Jazz je vzduch, který dýchám…
… píše Jitka Molavcová v programu k představení Devatenáct tváří jazzu v pražském Semaforu. A jak napovídá jeho titul, hlavní roli tu má hudba, která tak výrazně poznamenala kulturu světa ve 20. století. Od tradicionálu přes spirituál, ragtime, dixieland, blues, boogie woogie ke swingu. Hraje Swing Band Semafor se skvělými sólisty, jazzové evergreeny s českými texty Jiřího Suchého s grácií zpívají tři půvabné girls (Černíková, Gudasová, Marhoulová) a – jak jinak – hlavně oba semaforští protagonisté, Molavcová a Suchý.
Jazz je vedle humoru a poezie „úhelným kamenem“ semaforské poetiky od vzniku divadla v roce 1959, ostatně skoro všechny Šlitrovy a Havlíkovy songy mají jazzové pozadí. Pro takřka manifestační návrat ke kořenům má tedy divadlo ve své víc než šedesátileté existenci dobré důvody. A řekněme rovnou, že je to návrat zdařilý, nejen perfektním hudebním provedením, ale především jakýmsi těžko definovatelným vanutím volnosti a svobody, které každým okamžikem vyzařuje z jeviště.
Není to ovšem pouhý koncert, všechny písně a skladby jsou nenápadně zdivadelněny, i excelentní ragtimové sólo Jakuba Šafra je inscenováno jako komediální číslo. Jednotlivé výstupy představení, které má blízko k dávným text-appealům, spojuje vtipným průvodním slovem Jiří Suchý, se švihem a lehkostí od devadesátníka sotva očekávanými. Zázrak přírody.
A když finálovou Starodávnou píseň pěje mnohačetný sbor, do něhož nastoupí celý Semafor – kromě zpěváků a hudebníků i technika, kancelář a uvaděčky –, je to velmi dojemné.
Divadlo Semafor, Praha – Jiří Suchý a kolektiv: Devatenáct tváří jazzu. Libreto, výprava, kostýmy a režie Jiří Suchý, aranže skladeb Radek Škeřík, hudební nastudování Jakub Přibyl. Premiéra 25. listopadu 2022.
Komentáře k článku: Jazz je vzduch, který dýchám…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)