Divadelní noviny > Reportáž

Y: ŠŠŠŠŠŠ, WWW, Ó, X10 v KH (No. 1)

Každoročně pražská scéna Divadlo X10 (která festival převzala v roce 2018) oživuje prostory staré kutnohorské pivnice a pořádá v něm Divadelní festival Kutná Hora. Snaží se vytvořit přehlídku nezávislého performativního umění z tuzemska i zahraničí. Zároveň nepracuje pouze s divadlem, ale své aktivity rozšiřuje i o instalace a hledání nových možností propojení všech druhů umění.

Den první

Prvním bodem programu byla pohádka Jany Kozubové – Rusalka od Vydří řeky. Tu jsme bohužel kvůli Českým drahám a našemu špatnému time managementu nestihli, a proto náš program začal až vernisáží v areálu pivovaru. V těchto místech se také skoro celý hlavní i doprovodný program odehrává a je doplněn o pohádky na Palackého náměstí a diskusí v Dačického domě. Nicméně zpět k vernisáži. Y events dlouhodobě spolupracují s Divadlem X10 a snaží se záběr divadla neomezovat pouze na vytváření inscenací či performance, ale propojit je také s výtvarným uměním, instalací, nebýt pouze na pomezí. Proto pro letošní ročník vznikla instalace Y events: ŠŠŠŠŠŠ, která tematicky ztělesňuje drby/klepy/pomluvy skrze příběh o Arachné.

Drbání je feministická zvuková technologie společenství, komunikace a péče a jako takovou ji přijímám. (uživatelský manuál k instalaci)

Autorkami tohoto projektu jsou Anto_nie a Alex Sihelsk, které projekt zasadily do prostor kójí bývalého pivovaru. Vzhledem k časovému presu mezi představeními jsme se tam ocitli pouze na přednášku socioložky Eli Plíhalové, která uvedla pomluvy a jejich význam pro společnost do širšího kontextu, ale samotnou instalaci jsme si neprošli. To se nám povedlo až večer, za tmy, přičemž milieu v první části působilo jako hřbitov a v druhé jako malá autonomní džungle. Divák při procházení mezi polorozpadlými zdmi, mezi nimiž jsou z bavlnek uvázány sítě s fragmentovanými vzkazy o trpkém osudu bájné Arachné. V některých kokonech jsou omotané mikrofony, do kterých každý může sdělit své tajemství či drb. Přispět tak do roje propojených rozostřených hlasů ozývajících se ze spletitých zákoutí. Celý tento prožitek je doplněn o výrazný zvukový doprovod, který se skládá především z šumů a šepotu. Stále více zjišťujeme, že důraz na smysl sluchu je v rámci festivalu klíčový.

Následovala „světová premiéra“ performance Ó, vytvořené spolkem Špatné divadlo. Představení nás mystifikovalo kontrastním balancováním mezi reálným a nereálným, konkrétním a nespecifikovatelným, existencí a absencí. Co bylo dříve, stěna, nebo díra v ní? Neurčujeme svět okolo skrze právě to, čím není? Je možné se zaseknout v otvoru pračky, vyplnit prázdnotu díry svým tělem a nebýt potom schopen tento otvor vylezením opět stvořit? Takové a další znepokojivé otázky pokládá, avšak nezodpovídá inscenace, která svým názvem graficky odkazuje k alfě i omeze svého námětu.

V rozčarování jsme se přesunuli na závěrečný bod čtvrtečního programu, a to koncert WWW Neurobeat. Energický projev, beaty a k tomu abstraktně konkrétní texty všechny přítomné roztančili a zároveň uspali na další den.

