Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 780)
Tak ještě dnes večer, a budeme říkat, festival byl, řekla snová múza.
O Ervínu Schulhoffovi vám kdysi vyprávěla profesorka Skrbková v souvislosti s pražským uměleckým kvasem třicátých let a německou okupací. Emil František Burian se z koncentráku vrátil, Schulhoff v internačním táboře Wülzburg zemřel. Svou jedinou operu dokončil roku 1929. Českou báseň Karla Beneše Jizerského mu do němčiny přebásnil Max Brod. Premiéra Plamenů se uskutečnila v roce 1932 v brněnském Národním divadle na Veveří za řízení dirigenta Zdeňka Chalabaly. Surrealistický syžet opery je založen na legendě o Donu Juanovi s prvky legendy o Věčném Židovi. Schulhoffův Juan není sražen do podsvětí, nýbrž je odsouzen k věčnému životu.
Nu, stojím ve foyeru a slavnostní pocit mizí. Janáčkovo divadlo je korzem nepříliš navštíveným. Schulhoff „netáhne“.
Opona se rozevírá, jeviště halí tma. Pronikavé tóny flétny uvádějí do pohybu bludné mátohy. Strašidelné stíny svítí lucernami, pozpěvují, hrají si na kolo, kolo mlýnský. Z černých igelitových stěn se klubou další postavy. Je to zvláštní divadlo. Ponuré, výtečně zpívané oratorium. Ale možná, že jde spíš o blikavé „dada“. Chvílemi mě zachvacuje pocit, že se jevištěm valí oživlé zrůdnosti Goyových postav. Jejich pokřivenosti se zrcadlí v hudebních motivech. Kaskadérství moderních expresionistů si snad udělalo dostaveníčko. Jejich hudební odlesky tlumí igelitová čerň.
Múza špitá: Orientovat se ve výtvarně potemnělých orgiích režie není vůbec jednoduché, ale myslím si, že jsme svědky jedinečné umělecké události. Hlasy sólistů jsou úžasné, jejich čeština má slovanské akcenty, což je milé, a Don Juan je chlapisko k pomilování! Zpívá jako Bůh…
Trochu nechápu, proč se některé figury v té hrozitánské tmě musí pohybovat v módních dámských botkách na vysokánských podpatcích… A proč hlavní Juanův protihráč – Smrt – je oblečena do slušivě bílého pánského obleku.
Mistře, právě proto!
Z provaziště sjíždí výtvarný objekt. Podobá se obrovité abstraktně tvarované námořní kotvě. Foto Zdeněk Sokol
Umělá mlha nesmí chybět ani v této inscenaci. Trochu mě to dusí, ale člověk se zapře, když musí. Vždyť se hraje historický kus.
Z provaziště sjíždí výtvarný objekt. Podobá se obrovité abstraktně tvarované námořní kotvě. Don Juan si počíná krvavě. Jeho kopulace jsou drsné. Šermuje. „Kordiskem“ je mu zahradní rýč. Medituje, neboť jest intelektuál. Medituje a souloží. Pracně a upoceně. Nádherně zpívá a hledá smrt.
Vše je od krve. I hruď smilníkova. Foto Zdeněk Sokol
Vše je od krve. I hruď smilníkova. Smrt však nepřichází. Milenky jsou již mrtvy. Nebožkami jsou Anna i Markétka, tedy ta od Fausta, kterou zvrhlému Juanovi přihrál přející libretista. Shrbený Komtur přináší koš růží, Smrt se v nich válí. Prostopášník je poután bílými pruhy izolepy přímo pod padající kotvu. Smrt vydupává tanec smrti, prsty luská synkopy. Kotva je luxusním autem. Smrt zpívá árii o věčném soužení života. Ke zkrvavenému Donu Juanovi však nezavítá.
Je to dlouhé, má to protažený konec. Foto Zdeněk Sokol
Múza špitá: Je to dlouhé, má to protažený konec. Zdá se, že pana režiséra zradila doposud funkční jevištní koncepce…
Smutně kývám hlavou: Tak, tak.
Múza pokračuje: Tleskám hudebnímu nastudování, výkonu orchestru a především dirigentu Jiřímu Rožeňovi. Byl to mimořádný zážitek.
Tak, tak, moje milá.
Smrt zpívá árii o věčném soužení života. Foto Zdeněk Sokol
Je chladno. Světla málo. Kráčím podestou divadla: A máme po skvělém festivalu.
Múza je patetická: Jeho motto – Quo vadis – zůstává otázkou lidstva nadále. Musíme doufat a věřit!, říká. Za dva roky na Janáčkově mezinárodním festivalu na shledanou.
Brno – Komín, 21. 11. 2022
Opera Národního divadla Praha a Státní opera Praha – Erwin Schulhoff: Plameny. Dirigent: Jiří Rožeň, režie: Calixto Bieito, scéna: Calixto Bieito, Anna Sofia Kirsch, kostýmy: Barbora Maleninská, sbormistr: Adolf Melichar, dramaturgie: Jitka Slavíková, světelný design: Jan Dörner. Obsazení – Don Juan: Denys Pivnitsky, Smrt: Tone Kummervold, Žena /Řeholnice/ Donna Anna: Victoria Khoroshuvova, Markétka: Tamara Morozová, Komtur: Jan Hnyk, Harlekýn: Michal Marhold, Pantalon: Jaroslav Patočka, Pulcinella: Vít Šantora, Stíny: Magdalena Heboussová, Tamara Morozová, Yukiko Kinjo, Stanislava Jirků, Veronika Hajnová, Kateřina Jalovcová, Juanův předek: Josef Palán. Sbor a Orchestr Státní opery Praha. Premiéra 12. června 2022. Psáno ze Slavnostního závěru festivalu Janáčkův festival Brno /zde/, 20. listopadu 2022, Janáčkovo divadlo, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 780)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
