Pár slov k neologismům, češtině a práci s internetem
Jak to říct slušně a urazit? Odvaha některých pisatelů vynášet kardinální soudy bez znalosti problému je přímo úměrná hlouposti čtenářů, kteří jim pochybné závěry věří. Dovoluji si jednomu z článků věnovaných této problematice trucovitě vzdorovat.
Nevědomí o tom, kdo má na svědomí titulek Pavlovského článku, mi zabraňuje adresovat připomínku přímo; tedy obecně: Pomineme-li, že věta, jež je obsahem titulku, by měla být strukturována jinak (a to do podoby „Loutkohra je neologismus nepatřící do češtiny“, jelikož přívlastek tvořený z přídavných jmen končících na -cí je v češtině přirozenější v postponované pozici), je tu problém s logikou této věty. Těžko o některém neologismu tvrdit, že do jazyka nepatří, jestliže je to právě neologismus – tedy nově vzniklé slovo nebo nový obsah přidělený staršímu slovu (tzv. neosémantismy), který si mluvčí tohoto jazyka vymysleli. A vymysleli si ho proto, že jím něco potřebovali pojmenovat nebo ozvláštnit. Neologismus může odporovat přirozenosti jazyka svým tvarem, pokud by se ten příčil morfologii daného jazyka. Takové případy v jazyce dlouho nepřežívají. To však není model substantiva loutkohra. Jednak je snadno ohebné, jednak jeho vznik v češtině je systémově pochopitelný, neboť čeština nemá problém tvořit ani kompozita ani odvozeniny (v tomto případě nejen po vzoru vyzkoušených úspěšných a fungujících substantiv činohra či stínohra, ale třeba také loutkoherec). A odpovídá také nejstaršímu trendu češtiny – totiž úspornosti. Loutkohra je jistě ekonomičtější vyjádření než dvouslovný název „loutkové divadlo“, který zejména v delších textech je nešikovný. Konečně o tom, zda některé slovo do jazyka patří nebo ne, rozhodují mluvčí jazyka, kteří slovo buď používají, nebo ne. Psát o tak běžném jazykovém jevu, jako je neologizace, pohoršlivé věty po vzoru našeho titulku je plýtvání prostorem.
Teď již na Pavlovského adresu: Vše výše uvedené by bylo jasné, kdyby bylo nahlíženo nikoli do encyklopedií a teatrologických slovníků, nýbrž do těch jazykových a Českého národního korpusu. Je fascinující, že píše-li někdo o slovech čili jazyce, takový krok si suverénně odpustí. Kdyby si totiž dal tu práci, několikerým kliknutím na internetu by zjistil, že velké české výkladové slovníky sice slovo loutkohra neznají, leč Kartotéka novočeského lexikálního archivu (viz <http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php>), na jehož základě byly tyto slovníky tvořeny, nebohé substantivum uvádí v šesti případech, přičemž nejstarší z nich je datován rokem 1919. Slovo ovšem bude ještě starší, těžko tedy mluvit o neologismu.
U jednoho z dokladů je uveden zápis: „loutkohra f. Děti dnešní doby ji (estrádu) prostě potřebují, protože jim dává něco, co nemůže nebo nestačí dát kniha, loutkohra, činohra, opera atd. Kultura 1962“ – Lze se jistě přít, zda v této větě je substantivum loutkohra míněno – jak píše Pavlovský – „pouze ve významu ‚představení loutkového divadla‘ (byla to loutkohra, děti sledovaly loutkohru, loutkohra se chýlila ke konci)“, anebo rovněž „ve významu ‚divadelní soubor produkující loutkové inscenace‘, soubor loutkového divadla“. Na základě vytáhnutí substantiva loutkohra po bok dalších divadelních druhů, které jsou v úryvku evidentně míněny jako pojmenování obecná a ne zástupná pro konkrétní inscenace, bych hádal to druhé, avšak podstatné je, že je možno přít se a že užití tohoto slova už před půl stoletím nebylo tak jednoznačné, jak nyní triumfálně vymezuje Pavlovský. Mimoto rozpor je i v té citaci: Pokud přijmeme, že loutkohra znamená „představení loutkového divadla“, pak soubor, jenž jich produkuje víc, je „soubor loutkoher“ – ergo „loutkohra“. Běžná jazyková komprese.
