Postižen dialogem
S Petrem Feyfarem, magistrem umění (absolventem dramaturgie DAMU) a licencovaným psychologem (absolventem basilejské univerzity), jsem se seznámil na festivalu ve francouzském Avignonu někdy kolem roku 2000. Poznali jsme se po představení Havlovy Audience v podání menší francouzské společnosti Lux In Tenebris v rámci programu OFF.
Jezdil po městě na kole a měl velký přehled o tom, co se kde děje. Ihned projevoval o vše divadelní zájem, chtěl se bavit, diskutovat. Měl znalosti a názor. Byl svéráz. Vždy připraven mluvit, přít se i dozvídat. Záhy jsem zjistil, že zná divadlo a autory nejen frankofonní (včetně třeba mého oblíbence, libanonského Kanaďana Wajdiho Mouawada), ale hlavně se orientuje v německojazyčné oblasti. A začal psát do Divadelních novin. O Avignonu, ze Švýcarska, z Německa… Najít autory s kulturním rozhledem do zahraniční rubriky bylo už tehdy náročné. Vídali jsme se nejen v námi oblíbeném Avignonu, kam každoročně jezdil, ale i v divadlech v Česku, kam se po roce 2000 z Basileje, kde měl psychologickou kliniku, vrátil. Chodil do divadla kdykoli, kamkoli, jak jen to bylo možné. Byl divákem, který se vždy opíral především o text, zajímaly jej společensko-politické výklady a konotace. Byl úporný a nezastavitelný, když na setkáních po představení dlouze rozprávěl o svých interpretacích viděného, aniž by ostatní pustil ke slovu. Byl hlasitý, což mnohé vyvádělo z míry. Nebyl to však egoismus, co jej k diskusím a osobitým výkladům uměleckých děl vedlo. Ovládala jej nezvladatelná potřeba in medias res veřejně a nahlas přemýšlet, vést dialog.
Bude tu chybět. Divadlo i tento svět takto úporné lidi do svého spektra potřebuje. Jinak bychom zplaněli.
Komentáře k článku: Postižen dialogem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)