Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Blisko aneb Buďme si blízko
Studio Damúza již šestým rokem pořádá festival KUK pro nejmenší diváky od deseti měsíců. Mini festival se na podzim 2022 uskutečnil na několika místech v Praze: v září v hloubětínském prostoru H55, v říjnu ve vršovickém Vzletu a v listopadu se uskuteční v KC Zahrada. Každý KUK má jiný divadelní program, součástí je i dětská herna či pohybové workshopy. Do Vzletu přijaly pozvánku též dva zahraniční soubory: polské Centrum Sztuki Dziecka s inscenací Blisko a francouzský soubor Tafftas s inscenací Glouglou.
Foto: archiv souboru
S rok a půl starým synem jsme zhlédli polský titul Blisko. Před představením jsme byli upozorněni, že děti nesmějí (kromě jednoho jasně určeného momentu) vstoupit do kruhového hracího prostoru, který byl vymezen šňůrkou s plyšovými kuličkami. Zatrnulo mi, jako ostatně vždy, když si představím, jak nemůžu dítě ani při nejlepší vůli a nejdokonalejším vysvětlování udržet tam, kde bych si přála. A zas a znovu mě překvapilo, že děti s vytyčením hranice neměly problém, prostě jen téměř bez dechu sledovaly, co se děje na scéně.
Foto: archiv souboru
Dominantou kruhové scény je velká maketa matrjošky, kolem které do rytmické hudby tančí dva performeři odění v bílých tunikách a černých legínách se zeleným motivem inspirovaným džunglí. Postupně matrjošku rozkládají a vytvářejí tím další a další prostředí, která pohybem ohledávají.
Foto: archiv souboru
Performeři využívají kruhový hrací půdorys, obcházejí děti sedící/stojící na jeho vnějším okraji a s každým dalším odloupnutím slupky pro ně mají další překvapení. Třeba se schovají pod slupku a obejdou tak celé kolečko. Děti na pražském uvedení nejvíce fascinovala vrstva, která uvnitř matrjošky odhalila zrcadlo a kruhová led světýlka, takže malí diváci viděli sami sebe.
Foto: archiv souboru
Režisérka Alicja Morawska-Rubczak metaforicky akcentovala v každé odloupnuté slupce další vztah, o který v životě musíme pečovat. Ať je to péče o rostliny, rodinu, nebo sebe samotné. Inscenace dětem prezentuje svébytné nástroje, jak vztahy kultivovat; učí je porozumění, respektu, intuici. Poslední vrstva ukrývá pokojovou rostlinu zasazenou v květináči. Následně každé dítě v sále dostane svoji dřevěnou matrjošku, se kterou si může hrát, rozložit si ji či si stavět komíny s vedlejším divákem. Jaké to bylo překvapení, když jsme v poslední vrstvě nalezli semínka v průhledním pytlíčku a vzkaz „Take me home“! Děti tak dostanou možnost vytvořit si nový vztah, o který budou pečovat a osvojovat si tak nástroje, které jim k tomu magická poznaňská inscenace Blisko poskytla.
///
Centrum Sztuki Dziecka, Poznaň, Polsko: BLISKO. Režie: Alicja Morawska-Rubczak, Scenografie: Barbara Małecka, Hudba: Wacław Zimpel, Hrají: Paulina Giwer-Kowalewska / Anna Dziedzic, Filip Meyer-Lüters / Paweł Grala / Antoni Kurjata
Komentáře k článku: Blisko aneb Buďme si blízko
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