Pavlovský se dál pyšní tím, jak bystře použil internetový vyhledávač nebo svůj textový editor, a přitom jen opět dokládá, že neumí číst informace. Nuže můj textový editor Word, toliko jeho předposlední česká verze, taktéž podtrhává substantivum loutkohra, ale překvapivě například i adjektivum teatrologický. Označit wordovská (ejhle další podtržené slovo a další stále ještě neologismus) podtržení za chyby, aniž by se pisatel zamyslel nad poměrem rychlosti rozvoje slovní zásoby, jejího vyhodnocování na různých stylových stupních a vzniku nových verzí textových editorů a jejich slovníků, chce kuráž pyšného. Pokud jde o Google, jsou výsledky problematičtější i tam. Jen pro forma připomeňme, že výsledky vyhledávání v Googlu i kterémkoli jiném vyhledávači závisejí na zvoleném nastavení vyhledávače, na stáří odkazu, na počtu uživatelských kliknutí na ten který odkaz („klikanější“ vyhodnocuje vyhledávač jako podstatnější) a v případě češtiny u ohebných slov také na zadaném gramatickém tvaru. (Soubor těchto klíčů způsobil, že Pavlovského článek je na zadání „loutkohra“ v Googlu aktuálně třetí, přičemž výše umístění hodnotě jeho sdělení neodpovídá.) Jestliže substantivum loutkohra označuje scénu ne zrovna malého divadla a vede tudíž na jeho webovky, na nichž visí program, repertoár, ohlasy v tisku atd., je nasnadě, že sem budou uživatelé klikat častěji a odkazy na českobudějovické divadlo budou oproti jiným v popředí. Tudíž tvrzení, že by Google na zadání loutkohra (v prvním pádě singuláru) znal odkazy jen na divadlo v Českých Budějovicích, je buď účelově zavádějící, anebo bez debat hloupé. Ostatně pokud by Pavlovského slova byla pravdivá, byla by suma 32 300 webových stránek fantastický propagační projev vzpomínané scény. (Ve skutečnosti bude odkazů méně, Google neumí rozlišit texty opakující se na více zdrojích.) Namátkou některé výsledky z prvních tří stran Googlu, které nesouvisejí s českobudějovickou scénou:
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/forrest-jump/loutkohra-42608
http://www.litweb.cz/articles.php?article_id=409
http://www.serialzone.cz/serial/buffy-premozitelka-upiru/epizody/loutkohra/
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=4017-loutkohra
http://www.poeta.cz/basen/loutkohra (opakuje se báseň z litweb.cz)
Řeklo by se stupidní básničky a seriál, jenže podstatné je užití slova loutkohra v tom kterém textu; ukazuje, jak jej mluvčí vnímají. Ve všech třech básních je substantivum loutkohra vetknuto do názvu, dál se neopakuje. Tudíž se zdá, že funguje právě jako označení typu, ne akce. Abychom byli úplně přesvědčiví, uveďme z téhož počtu googlovských stránek ještě dva divadelní odkazy:
http://www.svetbezjmena.net/drupal/?q=gallery&g2_itemId=1486
http://www.ceskakultura.eu/index.php?m=akce&b=l&c=2&d=20
V prvním případě ještě zůstává na zváženou, zda autoři inscenace myslí označením loutkohra jen svůj počin anebo divadelní typ. V druhém už je uvažování tvůrce stránky jednoznačné. Kupodivu ani v jednom případě však nejde o divadlo z Českých Budějovic. Navzdory Pavlovského kampani tedy slovo žije svým životem a má se čile k světu. Odhaduji, že až se ze stránek jihočeských deníků a odborných periodik dostane do novin centrálních, což nastane tehdy, až si některá pražská loutková scéna loutkohru vyvěsí na štítu, bude hotovo. Zatím platí, že dohledání veškerých informací, jež zde uvádím, zabere cca sedm minut života, kdežto sepsání těchto řádek a vyvracení Pavlovského tu nesmyslných, tu přinejmenším problematických tvrzení nepoměrně víc času. Kšeftař ze mě, maminko, nebude.
Poznámka závěrem: Bude-li o to Petr Pavlovský stát, můžeme si příště rozebrat slovo loutkář. Navrhuji, že by zase dodal výtah z teatrologických slovníků a encyklopedií, já mu vrátím ze slovníků jazykových. Anebo můžu tentokrát vykopnout já. Tři největší výkladové slovníky češtiny uvádějí (od nejstaršího) k substantivu loutkář následující vysvětlení:
PSJČ: kdo hraje s loutkami loutkové divadlo: výrobce loutek a loutkových divadel; kdo se obírá loutkovým divadlem.
SSJČ: kdo hraje s loutkami divadlo (z povolání n. ochotnicky); kdo se obírá loutkovým divadlem vůbec
SSČ: kdo hraje loutkové divadlo
Ajajaj, to máme opačný problém. Vidno jak některé významy u slov ustupují do pozadí natolik, že je slovník nezaznamenává. To Pavlovskému nevadí? Přiložíme-li na slova jeho měřítka, měl by se časopis, do něhož tak často přispíval (a snad dál přispívá?) a na nějž tu reaguje, těmto nárokům přizpůsobit a adekvátně přejmenovat.
Komentáře k článku: Pár slov k neologismům, češtině a práci s internetem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Ten název
„Loutkohra je neologismus nepatřící do češtiny“ mám na svědomí – coby redaktor textu – já. Díky za provokativně vedený rozbor, nicméně se pokusím obhájit či vysvětlit aspoň onen titulek. Právě jistá jazyková „vykloubenost“ či řekněme zvláštnost je pro novinové titulky (ale i pro názvy esejů, knih apod.) podle mne vhodná, neb víc čtenáře zaujme. Občas mi autoři píší: „Ty máš rád razantní titulky, co?“ Ano, mám. Smysl jejich je ten, aby byl jakýkoli čtenář zvědav, co se za tím titulkem skrývá. A samozřejmě musí mu odpovídat i text sám. A tu se dostávám k významu mnou zvoleného titulku (Petr Pavlovský měl myslím velmi věcný – nemám nyní k dispozici): Z textu usuzuju, že autor je přesvědčen, že zvolený neologismus (loutkohra) je pro češtinu nevhodný. Tedy do češtiny nepatří.
Další spor o slova a jejich významy nechávám na Vás, Pavlovském a ostatních.
30.11.2011 (10.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Lukáš Novosad
Pane Hulče,
razance i provokativnost jsou v pořádku a žádoucí. Vymezoval jsem se proti dvěma lapsům:
1. Větě – tedy Vaší – v názvu titulku, jež je nedobře vystavěna již formálně, strukturně.
2. Obsahu této věty. Totiž provokovat tím, že produkuji nesmysly, je pitomost. Nehledě na to, že u čtenářů, kteří nemají povědomí o tom, jak funguje redakční provoz a že autorem některých částí textu nemusí být nutně člověk pod textem podepsaný (a takových čtenářů je většina a někteří patrně i na tomto webu), autorům ubližujete. Jako jste v tomto případě ublížil Petru Pavlovskému, jehož článek vypadá s oním titulkem samozřejmě nešťastněji než bez něj.
