Divadelní noviny > Blogy Kontext
Jen tak cestou z divadla (No. 32)
Jako kdybych to slyšela! Proč tam ty výbuchy mají? Klidně by to mohlo být bez nich. Ty situace jsou tak jasné…
Osobní boje, osobní krize, osobní bezvýchodné situace, prostě ty naše privátní propady – právě ty se zrcadlí v těchto katastrofách. Obrazně řečeno, opakující se výbuchy ekologické katastrofy jsou pro mě reflexí mých vlastních.
Individuální stresy jsou pro každého jedince vesmírnou katastrofou. Netrpí více ten, který zdánlivě prožil těžký život plný veřejně definovaných ohrožení, politických převratů, přírodních havárií, válek. Netrpí více než ten, který zdánlivě prožil nekomplikovaný život. Ve chvílích krizí, úzkostí, prožíváme všichni tragická zklamání. A to na plný pecky! Prožíváme je plně, v tlustých čarách, není to jen tak trochu.
Postavy v tomto filmu jsou právě na těchto rozcestích. Kymácejí se uprostřed vichřice, jsou nejisté, ohrožené, ale přesto přese všechno tváří v tvář ekologickému krachu stojí pevnou nohou na zemi. Řeší situace, do kterých se dostávají. A také výzvy.
I v nejistotách nacházejí postavy spřízněné duše (Beáta Kaňoková a Jana Stryková v Běžných selháních). Foto Bontonfilm
Scenáristka Klára Vlasáková pracuje minimalisticky. Nezahrnuje nás přehršlí informací o zázemí postav a vysvětlujících dialogů. Vše je přesně řečeno situacemi, v kterých se postavy nacházejí. I bez složitého vysvětlování a důkladně popsaného zázemí pochopíme základní uspořádání jejich života a v jakých vztazích existují. A i když to s nimi pořádně mává, i v těch nejistotách nacházejí spřízněné duše, vracejí se ke svým blízkým, ke svým původním hodnotám.
Sledujeme silné příběhy, které jsou opřeny o velmi racionální herectví. Zvláště jsem ocenila režijní vedení herců Cristinou Grosan. Přesné, jasné, nehysterické, jež by se v tomto filmu s prvky sci-fi nabízelo. Bylo to obyčejné, jednoduché, ale precizní jednání v nebežných situacích.
V apokalyptickém závěru se všechny postavy – jako by automaticky – stávají částí davu a začínají hledat nové úhly pohledu. Pro mě to byl poněkud rychlý zvrat – z niterného herectví do ostentativně davových řad. Ale vnímám to jako generační výpověď. Jako výzvu, která nese myšlenku nového společenského vědomí.
Podívejte! Takhle bude vypadat naše další směřování…
Bontonfilm – Běžná selhání. Režie Cristina Grosan, scénář Klára Vlasáková, kamera Márk Győri, hudba Pjoni. Hrají: Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hofová, Jana Plodková, Petra Bučková, Linda Boubínová, Šimon Bilina, Martina Babišová, Jiří Šimek, Marta Maťová, Goran Maiello, Hana Drozdová, Radka Caldová, Filip Kaňkovský, Martina Czyžová, Jindřiška Křivánková, Tomáš Havlínek, Pavel Neškudla, Jakub Jenčík, Sára Štěpánová, Michal Sikora. Česko / Maďarsko / Itálie / Slovensko (85 min). Premiéřa v českých kinech 13. října 2022.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 32)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
