Deskriptivní pouť za záchranou vody
Poprvé o sobě dali vědět ještě před covidem, když pro festival 4+4 dny v pohybu vytvořili pod názvem Cern instalaci starých světelných jednotek vycházející z mentálního podloží francouzského antropologa Léviho-Strausse. Tehdy budili dojem vyznavačů výtvarného konceptualismu. V Proroctví, které uvedli v Alfredu ve dvoře v roce 2019, se jednoznačně přihlásili k performativnímu umění rozkročenému mezi magií dávných rituálů a současnou technologickou dovedností. Do světa objektů vstoupili fyzicky, často v maskách odkazujících ke starým kulturám či filozofiím, avšak vždy s evidentní nadsázkou a vědomím přítomnosti. Asociativním přístupem k tvorbě spolu se snahou vkládat staré objekty do nových souvislostí mohli připomínat jednu z někdejších tvůrčích linek kolektivu Handa Gote či s ním spřízněné skupiny Wariot Ideal. Do alternativy a hledačství nultých let, které se svým rhizomatickým myšlením a přístupem DIY lišily od všech stávajících poetik, jako by ale vnesli nové kvality – profesionalitu a snad i zahraniční zkušenost, precizní řemeslnou dovednost a zejména sugestivní světelné a zvukové variace. Tak alespoň donedávna působilo autorské uskupení TABULA RASA ve složení Jan Brejcha, Jeník Tyl a Mikoláš Zika.
V obrazech zachycujících tajemné dálavy konečně dojde na precizně zvládnutou vizualitu, stínové divadlo či filozoficko-mytologickou inspiraci FOTO MIKOLÁŠ ZIKA
Vynikajícím výsledkem jejich kmenového vědomí, jak sami tvůrčí proces nazírají, byl i atmosférický výtvarný epos Vzduch, první část zamýšlené tetralogie o živlech. Dokázali v něm propojit východní filozofie, japonské divadlo Nó a vzpomínky na dětství s motivem pouštění draků v krajině ladovského kýče. Velký sál Divadla Archa naplnili přetlakem imaginace, z níž přes všechnu sympatickou nedoslovenost trčel osten aktuální ekologické katastrofy. Druhým dílem cyklu a zároveň nejnovější prací TABULY RASY je projekt Voda s podtitulem Živelné loutkové sci-fi, jenž byl uveden v premiéře tentokrát v malém sále Archy.
Obdobně jako Vzduch pracuje i Voda s tématem životního prostředí, potažmo jeho úplným zničením. Již v roce 1992 bylo na základě stanoviska světových vědců Středozemní moře na některých místech až z 95 procent mrtvé. Přitom pokud zmizí ze světového vodstva plankton, zmizí spolu s ním i lidstvo. Takové jsou výchozí teze inscenátorů, kteří se pouštějí na pouť za záchranou vody. Přesněji na ni posílají Vodníka Lopucha představeného sice precizně vyrobenou, avšak neškoleně vedenou marionetou odkazující k tradici českého lidového loutkářství.
Tvůrci se tentokrát uchýlili k mnohem konkrétnější divadelní intervenci, ať už prostřednictvím úvodní scény s loutkami, nebo „forbínových“ výstupů druhého vodníka, kterého trochu po vzoru normalizační televizní produkce s respektem ke všednodennímu domácímu pohodlí ztvárňuje kvazi činoherně Jan Brejcha. Tyto více než konkrétní a zbytečně deskriptivní scény propojují jednotlivé obrazy zachycující tajemné dálavy, africkou poušť i podmořský svět, kam se Lopuch vydává, aby zjistil, proč se z krajiny vytrácí voda. Zde konečně dojde na precizně zvládnutou vizualitu, stínové divadlo či filozoficko-mytologickou inspiraci. Zhmotňuje se tu sumerský bůh Enlil, o kterém Epos o Gilgamešovi tvrdí, že na Zemi seslal potopu a jiné pohromy poté, co se lidé přemnožili a rušili ho ve spánku svým křikem. Enlil v inscenaci spočívá v přízračném vodním sarkofágu, který střeží dvojice hlídačů, a tento obraz je pomyslným vyvrcholením vizuálně-zvukové poutě.
Vodu jako by tentokrát vytvářely dva separátní týmy, jednak původní trojice, vyznávající absolutní svobodu imaginace, jednak druhá parta inklinující k divadelní „alternativě“ za každou cenu, v tomto případě bohužel provázenou nezvládnutým řemeslem. Zakládající členy doplnili herci z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, těžko říct, nakolik svým zásahem přetavili estetiku původního jádra natrvalo. Snad se ve třetím živlu TABULA RASA vyhne divadelní ilustraci a slovnímu balastu a vrátí se k tomu, čím je výrazná a odlišná od ostatních.
TABULA RASA, Praha – kolektiv: Voda. Koncept a režie kolektiv, scénář Ivo Mathé ml., scénografie Mikoláš Zika a Jan Brejcha, hudba Petr Slunečko, light design Šimon Janíček. Premiéra 24. října 2022 v Divadle Archa.
Komentáře k článku: Deskriptivní pouť za záchranou vody
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