30.11.2011 (10.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Nemohu své myšlenky vědecky podložit
na základě citací z odborných encyklopedií, budu se řídit jen používáním slov odvozených z loutk-.
Za loutkohru jsem považovala text divadelní hry určené pro loutkové divadlo, či inscenaci loutkového divadla. Význam loutkohra jako označení hereckého souboru ve vícesouborovém divadle je pro mě nový, ale vlastně proč ne. Když ho používá i Česká kultura, která si věci ověřuje.
Děkuji p. Novosadovi za připomenutí tohoto (smutného) vývoje:
PSJČ: kdo hraje s loutkami loutkové divadlo: výrobce loutek a loutkových divadel; kdo se obírá loutkovým divadlem.
SSJČ: kdo hraje s loutkami divadlo (z povolání n. ochotnicky); kdo se obírá loutkovým divadlem vůbec
SSČ: kdo hraje loutkové divadlo
Můj pradědeček měl v živnostenském listu uvedeno „loutkář“, neboť vyráběl loutky (pro Muentzberga). Časopis Loutkář byl v roce 1912 založen pro každého, „ kdo hraje s loutkami loutkové divadlo; výrobce loutek a loutkových divadel; kdo se obírá loutkovým divadlem.“ A jeho čtenářská obec nadále této charakteristice odpovídá.
V současnosti v širším povědomí už však slovo loutkář označuje jen loutkoherce.
30.11.2011 (14.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vymezovat se vůči odborné terminologii
nemíním. Sám různé novotvary rád zkouším, nějaký se uchytí, mnohý nevezme už korektor. Stále si myslím, že obsah titulku (byť jazykově vykloubený – mně libozvučně, Vám nikoli) odpovídá obsahu textu, ale to zřejmě bude muset posoudit sám autor.
A že jsou texty redigované a titulky zhusta redakční je snad tak jasné, jako že Země obíhá kolem Slunce. Existují-li tací, kteří jsou přesvědčeni o opaku, i kdyby jich byla většina a někteří i na tomto webu, nedá se s tím dost dobře nic dělat. Snad se časem dozvědí – třeba když začnou sami psát a publikovat – bolestnou pravdu. Texty jsou redigované a titulky, mezititulky i podtitulky jsou věcí redakce. Vždy a všude. V minulém století i dnes, v tištěných médiích i na internetu. V Anglii, Francii, Rusku i USA. A taky v Divadelních novinách a na i-DN.
30.11.2011 (15.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Nešťastná loutkohra
Především děkuji L. Novosadovi za to, že do problému vnesl lingvistickou odbornost, kterou já, pravda, jako pouhý teatrolog, postrádám. A jsem též rád, že ten nadpis vzal V. Hulec po právu na sebe, můj text se původně jmenoval nevinně – Příběh loutkohry.
Nejsem sice, na rozdíl od své manželky, která jakožto lingvistka, romanistka, je mi odbornou radou často oporou, jazykovědec, ale co do sémantiky jsem i něco víc než pouhý poučený laik, a to jak svým studiem obecné teorie umění u svého „guru“ prof. Jaroslava Volka (1929-89), tak i jako hlavní redaktor Teatrologického slovníku Základní pojmy divadla (2004), který jsem koncipoval a cca z poloviny i napsal. Téměř každé z jeho 231 hesel začíná kratší či delší sémantickou analýzou – jaká je pozice pojmu či pojmenování v souč. češtině či dokonce v teatrologickém diskursu, prostě jak slovo funguje v paradigmatu současné češtiny. Slovník se nijak nevyhýbá konstatování homonymity, vždy ale nakonec zaostřuje na nějaký „hlavní význam“. Kdyby tam bylo heslo „loutkohra“, byly by tam – podobně jako v mém článku – rozebrány různé možné významy slova loutkohra v češtině posledních desetiletí (jistěže bez objektivního výzkumu, tedy pouze s „jazykovou intuicí“ založenou na čtyřiceti letech práce v oboru, ovšem tak, aby žádný problematiky znalý čtenář neřekl, že je to jinak, že hlavní význam je jiný (od vydání slovníku před sedmi lety se to ani jednou nestalo, ono to zase tak složité opravdu není.
Loutkohra
má pravděpodobně původ v němčině (Puppenspiel), je to tedy de facto kalk, konečně jako spousta českých slov. Uznávám, že žádný neologismus není problémem „an sich“, neologismy jsou součástí procesu vývoje jazyka. Problémem se neologismus stává až v určité, pro neologismy principielně nevhodné komunikační funkci, mezi které nesporně patří pojmenování institucí.
Kdyby autorka použila slovo loutkohra v běžném textu recenze, nehnu brvou. V tomto případě ale nešlo o její text, šlo o „citaci“. Uvedla, že „Jihočeské divadlo v Č. B. pojmenovalo svůj loutkářský soubor LOUTKOHRA.“
Nutně jsem se musel pozastavit nad tím, že jde o něco zcela mimo pradigma češtiny – žádný český loutkářský soubor, amatérský ani profesionální (je jich řádově stovka), tak sám sebe neoznačuje, natož aby měl slovo LOUTKOHRA v názvu. Položil jsem si proto otázku, v jakém významu se slovo LOUTKOHRA v češtině – a zvláště v té „divadelnické češtině“ – používá, co pod ním běžný uživatel rozumí. I konstatoval jsem, že to může být text hry určené loutkovému divadlu i představení loutkového divadla, ale že to v žádném případě nemůže být označení pro loutkářský soubor, pro loutkové divadlo ve smyslu instituce, specifický soubor (umělců) vícesouborového divadla.