Den druhý

Jsme začali nefestivalovým programem, avšak přeci nebyl tak úplně mimo téma. Navštívili jsme místní galerii GASK – Galerii Středočeského kraje, která se soustředí na umění 20. a 21. století. V těchto prostorách se původně festival konal a jak nám prozradil manažer Divadla X10, tak se sem příští ročník znova přesouvá. Tuto informaci jsme se dozvěděli na diskusi na téma Kultura v regionech, která nám představila, jakým způsobem funguje kultura v sousedních, ale i nesousedních zemích, a řešila hlavně všeobecná kulturní podfinancovanost. Následně se otevřela poměrně horlivá debata o snahách dostat nezávislé umění do regionů, ale tamní diváci o něj většinou prý nemají zájem. Jak tento zájem vzbudit? Samotný festival má ambice více zapojit všechny typy diváctva a dostat takto specifické umění mezi zdejší komunitu, avšak se stále na představeních setkáváme pouze s těmi samými festivalovými hosty.

Následná Karlova a Jaromírova pohádka od Ústavu úžasu měla u malých dětí veliký úspěch. Jakub Folvarčný k vyprávění příběhu o zakletých pannách využil jablka, staré vinylové desky, broky či kamení. Největší úspěch však měly všemožné posunky typu koulení očí nebo vydávání nespecifických citoslovcí.

Bohužel z pohádky jsme odcházeli asi po dvaceti minutách, abychom stihli hudebně – zvukovou performance Natálie Sýkorové, jakožto rozšíření instalace Y events: ŠŠŠŠŠŠ, avšak na místě jsme se následně dozvěděli, že byla zrušená. Proto jsme tedy chtěli navštívit Slow TV kino v šapitó, kde se promítala videa Play Havel Demo, Jak vyjádřit touhu nemožného nebo Y events: We Are Not Alone. Bohužel před vstupem byla cedule vstup zakázán. Těžko říct, zda šlo o technické problémy. Navštívili jsme tedy rovnou Světlonose slovenského divadlo Odivo. Celá inscenace je koncipována jako work in progress, loutka se rodí na jevišti, projekce je vytvářena spojením fotek minulých a nově vzniklých. Mizanscéna se neustále mění, a i hudba na jevišti je hraná živě. Vše předem nazkoušené působilo naprosto autenticky a práce herců s objekty, a hlavně se zvuky, nás vytrhla od soustředění se na slovo. Stejně jako k tomu odkazovala již předešlá představení, avšak zde to bylo  cítit nejsilněji.

Po krátké pauze X10 představila svou inscenaci Úspěch. První ze vznikající trilogie vypráví o začátcích nacismu v Německu před sto lety a zásadní je zde cesta Johanky Krainové, která se snaží osvobodit svého milence/přítele/později manžela Martina Krügera. Využívá k tomu svůj půvab a přesto, že se chová jako femme fatale, chování se k ní tak se jí hnusí. V rozsahu dvou hodin a třičtvrtě byl zatím nejvíce činoherním jazykem předáván tento příběh, doplněn o využití live cinema, jakožto živého přenosu z televize nebo vězení. Délka představení byla lehce alarmující, avšak nebyla nakonec vůbec pocítit. Přesto se část diváctva na druhou půli již nedostavila.

To samé se bohužel nedá říct o závěrečném představení pátečního programu Dobrodružství zbloudilého vojáka neboli já jsem jen vykonával rozkazy. Za konceptem i ztvárněním inscenace stojí Janis Povilaitis. Příběh ruského vojáka, který se ocitá ve válce, s níž nesouhlasí a být v ní ani nechce. Využití zvuků, loutek a fyzického divadla by mohl působit impozantně, avšak se bohužel nesetkal s pochopením a zpracování působilo, že jedna scéna nenavazuje na druhou. Přesto byl naprosto geniální herecký výkon Janise. Po celou dobu silný a procítěný, a zároveň jeho pokora a následovný nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině.

Konečným bodem byla poslechovka od Timmi, hudební doprovod v prostorách instalace Y events: ŠŠŠŠŠŠ. Beaty doplněné o šumy, akordy a zpěv umocnili atmosféru už tak enigmatického prostoru.

• Autor: Viktor Hájek a Zuzana Macourková
• Publikováno: 11. září 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Y: ŠŠŠŠŠŠ, WWW, Ó, X10 v KH (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