Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Chceme něco jinýho! (No. 1)
Čas a prostředí se mění, ale lidé a jejich pochybení jen málokdy – tak zní hlavní myšlenka inscenace Beilisův případ v podání ukrajinského souboru Jam Factory Art Center. Příběh nespravedlivě uvězněného Žida Mendela Beilise ztvárnila čtveřice protagonistů ze Lvova a uvedla ho v Divadle pod Palmovkou v rámci třetího dne festivalu Palm Off Fest.
Foto: archiv festivalu
O Beilisovi jsem nikdy neslyšela, myslela jsem si, že jde o název likéru, začíná s humorem jedna z protagonistek. V podobně hravém a veselém duchu se ještě nějakou chvíli pokračuje – tři protagonistky a jeden protagonista uvolněně líčí podrobnosti ze svých osobních životů, do nichž zahrnou například i detailní popisy oblečení, které mají v danou chvíli na sobě.
Po přátelském úvodu se spustí informační kolotoč, v němž se podrobně seznamujeme s kontextem a duchem doby, který nám umožní pochopit, čím je případ Žida Mendela Beilise tak výjimečný. Ve zkratce šlo o zámožného Žida, kterého systém označil jako „nekomfortního“ a obvinil ho z vraždy malého chlapce. Tuto vraždu označili tehdejší odborníci jako „rituální“, což šlo na ruku primárně panovníkovi carského Ruska, Mikuláši II., který prohlašoval Židy za nepřátelé. Díky těmto tvrzením bylo pro tehdejší obyvatelé snadné uvěřit, že Židé provádějí rituální vraždy a pijí krev křesťanů. (Tento trend ovšem nebyl až tak netypický, stačí si vzpomenout na českou hilsneriádu, která se u nás konala jen o pár let dříve.) Likvidace Židů také Mikuláši II. zaručila přízeň lidí, protože společnou nenávist využíval jako prostředek, kterým upevňoval svou moc. I přesto, že se šťastný konec zdá nemožný, Beilisovi se povedlo vězení opustit.
Soubor Jam Factory Art Center se rozhodl tento příběh inscenovat a upozornit tak na aktuální situací, kdy i dnešní Rusko využívá podobné represivní způsoby, kterými manipuluje občany a využívá nenávist jako hnací motor svých činů. Tvůrci do inscenace přidali vlastní fotografie z aktuálně žité válečné ukrajinské současnosti, příběh z minulosti tak rezonuje o to více.
Dílo je silně postaveno na mluveném a psaném slově (na plátno je promítán text), což jej do jisté míry znevýhodňuje, jelikož ta část publika, která nemluví ukrajinsky, stráví spoustu času díváním se na obrazovky s českými či anglickými titulky a nechává si tak uniknout dění na jevišti. I s tím zřejmě tvůrci částečně počítali, a tak se v mnoha případech na jevišti nic výrazného neděje – buď se čte příběh z plátna nebo se ve sluchátkách (které každý účastník dostal na začátku představení) poslouchá vyprávění jednotlivých protagonistů. Komplikace ovšem nastává ve chvíli, kdy má publikum číst další část příběhu o Beilisovi a protagonisté během toho chodí po jevišti a vyjadřují vlastní názory v podobě komentářů, které fixou zaznamenají na malou bílou tabuli – divácká pozornost se tak snadno tříští. Bohužel v této části inscenace zcela absentuje režie, která by napověděla, co je v danou chvíli podstatné.
Foto: archiv festivalu
Na druhou stranu, i když jsou některá místa režijně rozostřená, inscenaci se vcelku úspěšně daří pracovat s dynamikou – od rozvolněného začátku, kde se různorodě prolínají příběhy aktérů a Beilise jako jeden organismus, až po samý závěr, který je z hlediska tempo rytmu nejvýraznější. Ve chvíli, kdy má být sdělen verdikt poroty nad osudem Beilise se v krátkých sekvencích jeho příběh narušuje a vstupují do něj samotní aktéři se svými obviněními ruské federace, v nichž sdělují, o co všechno je ruská agrese připravila.
Příběh Mendela Beilise končí šťastně – je zproštěn všech obvinění a vrací se za svojí rodinou, k normálnímu životu. To je ale jediný ze dvou příběhů, který má šťastný konec. Herečky a herec inscenaci uzavírají tím, že se netají touhou po svém předchozím životě.
Foto: archiv festivalu
Inscenace Beilisův případ je dokumentární divadlo, které ke své realizaci využívá předem namluvený text, který zní ve sluchátkách, a aktéři jej místy doplňují decentní hereckou akcí. Ona rozsáhlá detailnost v textové rovině je celé inscenaci spíše k neprospěchu. Množství textu by si zasloužilo oproštění od podrobných detailů, které slouží primárně k rozšíření povědomí o případu, ale se základním tématem inscenace příliš nesouvisí. To by pomohlo i ukrajinsky nemluvící části publika, která by se tak mohla na inscenaci snáze soustředit, vnímat ji komplexněji a nezredukovala by prožitek pouze na snahu stihnout přečíst titulky, než se na obrazovce objeví další. Je totiž jasné, o co tvůrci usilují – ukázat nejen paralely obludných ruských režimů, ale také ventilovat své pocity, prožitky a sdílet s námi své bytostně osobní příběhy, které doufají ve šťastný konec.
///
Divadlo pod Palmovkou, Praha – Dmytro Levytskyi a spol.: Beilisův případ. Režie: Dmytro Levytskyi, dramaturgie: Lesia Berezdetska, hudba: Mariana Klochko, světla: Sofia Kokuienko. Hrají: Piotr Armianovski, Nadija Kalyniuk, Oksana Leuta, Anastasiia Lisovska. Hráno v rámci festivalu Palm Off Fest 19. 10. 2022.
Komentáře k článku: Chceme něco jinýho! (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