L. Novosad píše právem, že neologismus či neosémantismus vzniká tak, že si jej jeho „autoři“ vymysleli proto, že jím něco potřebovali pojmenovat nebo ozvláštnit. Na pojmenování loutkářského souboru ovšem není co nově pojmenovávat – pokud se soubor svou produkcí nechce zásadně lišit od všech souborů ostatních (o to zde skutečně nejde) – a důvod k ozvláštňování (das Besondere) přinášejícímu narušení vžité sémantiky, a tudíž hladké komunikativnosti zde rovněž neshledávám. Je to spíš jakási „originalita za každou cenu“.
Vzorem „vyzkoušených úspěšných a fungujících substantiv činohra či stínohra“, popř. zpěvohra zde nelze legitimně argumentovat. Jazyk nefunguje na základě precedentů. Soubory, nazývané zpěvohry, kdysi fungovaly a já jsem na to též v článku upozornil. Soubor „stínohra“ žádný neexistuje. Pojmenování stínohra, analogicky k loutkohře, navozuje význam „specifické divadelní představení“.
Konečně pojmenování činohra jako označení divadelního souboru se, obzvlášť ve vícesouborových divadlech (ND Praha, ND Brno, NDMS Ostrava, Divadlo J. K. T. Plzeň, JD Č.B., Městské divadlo Ústí n. L. činohru nemá) užívá, funguje. Ale pro LOUTKOHRU z toho nic nevyplývá.
V citaci „loutkohra f. Děti dnešní doby ji (estrádu) prostě potřebují, protože jim dává něco, co nemůže nebo nestačí dát kniha, loutkohra, činohra, opera atd. Kultura 1962″ je slovo „loutkohra“ zjevně užito ve významu taxonu druh divadla, tedy jako synonymum pojmu loutkové divadlo. Je to ovšem citace stará půl století a především – ani v ní neznamená LOUTKOHRA divadelní soubor!
„Pokud přijmeme, že loutkohra znamená „představení loutkového divadla“, pak soubor, jenž jich produkuje víc, je „soubor loutkoher“ – ergo „loutkohra“. Běžná jazyková komprese“. Opět argumentace analogií. Jistě: soubor, který produkuje činoherní představení je činohra, soubor, který produkuje zpěvoherní představení je zpěvohra (jenom se to už dnes neužívá); ale soubor, který porodukuje stínoherecká (stínohrová?) představení není „stínohra“; žádná „stínohra“ v tomtro smyslu u nás neexistuje a neexistovala, jakkoli se stínové divadlo hraje ve světě už po staletí (původně v Indonésii) a u nás nejméně od 70. let XX. stol. Takovým představením se říká loutkové stínové divadlo.
Dovedu si představit, že by k nám na turné přijelo divadlo WAYANG a noviny by napsaly „přijela javánská stínohra“. Nedovedu si ale představit, že by k nám pohostinsky přijelo jakékoli evropské loutkové divadlo a noviny by napsaly „přijela polská (ruská, slovenská, maďarská, německá a pod.) loutkohra“. Ne! Přijelo by LOUTKOVÉ DIVADLO Z NĚMECKA, popř. německé loutkové divadlo.
„Odhaduji, že až se ze stránek jihočeských deníků a odborných periodik dostane do novin centrálních, což nastane tehdy, až si některá pražská loutková scéna loutkohru vyvěsí na štítu, bude hotovo.“ Neexistují jihočeská odborná periodika, zabývající se loutkovým divadlem ani divadlem obecně, existují pouze ta celostátní a spočítáme je na prstech jedné ruky (DN, AS, Loutkář, DR, SaD).
Navrhuji kolegovi Novosadovi následující sázku splatnou na Silvestra 2015, budeme-li živi a zdrávi. „Hotovo“ již zajisté bude. Jestliže se, byť i jen jediný český loutkářský soubor v Praze (mimo musí stát komerční grupy Srba T. Rističe, ty jsou nepředvídatelné) bude oficiálně jmenovat LOUTKOHRA, platím krabici Bohemia Regia Brut já (nesmí to být ale soubor přímo založený kolegou Novosadem). Ne-li, platí on. Aby to bylo úplně fér, týkala by se sázka i souborů amatérských, protože je zcela nepředstavitelné, že by se Minor nebo Divadlo S+H prohlásily loutkohrami.
02.12.2011 (3.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Konfrontace nad slovem LOUTKÁŘ
Přijímám, ale obávám se, že kol. Novosad bude zklamán, ke kýžené polemice nedojde. Ne snad, že bych se zalekl (naopak, polemika, má láska), ale proto, že – jak navrhuje – přiložím k jeho výtahu z bohemistických pramenů sedm let staré texty svého slovníku, shodou okolností vesměs z mého pera, až na historickou část hesla loutkové divadlo, kterou – pod mé teoretické vymezení – napsal H. Jurkowski.
„Tři největší výkladové slovníky češtiny uvádějí (od nejstaršího) k substantivu loutkář následující vysvětlení:
PSJČ: kdo hraje s loutkami loutkové divadlo: výrobce loutek a loutkových divadel; kdo se obírá loutkovým divadlem.
