Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Chceme něco jinýho! (No. 3)
Kromě války na Ukrajině je dalším z globálních a stále aktuálních témat ekologická krize. Téma, které už se i řadu sezón promítá do repertoárů nejrůznějších divadel, přičemž jde o inscenace s převážně apelativním akcentem. Ekologické téma si zvolila i rumunská režisérka Gianina Carbunariu, ale rozhodla se k němu přistupovat odlišně. Svou inscenaci Waste!, která byla uvedena v rámci posledního dne festivalu Palm Off Fest, koncipovala jako dokumentární pohádku.
Foto: archiv souboru
Zažili jste už někdy, aby vás inscenací provázel mluvící páv? Jeho jméno je Valentin (Sebastian Röhrle) a svou krásně plynnou němčinou publikum provede příběhem o nově postavené továrně na cement. Respektive, eko cement – nově postavená cementárna si totiž zakládá na tom, že spalováním svezeného odpadu získá ekologické palivo, ze kterého bude následně vytvářet ekologický cement.
Způsob výroby cementu je ale vedlejší. (Ačkoliv, tímto „nenápadným“ způsobem režisérka inscenace dostává informace do hlav svého publika.) Pozornost inscenace je zaměřena na starostku malé rumunské vesnice (Christiane Roßbach) a generálního ředitele nově otevřené továrny (Jannik Mühlenweg), kteří vedou dialog s publikem, jehož úkolem bylo představit si, že jsou Rumuni, a snaží se jim vysvětlit, proč je dobré takovou eko cementárnu mít, a především v čem spočívá její pozitivně ekologický vliv.
Foto: archiv souboru
Z debaty plné prázdných slov a slibů nás Valentin vysvobodí a dovede nás po říčce nedaleko vesnice k farmě pstruhů duhových, kde se odehrála lokální ekologická katastrofa – všechny ryby náhle zahynuly. V tento moment se z inscenace stává komediální detektivka, kde Elias Kirschke (jelikož zbylí čtyři herci sehrávají v tu chvíli jiné role) má za úkol zprostředkovat celé vyšetřování sám. Drobnou klauniádou nám před očima vystřídá přibližně dvacet postav, aby se došlo k závěru, že jakýsi bulharský řidič vylil přebytek čpavku do kanalizace a tím otrávil všechny ryby, a tedy i vodu, která teče do vesnice. Viníka už nelze chytit, a tak se vyšetřující Kirschke rozhodne promluvit si s populací ryb (tak zvanou „kolektivní rybou“), od níž se dozvíme akorát to, že je vše „docela dobré“, než záhy zahynou. Přežije pouze jeden pstruh (Boris Burgstaller), který trpí přehnanou upřímností, což se mu později stane osudným.
Od populace ryb se přesouváme do poslední části inscenace, poblíž vesnice, kde se nachází tak zvaná Zelená hora, kde dojde k další politicko-ekologické debatě. (V první scéně je publiku naznačeno, že stavaři horu opracovávají a odváží si z ní štěrk, což se místním obyvatelům nelíbí.) Zásadní rozdíl oproti první scéně je ten, že se debaty účastní pouze zvířecí populace. Ta rozvíjí nikam nevedoucí debaty do chvíle, než se na scénu dobelhá medvěd Artur humbuk mezi zbytkem zvířat náhle utichá. Postupně se publikum dozvídá, co je medvěd zač – sám se představí jako přívrženec německé AfD, Viktora Orbána, Vladimira Putina a odpůrce homosexuality či cizinců ve vlastní zemi. Zvířata z něj mají strach a místy se pokusí něco namítnout, ovšem záhy raději zmlknou. Jediný pstruh se vyjadřuje nejpřirozeněji, jak může, což proti němu záhy zbytek zvířat začne obracet. Rozhodli se totiž, že pstruha obětují, aby si tak získali medvědovu náklonnost.
Ačkoliv se jedná o silně ekologicko-politicky orientovanou inscenaci, režisérka Gianina Cărbunariu dílo prokládá spoustou komických a odlehčených prvků, díky čemuž se zmírňuje dopad tíhy skutečnosti. Nejvýraznějším komediálním prvkem je postava páva Valentina, která je bizarním překvapením už od samého začátku, kdy se s ním setkáváme při meditaci nad zelenou barvou. Komika tkví i v jeho charakteru, jelikož často trousí uštěpačné, ironické poznámky prezentované jemným hlasem a s naprostou vážností, čím svou komediálnost podtrhuje.
Foto: archiv souboru
Přesto, že má Valentin jakožto průvodce publika v inscenaci nejvíce prostoru, nezastiňuje zbytek svých kolegů – a když už, tak zcela záměrně. Na scéně se konstantě míhá pět herců, kteří se ale nesnaží přehrát jeden druhého, naopak nám ukazují, jak funkční a přirozená je jejich vzájemná souhra. Umí skvěle vystavět dialogický gag, hravě na sebe reagují, a i když se jedná o vážných tématech, dokáží nastolit a udržet klidnou a hravou atmosféru, což kromě jejich výkonů umožňuje i chytře napsaný text Gianiny Cărbunariu.
Esencí inscenace Waste! je překvapení. Každou chvíli je publikum překvapováno bizarními zvraty, nečekaně vtipným kostýmem nebo dobře mířenou uštěpačnou poznámkou. Fascinující na tomto počinu ale je, že ač se zdá možná až příliš rozvolněný a přetékající všelijakými humornými vsuvkami, stále drží pohromadě, baví a navrch dokáže srozumitelně zprostředkovat ekologické poselství, včetně alegoricky pojatého politického zákulisí při řešení těchto problémů. Žánrové vymezení „dokumentární pohádky“ lze proto označit pouze za provizorní zastřešení, jelikož inscenace Waste! její hranice v mnoha směrech úspěšně a půvabně překračuje.
///
Divadlo pod Palmovkou, Praha – Gianina Cărbunariu: Waste!. Režie: Gianina Cărbunariu, scéna a kostýmy: Dorothee Curio, hudba: Emilian Gatsov, světlo: Stefan Schmidt, dramaturgie: Carolin Losch, Christina Schlögl, asistentka režie: Sarah Rindone, asistentka scénografie: Veronika Scharbert, kostýmní asistentka: Natalie Nazemi. Hrají: Boris Burgstaller, Elias Kirschke, Marco Massafra, Jannik Mühlenweg, Sebastian Röhrle a Christiane Roßbach. Hráno v rámci festivalu Palm Off fest 26. 10. 2022.
Komentáře k článku: Chceme něco jinýho! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
