Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Mezi Čechy domov můj (No. 1)

Větrno. Nevlídno. Deštivo. Podzimně. Přestože počasí startu festivalu …příští vlna/next wave… zpočátku nepřálo, na náplavce bylo nakonec útulně. Přátelsky. Radostně. Hravě. A překvapivě. Úvodní „představení“ Moetivi Karavan: Expedice k domovu a Očitá svědectví I se odehrála v karavanu a na lodi (A)VOID mezi Palackého náměstím a Železničním mostem. Uvozovky jsou na místě, protože termín představení považuji v tomto případě za poněkud zkreslující. Nicméně, festival si bere za cíl prezentovat tvary na pomezí, u nichž samotná forma i obsah vzbuzují diskuse někdy mnohem delší, než je doba trvání performance.

Oba projekty urazily od svého vzniku pěkně dlouhou cestu. Karavan je dítětem covidové pandemie a projekt Anety Fodorové uváděný pod názvem Očitá svědectví (dříve Místo), už má za sebou více než dva roky existence. Samozřejmě, v případě tohoto typu projektů není možné brát tvar, který vidíte tady a teď, za reprízu již nazkoušeného, nýbrž jako variaci na téma. Liší se podle prostoru, v němž probíhá, času, kdy se uskutečňuje, kontextu místa a logicky také podle složení publika, jelikož každý z přítomných diváků se stává spolutvůrcem. Základní nápad a model se tedy neustále vyvíjejí. V tom ostatně tkví kouzlo příští vlny, která může být hladivá, ničivá, záhadná či jakákoli jiná. Vždy ale maže to, co bylo před ní, odnáší vše, co už minulo, zpět do moře a zaceluje stopy v písku. Věčný koloběh…

Tak nejprve karavan. Stojí kousek od lodi Tajemství, diváci se zvolna scházejí a netuší, co je vlastně čeká. Autorská inscenace Moetivi Karavan: Expedice k domovu měla premiéru letos na letní slunovrat 21. června v Lubné u Poličky, kde se zrodila a odkud se vydala na cesty po vlasti. Její tvůrkyně a zároveň performerky Dominika Špalková a Bára Ungerová (pod záštitou ProFitArt) čerpaly inspiraci nejen z vlastních zážitků z minulosti. Svého času hodně cestovaly a doma se vlastně téměř nezdržovaly. Tak vyplynula otázka, která je pro nás všechny patrně zásadní: kde je náš domov a co ho utváří.

Zavřete oči, dejte průchod představám a zkuste si to alespoň pro sebe formulovat. Pro někoho je domov místo, kde si pověsí klobouk, pro jiného místo, kde se automaticky připojuje k Wi-Fi (to je například u nás, neboť švagr je ajťák). Pro dalšího známé vůně, pohodlná postel, plyšáci, vana horké vody. Prostě to, co vzbuzuje libé pocity. A právě do takového domova zvou diváky tyto dvě ženy, z nichž jedna se vydává na cestu, zatímco druhá zůstává, aby mohla přijímat pozdravy z oněch cest a díky hravým symbolům společně s diváky zkoumat interiér karavanu. Nápadů je tu spousta, vždyť Bára Ungerová je kromě performerky, zpěvačky a skladatelky také designerkou (viz https://www.moetivi.com/). Zkušená dramaturgyně Dominika Špalková vyniká zase schopností všechny ty – mnohdy titěrné – věci rozpohybovat, doslova rozžít, uvést je do souvislostí, z náhody udělat osud a vytvořit radostně hravou a současně trochu tajemnou atmosféru. Inscenace je určená především pro rodiče s dětmi, ale dělá děti i z nás dospělých. Dovoluje nám ponořit se a plout po řece fantazie. Drobnosti, vytahované z tajemných krabiček všeho druhu, jako by nám něco připomínaly. V každé domácnosti se přece najdou podobné ošoupané a používáním deformované krabičky. Zůstaly nám po babičce či prababičce a objevovat jejich bizarní obsah je stále lákavé. Jestliže obě performerky rozžívají střídavě nejen prostor karavanu, ale i jeho okolí, teoreticky by nás neměla překvapit ani návštěva soba, ani skutečnost, že karavan se na závěr rozjede (i když jen díky divadelnímu triku), abychom se zastavili až u moře na pravé havajské party. A vlastně vůbec nevadí, že jsme jen na náplavce u Rašínova nábřeží a trochu krápe.

S povděkem kvituji, že Moetivi karavan povzbudil naši fantazii, protože další projekt nás přiměje k přímé účasti. Po vstupu do podpalubí lodi (A)VOID Floating Gallery se spolupodílíme na performanci z dílny third/space (https://www.thirdspace.cz/) Očitá svědectví I, která má s divadlem společného opravdu jen málo. Spíše se jedná o jakýsi sociálně psychologický experiment. Můžete zůstat stranou, být pouhým voyeurem, anebo se dle svého temperamentu, kreativity i odvahy na chvíli stát neomezenými tvůrci, staviteli či ničiteli, zakusit naprostou svobodu tvorby v prostoru, který na chvíli bude patřit pouze vám – respektive deseti účastníkům experimentu. Aneta Fodorová, která je společně s Martinou Dobiášovou autorkou konceptu a režisérkou projektu, ale zároveň režisérkou projektu, se vědecky věnuje participativnímu umění a zkoumá (především prostřednictvím hovorů s účastníky jednotlivých verzí – při kreativním procesu účastníků přítomna není) pocity a myšlenky spojené s hlavní ideou, kterou pochopitelně nemohu prozradit předem. V každém případě má tato akce pokračování nejen v rámci úterního programu. Ve dnech 26. a 27. září se bude konat vernisáž Očitá svědectví II, dokumentární výstava toho, jak skupiny poskytnutý prostor postupně a na základě dostupných informací proměňovaly.

///

ProFitArt – Dominika Špalková a Barbora Ungerová: Moetivi Karavan / Expedice k domovu
Design Barbora Ungerová, hudba Dva, Zrní, Kutya, autorská spolupráce Lucie Dlabolová, autorská spolupráce a scénografie Vendula Tomšů, zvuk Ladislav Mirvis Mirvald, světla Jiří Pirko Šmirk, technický support Jan Unger, Jan Tomšů.

third // space: Očitá svědectví I. Koncepce Aneta Fodorová – Martina Dobiášová, vizuální koncepce: Lukáš Prokůpek – Aneta Fodorová, performance Sára El Maghrabi, vizuální zpracování: Zuzana Lazarová, light design Michal Horáček, kostýmy Petra Vlachynská, produkce Elena Chvojková.

///

Texty vychází v Tsunami.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 22. září 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mezi Čechy domov můj (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