SSJČ: kdo hraje s loutkami divadlo (z povolání n. ochotnicky); kdo se obírá loutkovým divadlem vůbec
SSČ: kdo hraje loutkové divadlo.“
Teatrologický slovník
heslo LOUTKÁŘ nemá, ale má hesla LOUTKA, LOUTKOVÉ DIVADLO a LOUTKOVOST. Slovo LOUTKÁŘ se v jejich textech (3 strany drobným písmem ve dvou sloupcích A 4) sice ani jednou nevyskytne (jinak by bylo vzadu v rejstříku neheslovaných pojmů), ale jeho význam lze snadno odvodit z pojmů heslovaných.
Takže:
LOUTKÁŘ je ten, kdo provozuje (hraje) loutkové divadlo, samozřejmě že loutkami, jinak to doopravdy nejde. PSJČ uvádí pleonasmus, loutkové divadlo hrané bez loutek není loutkové divadlo.
LOUTKÁŘ je člověk, který se zaobírá loutkovým divadlem.
LOUTKÁŘ je člověk, který hraje s loutkami divadlo (z povolání n. ochotnicky).
LOUTKÁŘ je člověk, který se obírá loutkovým divadlem vůbec.
LOUTKÁŘ je ten, kdo hraje loutkové divadlo.
Ano, takto se i já považuji za loutkáře.
Kdybych heslo LOUTKÁŘ do slovníku zařadil, pravděpodobně bych při jeho psaní použil oblíbeného „triku“ a psal o loutkáři v širším slova smyslu (každý, kdo se vůbec nějak aktivně zabývá loutkovým divadlem (aktivně proto, aby význam nezahrnoval i diváky) a loutkáři v užším slova smyslu – to by už byli jen umělci, kteří l.d. tvoří, a mimo bychom zůstali my ostatní kolem (kritikové, teoretikové, historikové, pedogogové, manažeři atd.)
Spokojen, pane kolego?
Teď bychom si mohli padnout do náruče smíru,
kdyby, ehm, všechna tato vymezení, Vaše i moje, nebyla de facto pouhými tautologiemi. Dokud totiž není definováno, co je to loutka a co je to loutkové divadlo, nejsou nám vysvětlení z výkladových slovníků češtiny k ničemu. Je to něco jako „estetika je nauka o estetičnu“, teatrologie je divadelní věda (věda o divadle), lingvistika je nauka o jazyce (jazycích), divadelník je ten, kdo provozuje divadlo, režisér je člověk který režíruje divadelní inscenace nebo filmy, atd., atd.
Každá klasická definice má definiens a definiendum, definované a definující. Je-li jedno obsaženo v druhém, jde o tautologii. Ale nepomůže ani definice zdánlivě netautologická, kupř.: automobil je vozidlo určené k jízdě po silnicích a vybavené motorem. Nezbývá, než definovat vozidlo a případně i slovo motor. A tak je to pořád, ad infinitum.
Abychom se z toho nezbláznili, nemůžeme jít až k pojmům jako bytí, veškerenstvo, universum, jsoucno, atp., pokud tedy nejsme zrovna Hegel, Heidegger, Husserl; J. Patočka, J. Šafařík, B. Komárková, L. Hejdánek, Z. Neubauer či někdo jim podobný. Musíme se skromně zarazit daleko dřív. My jsme se při tvorbě slovníku zarazili u střechového pojmu divadlo, který je ještě v úvodu zasazen do kontextu taxonomie umění.
02.12.2011 (6.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Názor nezávislého českého jazykozpytce
(při předložení textů z iDN mu bylo záměrně zatajeno, kdo jsou účastníci polemiky ani o jaké jde médium):
Myslím, že odsuzovateli „loutkohry“ jako názvu divadelního souboru nejde o samo slovo (chyba byla, že se vůbec pouštěl do úvah o tom, zda to je či není neologismus), ale o to, v jakém významu se užívá: ne o hře jako o dílu, ale o divadelním souboru. Mně se osobně také nezdá moc vhodné nazývat soubor názvem loutkohra. Ale máme-li např. činohru Národního divadla, nevidím evidentní důvod, proč bychom nemohli mít třeba i Loutkohru Jihočeského divadla.
Ale na druhé straně slovo činohra je slovotvorně málo průhledné a oba jeho významy jsou dávno lexikalizovány. Protože mám za to, že vnášet do jazyka celkem zbytečně další dávku chaosu není nutné ani žádoucí, preferoval bych raději název Loutkoherecká scéna Jihočeského divadla.
František Štícha 2. 12. 2011
SEBEKRITIKA /je prvním krokem k nápravě/
Do diskuse o neologismu jsem se opravdu neměl pouštět, tím spíš, že se jedná o neosémantismus (rozšíření homonymity) a ne o neologismus v pravém slova smyslu.
Navrhovaný název „Loutkoherecká scéna Jihočeského divadla či „Loutkoherecký soubor Jihočeského divadla“ jsou jistě možné, leč nemají u nás analogii, žádné loutkové divadlo, amatérské ani profesionální se tak nejmenuje. Kromě JD je u nás už jenom jedno divadlo, které má vedle činohry ještě loutkářský soubor – Městské divadlo Most. To název nijak neřeší, soubor se jmenuje Divadlo rozmanitostí, což odkazuje na český ekvivalent slova varieté (19. stol.). Loutkářský soubor býval též při ZD Cheb: Buchty a loutky, Nítě, KAŠe a PÁREK. Byl zrušen na konci sezóny 2001/02.
