Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Reportáž

    Takový divný věci (No.2)

    Druhý den letošního festivalu Nultý bod, který se po zahájení přestěhoval do Alty, lze nazvat „čajovým dnem“.  Jestliže první uvedený projekt I am traditional měl i při své excentričnosti určité rysy divadla, tentokrát šlo spíše o svérázná setkání happeningového typu a – také popíjení bylinkových thé. Podle programu jsem tedy nejdříve navštívila Dům výzkumu a poté ekologicky zaměřenou tanečně počítačovou show Under the Surface.

    Foto: archiv autorky

    Research Lab: DŮM VÝZKUMU umístěný ve dvou místnostech zadního křídla Invalidovny představuje jakousi tvůrčí laboratoř, v níž diváci mohli nejen sledovat, ale také se zapojit do hravého procesu zkoušení na pomezí performance a konceptuálního umění, Se svými koncepty se představily Antonie Bernardová, Janaína Moraes, Joana Simōes a Mária Ševčíková. Podle informace kurátora Petra Dlouhého byl na krátkodobou rezidenci vyhlášen open call, vybrané umělkyně pak strávily v Altě dvanáct dní a v podvečer druhého dne festivalu nabídly publiku vhled do svých individuálních pracovních procesů a staly se hostitelkami sdílené situace. A tak mohli diváci střídavě nahlížet do dvou interních prostor Invalidovny, z nichž jedna byla věnována spíše instalaci, a druhá živé improvizaci s účastí diváků. Poté pokračovala akce hrou na veřejné stezce za plotem, kde zájemci společně s umělkyněmi malovali křídami na chodník a mohli si prožít až dětskou radost z necenzurované svobodné tvorby.

    Foto: archiv autorky

    A na závěr tu byla čajová party na komunitní zahradě, kdy všichni usedli do kruhu, popíjeli bylinkové čaje a pojídali koláčky štěstí (v nichž, jak známo, bývá zapečeno poselství). Kromě toho si každý vytáhl kartu, a obě orákula se snažil buď sám pro sebe – nebo i veřejně –  interpretovat.  Já si vytáhla otázku: How to be a stranger (tedy Jak být cizincem nebo taky Jak být divná), a vzápětí jsem nalezla odpověď v druhém orákulu, totiž Use an unacceptable colour (Používej nepříjatelné barvy). Vida, jak to do sebe pěkně zapadlo!

    Foto: archiv autorky

    Sotva jsme dověštili a dopili, už tady byla nabídka poslední akce dne. Pozadu, se zahalenou hlavou, kráčela račím krokem do chodby Alty Kateřina Szymanski, aby nás uvedla pod povrch věcí ekologických. Odehrála se tu totiž performance pod názvem Ander the Surface.

    Foto: archiv autorky

    První část byla uvedena v rámci festivalu Bazaar, a pro informaci i kontext uvádím noticku: Uhelné doly představují jednu z nejtíživějších environmentálních oblastí, a to nejen v současné době. Uhlí má za sebou drsnou historii katastrof a tragédií. Negativní důsledky těžby protkávají své cestičky přírodou i lidskými životy. Cílem projektu je především poukázat na konkrétní dopady v oblasti německého Gatzenu (blízko města Lipska) a skrze ně otevřít jak lokální, tak globální dialog. Geologické procesy i mocenské machinace se dějí nenápadně. Under The Surface zve diváka do prostoru, kde lze navázat vztah a společně se pokoušet zahojit post-těžební syndrom. Živý performativní projekt stojí na organičnosti lidského těla, přírody a krajiny. O tomto tématu a dlouhodobém projektu zkoumání ekologických dopadů se debatovalo až v závěru, nicméně 50-minutová performance se zaměřila na další krok procesu projektu Under the Surface, zaměřený na umělecké zpracování krajinných analýz v programovacím jazyce R. A tak jsme sledovali Kristýnu Svobodovou za počítačem, kterak se probírá nekonečnou řadou čísel, zkoumá stáří stromů a mění jejich letokruhy na zvuky. Kateřina Szymanski zase tančila, a svým oblečením ucpávala díry ve zdech (hojení post-těžebního syndromu?) Závěr byl příjemný, zavoněl bylinkový čaj v obrovském hrnci, a při popíjení čarochutné kombinace měsíčku-šalvěje-máty. tymiánu a bůhví čeho ještě jsme se dozvěděli mnohé o oné výše zmíněné oblasti nedaleko Lipska, a také o čtyři sta let starých stromech v Rumunsku a jejich vědeckém zkoumání. A kdo chtěl mohl v nastupujícím večeru ještě posedět romanticky u ohně v komunitní zahradě.


    Komentáře k článku: Takový divný věci (No.2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,