticky-pohádkovou atmosféru.
Inscenace se plynule a velmi sofistikovaně přelévá z intimních (celá inscenace je velice komorní) loutko-hereckých výstupů do živelných muzikálních kousků (kdy se pocit komornosti zcela rozplyne), čímž vytváří dynamický kontrast, díky kterému inscenace neupadá do monotónnosti a zůstává poutavá.
Kreativní nápady spadající do sféry objektového divadla jsou doplňovány výraznou hudební složkou. Je třeba hned na začátku poznamenat, že všichni členové (Anna Bubníková, Pavol Smolarik, Jiří N. Jelínek, Jan Meduna, Matija Solce a Ivo Sedláček) jsou vynikajícími muzikanty. Jejich exotická, stereotypem nezatížená hudba společně s propracovanými vícehlasy v působivých harmoniích vytváří komplexní melodický prožitek.
Zvuková kulisa pak spadá na bedra především Ivu Sedláčkovi. Ten se svým stolkem zaplněným kabely a různými světélkujícími elektro-přístroji působí jako mág, jenž svým citem pro rytmus bez větších problémů navozuje atmosféru a do jisté míry udává i rytmus celého díla. Geniální reprezentací Sedláčkova talentu je skeč s panenkou oblepenou dotykovými body vydávajícími zvuky různých bicích nástrojů. Jeho následná několikaminutová show, v níž mu prsty divoce kmitají, jak s loutkou živelně manipuluje, vytváří komický, působivý a chytlavý zvukový podklad.
Jediným matoucím elementem v inscenaci je jazyková složka. Inscenaci dominuje anglický jazyk, což v rámci konceptu mezinárodního letu netřeba ospravedlňovat. Nicméně, při pádu letadla se symbolickou modlitbou (kdy se jeden z protagonistů loučí za nás za všechny) náhle zazní čeština a záhy se spustí skladba ve zcela odlišném jazyce. Jelikož se inscenace odehrála v českém prostředí, možnou interpretací je, že protagonista ztělesňoval české publikum, a proto se loučil v českém jazyce. Vše by tomu nasvědčovalo, kdyby dílo následně opět nenaskočilo zpět do angličtiny…
Podobně je na tom úplný závěr. Po pádu letadla se ozve hlas z reproduktoru pobízející přítomné k odchodu. Po chvíli mlčení nám stejný hlas poví, že šlo o vtípek a odchod není možný. Tma. Následuje několik chvil mlčení, než pochopíme, že teď je opravdu konec. Jedná se tedy o náhled do posmrtného života? Nebo snad časovou smyčku a celé dílo by se mělo znovu opakovat? Odpovědi na tyto otázky Solceho inscenace nenabízí, jelikož závěr je možná až příliš interpretačně rozvolněný… o čemž vypovídá i zmatená reakce publika.
Každopádně, jednoduchá kombinace objektové hravosti společně s živelnými hudebními výstupy v područí těchto šesti umělců neustále funguje fantasticky – a je jedno, zdali jde o Tolstého, Orwella nebo Andersena.
///
Palác Akropolis, Praha – Fekete Seretlek: EXIT. Režie: Matija Solce, hudba: Matija Solce, Ivo Sedláček a Fekete Seretlek, scéna: Jana Nunčič, Matija Solce, Jiří N. Jelínek. Hrají: Anna Bubníková, Pavol Smolarik, Jan Meduna, Ivo Sedláček, Jiří N. Jelínek, Matija Solce. Premiéra 1. 5. 2022.
Komentáře k článku: Andersen v bouři kreativity
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