03.12.2011 (0.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Ohledně scény
si dovoluji k závěrům p. Štíchy připojit následující: „Divadlo Minor, loutková scéna hlavního města Prahy“ či „Loutková scéna Před branou MěKS“,
„Loutková scéna Bubeneč“, „Loutková scéna Vajanga“, „Divadlo rozmanitostí, loutková a alternativní scéna Městského divadla v Mostě“
04.12.2011 (12.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Kateřino,
předmětem sporu je slovo „loutkohra“, od něhož pan Štícha odvozuje slovo „loutkoherecký“ (loutkohorecká scéna), nikoli loutkový (loutková scéna). V něm myslím žádný terminologický problém není, byť za sebe bych upřednostňoval – v souladu s panem Pavlovským – termín loutkářský soubor.
04.12.2011 (14.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
„Loutková scéna Vajanga“ je buď překlep nebo dobový transkripční omyl. Co a kde to bylo? Nejpíš něco okolo roku 1950, kdy k nám, prostřednictvím SSSR, přišly některé dálněvýchodní loutkářské technologie. Wayang – srov. přísl. heslo in Základní pojmy divadla, Praha 2004, s.282 – 5, autorka Zorica Dubovská – je tradiční indonéská loutkové divadlo, především stínové.
05.12.2011 (10.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Zdravím.
Jen jsem chtěla upozornit na to, že šedivá je teorie, zelený strom života. Loutkoherecká scéna je asi sice jazykově správně, ale neužívá se. Naopak se ustálil pojem loutková scéna (jako komplet, Vladimíre, znamená to jak divadelní prostor, tak loutkoherecký soubor, který tam hraje).
Zadala jsem do googlu loutková scéna a mj. mi vypadla „Loutková scéna Vajanga“. Nejedná se o překlep, ale o název. V padesátých letech „Základní pojmy divadla“ ještě neznali. Jsou to historické názvy, kromě celého názvu Minoru, který se užíval krátce za Pecháčka, a celého názvu Rozmáňa, který se stále užívá, viz jeho webové stránky.
05.12.2011 (12.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Dovedete si představit,
že by čtyřsouborové divadlo mělo balet, činohru, operu a „loutkohereckou scénu“? Loutkohra je z tohoto pohledu jediná rozumná (protože krátká, jasná a jednoslovná) volba. Proč tolik povyku?
05.12.2011 (13.55), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Dovedu si docela dobře představit,
že by čtyřsouborové divadlo mělo balet, činohru, operu a loutky. Přece taky nemá baletohru či operohru. Zkrátka mi – jen pocitově samozřejmě – přijde loutkohra jako slovo příliš krokolomné. Možná však jde jen o zvyk, jako kdysi Čechy a Česko.
05.12.2011 (15.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Christov
Dovolím si jedinou poznámku
k debatě o archaickém novotvaru – „operohra“ by byl vskutku novotvar, leč poměrně zavedeným pojmem (který však v této diskusi ještě nezazněl) je „zpěvohra“, takže – jak vidno – loutkohra v tomto směru bezesporu není na scestí…
05.12.2011 (16.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jasně,
je ale stále otázka, zda tyto archaické či archaizující (novo)tvary zavádět, zda jsou třeba. Zpěvohra je dnes termín charakterizující inscenace, hry a soubory zabývající se muzikálem, operetou a dalšími směry zpívaného a s jinými obory (především s činohrou) spjatého divadla. Zrovna tak bychom mohli začít oborům a souborům věnujícím se tanci, baletu, pantomimě, pohybovému či fyzickému divadlu říkat tělohra, neb i ony termíny jsou příliš předem vymezující a tento by je mohl zastřešovat. U loutek – a myslím ani u pohybového/tanečního divadla – to snad ale zatím není třeba. Nebo jo? Že by tělohra Národního divadla zatančila Louskáčka?
05.12.2011 (17.12), , Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad
Pane Pavlovský,
zaprvé je kromobyčejně potěšitelné, kam se debata i Vaší zásluhou stočila. Zaplaťpámbu.
Co se Vašich dlouhých komentářů týče, podstatné jsou některé pasáže:
– „Problémem se neologismus stává až v určité, pro neologismy principielně nevhodné komunikační funkci, mezi které nesporně patří pojmenování institucí.“ (Užitím dvou maxim „principielně nevhodný“ a „nesporně“ se předem vymezujete případné polemice, jako byste tušil, že tady nemáte pravdu; a věru – nemáte. Je to jednoduché: stojíte-li na opačné straně užití slova než jeho původce, samozřejmě vhodnost oné komunikační funkce nahlížíte jinak než on, dle svých slov „nevhodně“, avšak ani pro neologismus ani pro archaismus či dejme tomu argot myslím není žádná komunikační situace „nevhodná principielně“, protože vždy záleží na jedné každé zvolené situaci. Krom toho každá instituce, jež je názvem nová, přináší nové slovo, ať už to byl kdysi třeba Čedok, později Microsoft, nebo nedávno Facebook. To jistě není případ loutkohry, vyvracím jen ony Vaše maximy. A pokud jde o neosémantismy v názvech institucí, dobře se ujal třeba ve slově „nova“. Kolik krajanů myslíte, že si dnes na lusknutí prstu vzpomene na jiný význam, než je název televizní stanice? Původní význam si dnes většinový český mluvčí uvědomí především tehdy, ví-li z kontextu, že jde řeč o hvězdách.)
– „to v žádném případě nemůže být označení pro loutkářský soubor, pro loutkové divadlo ve smyslu instituce, specifický soubor (umělců) vícesouborového divadla.“ (Jak vidno dle rozhodnutí českobudějovického divadla, může.)
