Vzteklej prst na tepu doby
Před devíti lety se parta profesionálních muzikálových herců z pražského Divadla Kalich zavřela do suterénního sálu Divadla Na Prádle, aby zde uvedla undergroundovou verzi amerického rockového muzikálu Rent. Ve špatně nazvučeném sále tehdy sice syrová kapela přehlušovala zpěv, avšak z herců prýštila autentická energie a láska ke kultovnímu dílu Jonathana Larsona. V roli HIV pozitivního, z drogové závislosti vyléčeného rockera Rogera zazářil Roman Tomeš, který jde od té doby z jedné muzikálové role do druhé, oženil se s představitelkou Rogerovy lásky Mimi, kolegyní ze souboru Michaelou Doubravovou, a stal se dvojnásobným otcem. A nyní přijal zcela novou, poněkud paradoxní výzvu – v komorním sále Malostranské besedy ztvárňuje genderqueer zpěvačku Hedwig.
Původně poměrně kontroverzní rocková show Hedwig a její Angry Inch o chlapci z východního Berlína, který se s vidinou možného útěku do USA nechá přeoperovat na ženu, avšak operace se nepovede, a tak zůstane navždy uvězněn mezi dvěma pohlavími, měla premiéru na Off-Broadwayi na sklonku devadesátých let a okamžitě se stala hitem. Poté co obletěla celý svět včetně londýnského West Endu a v roce 2001 pronikla i na filmové plátno, se v roce 2014 vrátila do New Yorku a její první broadwayská produkce získala hned čtyři ceny Tony. České premiéry se ovšem dočkala až letos, 17. února v Malostranské besedě, v režii kulturního manažera Pavla Košatky a dramaturgii tiskového mluvčího Divadla Kalich Jaroslava Panenky. Jejich show je spíše než divadlem kombinací stand-upu a rockového koncertu muzikálových hvězd Romana Tomeše a Venduly Příhodové, důsledně však dodržujících role Hedwig a jejího partnera Yitzhaka a doprovázených kapelou Angry Inch. V překvapivě – vzhledem ke zdejší muzikálové praxi – zdařilém přebásnění Petra Soukupa.
V pražském prostředí už je dnes na pováženou nazývat tuhle show kontroverzní, ba co víc, propagovat ji coby nekompromisní zabodnutí Hedwičiných vysokých podpatků do dnešní doby, přecitlivělé na korektnost všeho druhu. Právě korektnost nás přeci nutí bytost uvězněnou mezi pohlavími nikterak neškatulkovat, nerozumím tedy, proč by měla Hedwig bojovat proti něčemu, co ji vlastně chrání. Naštěstí je cílem líbivé formulace z anotace opravdu spíše přilákat pozornost a neotiskuje se do samotné inscenace a snahy o aktualizaci či apelativní charakter. Sdělení tak zůstává v duchu žánru jednoduché a ve své jednoduchosti silné: žádné kategorie prostě neexistují, je úplně jedno, jestli jste žena nebo muž nebo cokoli mezi tím, nebo dokonce mimo to, a stejně jako pohlaví je nedefinovatelná také krása.
Jednoduše krásná, jednoduše svůj
A přesně taková/takový je Hedwig/Hansel Romana Tomeše – jednoduše krásná/krásný, jednoduše svá/svůj. Herec se nepitvoří a neztvárňuje transsexuála, ale zkrátka divokou a zároveň křehkou lidskou bytost mimo veškeré kategorie. V mluveném projevu má hlas posazen o něco výš, než je jeho přirozená poloha, avšak nikoli parodicky, zatímco ve zpěvu nechává vyniknout svůj typický mužný chraplák. Stejně tak extravagantní ženské kostýmy, paruky, líčení a umělé řasy vyvažují poměrně přirozené, spíše mužské pohyby. Jedním z vrcholů červnové reprízy byl okamžik, kdy Tomeš pozval na jeviště dva „náhodné“ diváky, mezi nimiž byl i bývalý partner jeho ženy, herec Milan Peroutka – a na důkaz revolty vůči všem předsudkům ho políbil!
Ačkoli Tomeš vyniká především suverénním zpěvem, pozornost publika se mu daří udržet i ve stand-up výstupech. Jeho Hedwig v nich přitom paradoxně působí až bezbranně – díky jemnému hlasu, opakování v češtině roztomile znějícího povzdechu Ó můj Bože a publikem ne vždy oceněným fórům. Nelogické je například její rozčarování z „ošklivého prostoru“, kde musí vystupovat, ačkoli zde ještě teď cítí Olympiky nebo Dědka. A přitom jde o prestižní, tradiční pražský klub na skvělé adrese. I občasnou absenci diváckých reakcí však herec ustojí svým charismatem, jež podtrhují nápadité kostýmy z e-shopu vecizveci.cz, který nabízí módní kousky ušité ze starého oblečení. Rozkošný je především džínový set složený z minikraťásků a ramena odhalujícího, rovněž z kraťasů přešitého topu s poklopcem zapnutým pod krkem a řadou pestrobarevných hippie nášivek, který herec později doplní improvizovanou sukýnkou ušitou z podobně pestrobarevných kravat.
Jakkoli se inscenace tváří jako Tomešova one (wo)man show, pozornost publika si postupně získává i herečka Vendula Příhodová v roli Hedwičina (nejen pěveckého) partnera Yitzhaka, který stejně jako Hedwig hledá sebe sama, avšak nedaří se mu vykročit z Hedwičina stínu. Vzhledem k pánskému kostýmu a krátkovlasé paruce překvapí nejprve ženskými vokály a posléze náročnou, avšak s naprostou samozřejmostí, jakoby mimochodem zazpívanou slavnou písní Whitney Houston I Will Always Love You. Vrcholem představení se však stává teprve závěrečné pěvecké číslo, které je trochu překvapivě, avšak vzhledem k emancipačnímu tématu postavy zcela logicky přiřknuto právě Yitzhakovi. Ten se jako kouzlem promění v překrásnou ženu – opět velkou měrou díky kostýmu v podobě subtilních vílích šatů – a všechny odzbrojí svým zpěvem. Atmosféru nadupaného rockového koncertu pak v neposlední řadě dotváří čtyřčlenná kapela, jejíž členové zároveň přirozeně reagují na Hedwičiny jízlivé narážky, kterými je neustále ponižuje.
Zatoužíte-li po troše kvalitního rocku, dojemném, povznášejícím příběhu a silných hereckých, a především pěveckých výkonech, vykašlete se na velké muzikálové scény a zajděte si poslechnout Hedwig a její Vzteklej prst!
///
Divadlo Kalich, Praha – John Cameron Mitchell, Stephen Trask: Hedwig a její Angry Inch. Překlad a režie Pavel Košatka, překlad písňových textů Petr Soukup, dramaturgie Jaroslav Panenka, choreografie Tomáš Smička, kostýmy vecizveci.cz, paruky Jarmila Kamínková. Premiéra 17. února 2022 v klubu Malostranská beseda (psáno z reprízy 8. června).
Komentáře k článku: Vzteklej prst na tepu doby
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)