(Ne)normální komedie
Volné pokračování inscenace Normální debil Východočeského divadla Pardubice jsem viděla během letošního ročníku GRAND Festivalu smíchu, kdy bylo zařazeno do doplňkového programu na Malé scéně ve dvoře. Přivedlo mě k úvaze, co je vůbec možné označit za komedii, proč u některých komedií ani nezvednu koutky a proč mě naopak Normální debil 2 autora a režiséra Roberta Bellana rozesmál nejvíce z celého festivalu.
Formát, který Normální debil 2 využívá, vlastně důvěrně známe. Zaštiťuje se příběhem postavy, která s humorným nadhledem proplouvá dějinnými událostmi. Ve filmovém i literárním prostředí je to žánr vděčný, zmiňme třeba později zfilmované knihy Obsluhoval jsem anglického krále a Forrest Gump. Stejně jako ony i Normální debil 2 zobrazuje mnoho dobových událostí, mimo jiné odkazuje k premiéře filmu Rambo, Seifertově Nobelově ceně, vojenskému cvičení Družba 86, Jakešovu projevu na Červeném Hrádku a k nespočtu dobových populárních písní.
Ladislav Špiner, Josef Láska, Veronika Malá a Petr Borovec. FOTO JOSEF VOSTÁREK
Příběh sleduje dospívání „normálního debila“ Norberta Intribuse (Josef Láska) v letech 1982 až 1989. Norbert nastupuje i přes odpor rodičů na vojenskou školu v Banské Bystrici, kde se naučí pít, kouřit a má pohlavní styk. Po návratu domů pokračuje ve studiu na civilním gymnáziu v Hodoníně, herecké ambice ho zavedou k přijímačkám na JAMU („leda tak jámu“ konstatuje ovšem jeho otec) a nakonec do angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě. V roce 1986 nastupuje na vojnu a kvůli nedovolenému opuštění objektu se dostává do vězení, které mu je ovšem zanedlouho odpuštěno. A tak se může zcela nechtěně angažovat v průběhu sametové revoluce 17. listopadu 1989.
Není třeba popisovat příhody, jimiž Norbert prochází. Hrají si s obvyklými stereotypy: herečky do angažmá vybírá ředitel podle jejich pozadí, Bert je nařčen z oplodnění mužné Romky Aranky. Některé situace jsou ale i velmi absurdní. Třeba když Norbert na oslavě MDŽ zapomene báseň a pantomimicky začne předvádět operaci slepého střeva, tedy jedinou etudu, na niž si vzpomene. Jednotlivé střípky samy o sobě nejsou významné, inscenace baví jejich poskládáním do estrádní formy.
Obrazy se mohou odehrávat rychle za sebou díky univerzální scénografii Šárky Bellanové. Tvoří ji osmdesátkový nábytek a zadní kulisa s otvorem uprostřed, který slouží jako okno nebo televize a představuje ústřední bod dění. Objevuje se v něm totiž asi nejvtipnější postava inscenace – Saskia Burešová, v jejíž roli se střídají tři herci. Známá moderátorka uvádí situace přesnými daty, a umožňuje tak divákům rychlou orientaci v čase. Kromě postavy Saskie, která by se dala označit za vypravěčku, se Bellanův text opírá o Norbertovy komentáře do publika. Nic se nemusí složitě obehrávat, Norbert sám okomentuje, co se právě děje, a rozehrává se až to humorné.
Normální debil 2 staví na energickém zapálení, které mu věnují čtyři herci – Josef Láska v roli Norberta, Petr Borovec, Ladislav Špiner a Veronika Malá střídající se v bezpočtu dalších roliček. Herci přebíhají z místa na místo a hrají jako o život. Forma inscenace, rychlé střídání situací a neustálý pohyb je nutí vydat ze sebe maximum a pobavit diváky i nezáměrně. Neustálé převlékání kostýmů, nasazování paruk a udýchaný slovní projev znamenají i občasná vypadnutí z rolí, odbourávání se a smích mezi samotnými aktéry, kteří mají hojný prostor pro improvizaci.
Veronika Malá. FOTO JOSEF VOSTÁREK
Veronika Malá překvapí mužskou modulací hlasu v roli již zmíněné Aranky, Ladislav Špiner zanechá největší dojem v parodii Saskie Burešové specifickým držením rukou a náklonem hlavy, ale užívá si všechny ženské role, které tvoří se zřetelnou komediální nadsázkou. Petr Borovec má pro každou roli (Otec, Ředitel gymnázia, Režisér, Vojín, Velitel, Muzikant nebo Příslušník SNB) specifické gesto, výraz obličeje nebo typ hlasu. Časté tanečky a pohybové etudy umožňují hercům se skutečně vyřádit. Například když Josef Láska předvede ve scéně balení dívek na diskotéce chůzi, která připomíná – řekněme – chobotnici, je opravdu velmi legrační.
Představení udržuje neustále živé a zábavné jeho tryskové tempo. A právě to je jedním z aspektů, které jsem postrádala u některých komedií v hlavním programu GRAND Festivalu smíchu. Komedie mají být podle mého mínění rychlé, létat z místa na místo a neustále vytvářet zábavné situace. A to takové, které skončí ještě předtím, než bavit přestanou, a na něž navazují další podobné. Normální debil 2 tohle splňuje, takže potvrzuji: jedná se o komedii.
Východočeské divadlo Pardubice – Robert Bellan: Normální debil 2. Režie Robert Bellan, dramaturgie Anna Hlaváčková, scéna a kostýmy Šárka Bellanová, choreografie Petra Mori. Premiéra 23. října 2021 (psáno z reprízy 30. 4. 2022)
Komentáře k článku: (Ne)normální komedie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