– „důvod k ozvláštňování (das Besondere) přinášejícímu narušení vžité sémantiky, a tudíž hladké komunikativnosti zde rovněž neshledávám. Je to spíš jakási ‚originalita za každou cenu‘.“ (Také „originalita za každou cenu“, přijmeme-li ji za důvod pro takový název souboru, je právě ono ozvláštnění významu. Že třeba pitomé, ať, ale je.)
– „Vzorem vyzkoušených ‚úspěšných a fungujících substantiv činohra či stínohra‘, popř. zpěvohra zde nelze legitimně argumentovat. Jazyk nefunguje na základě precedentů. Soubory, nazývané zpěvohry, kdysi fungovaly a já jsem na to též v článku upozornil. Soubor ‚stínohra‘ žádný neexistuje. Pojmenování stínohra, analogicky k loutkohře, navozuje význam ‚specifické divadelní představení‘.“ (Jazyk funguje mj. na analogiích – kdo se někdy učil cizí řeč, ví, jak je analogie důležité intuitivní vodítko. Ovšem není stoprocentní, stejně jako případ našich kompozit. Čili tak argumentovat lze, protože právě analogie tu asi byla důvodem sporného obsahu slova. Mimoto sám argumentujete analogicky, neboli precedentem, když píšete o stínohře. Jistěže také stínohra může být název souboru, uzná-li to někdy někdo za vhodné.)
– „Opět argumentace analogií. Jistě: soubor, který produkuje činoherní představení je činohra, soubor, který produkuje zpěvoherní představení je zpěvohra (jenom se to už dnes neužívá); ale soubor, který porodukuje stínoherecká (stínohrová?) představení není ‚stínohra‘; žádná ‚stínohra‘ v tomtro smyslu u nás neexistuje a neexistovala“ (Totéž; nadto opět argumentujete analogií i Vy, ačkoli mně ji vyčítáte. Neodporujete si?)
Dovolte mi ještě ujistit Vás, že nejsem tak hloupý, abych uvažoval o jihočeských odborných teatrologických periodikách jinak než jako o milém ozvláštnění českého puzzle; slučovací poměr v mé větě funguje jinak a muselo dát práci přečíst ho po Vašem. Pokud jde o ony „tautologie“ a „klasické definice“, rozšiřováním kruhu bychom skončili nejen u toho, že loutka je žlábek v okně, ale nakonec u nástěnných kreseb v Altamiře – taková argumentace pozbývá smyslu. Díky též za stanovisko doktora Štíchy, byť mi přijde zbytné posílat mu články anonymně, jestiže jsou publikovány ve veřejném prostoru.
Nu a pokud jde o onu sázku, sdělte mi prosím svou adresu, abych Vám mohl zaslat oblíbené pití, neboť takto vymezené zadání zajisté nemohu vyhrát. Není mi totiž jasné, jak jste přišel zrovna na Silvestr za čtyři roky, z čeho ve svém odhadu vycházíte. Já sám si netroufám odhadnout, zda slovo v pojetí, o něž Vám jde, uspěje; vypsal jsem jen podmínky, u nichž předpokládám, že mu v tom mohou pomoct. Koneckonců zatím jsem nepsal o tom, co si o slově a jeho významu myslím sám, jen jsem vyvracel a problematizoval Vaše teze. Čili: Nevidím na slově loutkohra jako označení pro herecký soubor nic nevhodného, přestože dr. Štícha má pravdu, že slovotvorně je to složité. To slovo má systémově všechny předpoklady pro úspěch, přeju mu ho. Stějně jako zpěvohře nebo stínohře. Ale to není podstatné, zajímavější je totiž jiná věc. Nemyslím, že stačí konstatovat, „toto slovo je pro tento obsah nevhodné a basta“. Spíš – a tím také odpovídám na stesky pana Hulce (argumentujícího baletohrou, tělohrou a operohrou ad absurdum) – je třeba ptát se, proč někdo jiný tu potřebu má. Je to kvůli úspornějšímu a ohebnějšímu vyjádření? Je to kvůli ozvláštnění? „Originalitě za každou cenu“? Anebo proto, že původní označení se ukazuje jako přežilé a nevyhovující? (To jako problém dobře klade na stůl právě V. Hulec: Je takové označení třeba?) A co když nad tím v Budějovicích vůbec nepřemýšleli a nazvali se tak jen tak? Ostatně nestálo by za to – než tu dál rozvíjet smyšlenky a domněnky – v Budějovicích se zeptat?
06.12.2011 (10.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Pane Novosade,
už se točíme v kruhu.
1. „Není mi totiž jasné, jak jste přišel zrovna na Silvestr za čtyři roky, z čeho ve svém odhadu vycházíte“.
Naše matematické myšlení se pohybuje v paradigmatiu desítkové soustavy. Tak jsem to zaokrouhlil na pětku. Důležité ovšem je, že 4 roky jsou myslím dosti dlouhá doba, aby se ukázalo, kdo z nás byl lepší prorok.
3. „To slovo má systémově všechny předpoklady pro úspěch, přeju mu ho. Stejně jako zpěvohře nebo stínohře. “
Ano, zde se zásadně lišíme v názoru, který má charakter predikce. Vy si myslíte, že slovo loutkohra ve významu loutkářský soubor má „všechny předpoklady pro úspěch“, a já si myslím opak. Přestaňme se proto přít a ty čtyři roky si počkejme! Ujme-li se, měl jste pravdu Vy, ne-li, mám pravdu já. To je přece sázka docela férová, ne? Zpěvohra již svou šanci dostala a nakonec ji neproměnila, neužívá se. Stínohra je nezajímavá, protože k tomuto znaku u nás chybí designát, alespoň jeden „stínoherecký soubor“.
