Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Dotkni se filmu (No. 4)

    Na prahu druhé poloviny letošní Filmovky, která se bohužel i nadále drží zkráceného režimu nastoleného během dvojice covidových let, bylo již na čase menší zvolnění, respektive ochutnávání i jiných odstínů hradišťské lásky, než jen těch striktně filmových.

    Nemohl jsem tedy nenavštívit diskusní panel milovaného Festivalu otrlého diváka, v němž čtyři z jeho nejhlavnějších duší zasvěceně pohovořily o nejrůznějších odstínech uměleckých temnot. Padl pokus o širokou definici otrlosti jako fenoménu pevně spjatého s camp poetikou a rozmarně se vzpomínalo na proslulé milníky pokleslosti jako je Hickoxův Exodus do Šanghaje (Exodus to Shangai, VB, 2015), nebo dojemně špatný Wiseaův srdcedrtič Room (USA, 2003). Parádní dopolední soirée zároveň skvostně zafungovalo jako pozvání na tradiční haloweenskou edici Otrlce i kvapem se blížící návrat plnokrevné interaktivní projekce Rocky Horror Picture Show. Kde? Samozřejmě v pražském kulturním ráji, žižkovském kině Aero. A já rozhodně neváhám být u toho! Budete také?

    Jako nadmíru inspirativní se ukázalo i další setkání s odkazem Neznámého vojína Šindžiho Sómaie,  konkrétně jeho filmem Hrdinové hajzlíků (Shonben Rider, Japonsko, 1983). Anarchistická dětská road movie za záchranou kamaráda ze spáru gangsterů je formálně odvázanějším nástupcem Školní uniformy a samopalu a ve své bezstarostně ulítlé atmosféře jde o vzdáleného příbuzného amerických Rošťáků (Goonies, režie: Richard Donner, USA, 1985) či domácích Pánů kluků. Dospívání, komplikace s rozostřenou identitou, konflikt generací a mafie. Sómai opět čarovný!

    Talk show Čelistí Aleše Stuchlého a Víti Schmarce jsou mou pravidelnou zastávkou LFŠ. Foto LFŠ

    A pak jsem se nechal dobrovolně sežvýkat Čelistmi. Talk show Aleše Stuchlého a Víti Schmarce jsou mou pravidelnou zastávkou LFŠ, jež i letos do Hradiště vnesla křeče způsobené smíchem a invazivní potěchu z překvapivých point. Tentokrát zdivočelým chlapcům byli partnery mimo jiné herečka Denisa Barešová, režisér Šimon Holý, animátorka Michaela Pavlátová, gastro popularizátor a herec Lukáš Hejlík a především moderátor a muzikus Filip Černý, jenž svými coververzemi aktuálních virálních bizarností zdařile určoval ráz večera. Maso, špenátek a urina forever. Škoda jen poněkud staženého zvuku a skutečnosti, že jsem nestihl urvat čelistní triko. Snad příště. Neváhejte naslouchat!

    UH legenda Samantha Bifidus a její hudební rej. Foto FB (zde)

    Po letmém navštívení improvizovaného polského večírku konaného na schodech Hvězdy, jimž přišel čas na první ze dvojice vrcholů večera, doslova Čumulungmu divočení, live damingovou smršť Samanthy Bifidus a Jíry Fostré, jež si zcela ke svému obrazu razantně podmanily kultovní trash Alexandra Tituse Bendy Macho Man (Západní Německo, 1985). Koňská injekce testosteronu a nemilosrdných hlášek hrozících vyvolat infarkt myokardu, rašení kníru či horečku omladnic. Vaculík a Tofi nemají v otrlosti konkurenci ani ostych. Bifidus zpívá a odhaluje se rafinovaněji než Tereza Kerndlová a už dávno by si zasloužila buď vlastní operu či muzikál (Janáček nebo Janeček, to je oč tu běží…) nebo moderování Esa. Fostrá pak svou bezprostřední artikulací, bujným afrem, z něhož by Nelson Mandela závistí zbělel, a hadími pohyby atakuje mety dlouhodobě obývané Oprah Winfrey, Saskií Burešovou, Horstem Fuchsem či třeba Liborem Biošukem. Filmovka za půlí a tolik dojatých. Kdo nebyl, ještě dnes poplakává.

    https://youtu.be/PVzVGZtRcoQ

    Půvabnou Sněžkou pondělní noci se potom stala již tradiční Diskotéka DJ Kubíka v Respect stanu. Na rozdíl od převážně sterilních ducaček v Míru přinesla žánrovou pestrost i příjemnou hudební koexistenci mnoha hudebních epoch. Ani poslední endoprotéza nezůstala suchá. Boky se vlnily, francouzské hole míhaly, mládí se usmívalo a se stářím křepčilo.

    A úterní svítání?

    Pokračování příště!

    ///

    Více na i-DN:

    Dotkni se filmu (No. 1)

    Dotkni se filmu (No. 2)

    Dotkni se filmu (No. 3)


    Komentáře k článku: Dotkni se filmu (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,