4. Ptát se budějovických nemá smysl, oni se již pro loutkohru rozhodli. Nakonec nebude rozhodující ani hlas jejich, ani Vaše nebo moje sympatie k tomu či onomu tvaru a významu. „Tajemný“ jazyk to rozhodne sám! Vsaďme se tedy teď. Za 4 roky, dá-li Pánbůh, se objektivní, nezávisle na našich preferencích spolehlivě projeví.
07.12.2011 (1.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Já bych se Budějovičáků
docela zeptal, co je k názvu vedlo. Byť jde zde spíš o akademickou při, reálné důvody mohou být přinejmenším historicky zajímavé. Už jsem v tomto směru učinil první kroky. Uvidíme.
07.12.2011 (5.05), , Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad
Pane Pavlovský,
čtyři roky je doba krátká, lingvisté totiž obvykle vymezují na pořádný projev jednoho jevu pětadvacet let, jež počítají jako jednu generaci. Až ta ten který jev prověří spolehlivě. Čtyři roky může být maličko anebo dost, to nikdo neví. Proto je to zadání troufalé, já tolik odvahy nemám. Ale prosím, klidně (byť je vcelku jasné, že prohraji). Konečně jestli se ujme, nebo ne, je mi jedno, ale pokud se ujme, nebude mi to vadit. Že nějaké slovo v nějakém významu se užívalo a dnes už ne, nic neznamená. Proměny významů u slov nejsou nic neobvyklého; naopak běžný vývoj, který jsem podtrhoval zmínkou o loutkáři. Zásadní pro poznání je zjišťovat, proč se tak děje. Tudíž že se na jihu nějak rozhodli, je podstatné a je to celé debaty začátek, nikoli konec, jak sugeruje Vaše věta a ostatně celý Váš původní článek. Každopádně jsem rád za poslední vykřičník Vaší noční reakce. Tolik rozjuchanosti v něm dává tušit, že jste pochopil, oč mi šlo. Sledovat dění.
Pane Hulče,
za Vaši iniciativu díky. Může být podnětem k tomu, aby tato již vyžilá debata získala nějaký nový pořádný smysl.
07.12.2011 (6.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Domnívám se,
že pokud v JČD narazili na tuto diskusi, že se dobře baví.
07.12.2011 (17.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Pane Novosade,
uvažte, že i kdybych tu vydržel ještě celé čtvrtstoletí, bylo by mi už 92 let a ačkoli je víno mlékem starců…
V naší polemice máme evidentně zcela odlišné priority: „… že se na jihu nějak rozhodli, je podstatné…,“ píšete. Pro mne je naopak podstatné, jestli to jejich rozhodnutí odpovídá duchu češtiny a logice jejího vývoje, nebo ne. Já tvrdím, že ne, a proto predikuji, že se loutkohra ve významu divadelní soubor neujme. O to jsem se s Vámi chtěl vsadit.
Vy predikujete, resp. Vaše přání je otcem myšlenky, že se loutkohra ujme. Já Vás chápu, je to vlastně estetický soud, který je nutně subjektivní, poprávu, loutkohra se Vám prostě líbí a de gustibus non est disputandum. Mě nijak esteticky neuráží, vadí mi spíš filosoficky, jakožto bytostnému konzervativci. Nemám v mimouměleckém a obzvláště v naukovém jazyce rád zbytečné novinky, které nijak nezlepšují jeho komunikační funkci, ale naopak jí škodí. Proto mi např. nevadí, že se začíná místo slova inscenace užívat synonymně anglické production, resp. zčeštěné „produkce“, jakkoli je to vlastně také neosémantismus, přidává to slovu produkce na homonymitě. Dokud se bude ostře odlišovat mezi produkcí a představením, stejně jako je třeba rozlišovat mezi inscenací a představením, jsem spokojen.
Já tvrdím, že se LOUTKOHRA ve významu soubor neujme. O to jsem se s Vámi chtěl vsadit. Vy naopak prorokujete, resp. Vaše přání je otcem myšlenky, že se loutkohra ujme.
Zaokrouhleme to k Silvestru 2020, do 76 let bych tu snad vydržet mohl. Pokud se v tom roce nějaký jiný český loutkářský soubor, ať už profesionální nebo amatérský, bude oficiálně jmenovat LOUTKOHRA, platím lahev já. Ne-li, tak Vy.
Jsem dokonce v pokušení se vsadit i o to, že i soubor JD se v roce 2020 už LOUTKOHRA jmenovat nebude, co říkáte?
08.12.2011 (0.41), , Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad
Pane Pavlovský,
naposledy: Jestli slovo v tomto významu uspěje nebo ne, je mi srdečně jedno. Jen nemám nic proti případnému úspěchu, neboť systémově proti němu nic mít nelze. Taktéž nic neprorokuji, jen jsme vymezil domnělé podmínky, které k tomuto úspěchu mohou vést, což neznamená, že je to mé přání. Došlo-li konečně na oblíbenou „logiku češtiny“, je nejvyšší čas beztak vyčpělou debatu skončit. – Pokud jde o ročník 2020, sázku nadále považuji za bezpředmětou a nesmyslnou (dovedu si velmi snadno představit nejen úspěch, ale i neúspěch slova v tomto významu, ba dokonce i to, že v Budějovicích soubor tohoto jména již vskutku nebude; není to složitá ani frustrující představa). Ale prosím, pojďme do toho, udělá-li Vám radost. Čili za devět let na shledanou nebo na přečtenou.
08.12.2011 (22.53), , Trvalý odkaz komentáře,