Došlo do redakce
Beno Blachut: Giuseppe Verdi – Richard Wagner
Radioservis / Společnost B. Blachuta 2022, 2 CD, 158:23 minut
DvojCD s nahrávkami dosud nevydaných pěvcových árií z děl Giuseppa Verdiho a Richarda Wagnera zásadně doplňuje dnes již klasická a rozebraná CD z produkce Českého rozhlasu a Supraphonu vydaná v roce 1999. Zpěvák je na něm prezentován především v postavách a výstupech, které neměl možnost představit na divadelních jevištích. Známé byly doposud jen záznamy z Trubadúra, Traviaty a Aidy v případě Verdiho, u Wagnera dokonce jen Lohengrin a Stolzing z Mistrů pěvců norimberských. Objevné album představuje Blachuta v plné síle. Ve Verdiho repertoáru zachycuje jeho árie v Maškarním plese v roli Riccarda, ve vzácně uváděných Sicilských nešporách jako Arriga, v Síle osudu v úloze Alvara a v náročně vypjaté roli Otella. Ctitelé tenoristova umění ocení i zařazení scén z koncertního výběru Wagnerova Prstenu Nibelungova, který v rámci rozhlasového přenosu připravila Státní filharmonie Brno v roce 1963 pod taktovkou Jaroslava Vogla. Znamenalo to tehdy pro něj nastudovat pouze pro koncert rozměrem drobnější, zato však výrazné tenorové party Froha, Logeho, Siegmunda a Siegfrieda. Stejně tak lze na dvojalbu ocenit další neznámé scény z Wagnerova Lohengrina, Bludného Holanďana (role kormidelníka a Erika) a unikátní modlitbu Rienziho ze skladatelovy stejnojmenné rané opery. Z Wagnera zpíval Blachut na jevištích pouze dvě role, Bludného Holanďana a Walthera Stolzinga z Mistrů pěvců norimberských. Touto rolí, kterou sám pěvec považoval za mezní ve svém oboru, se profilové album uzavírá. Škoda snad jen, že doposud není k dispozici jediný Blachutův kompletní záznam Wagnerovy opery – Bludného Holanďana s jeho famózním Erikem.
Vlasta Chramostová
Supraphon 2022, 2 CD/mp3, 12 hodin 38 minut
Své paměti vydala herečka Vlasta Chramostová v roce 1999 a kniha záhy vzbudila mnoho rozruchu nejen kvůli přímočarým soudům a vzpomínkám, ale především díky „odtajnění“ pozadí vinohradské kauzy Jiřiny Štěpničkové. Autorka si stěžovala, že veřejnost netrpělivě lační jen po senzacích a lidských selháních a podstatné osobní postřehy bere jen jako podružné memoáry. Od té doby vyšla kniha ještě třikrát, dokonce s novým, chronologicky pokračujícím svazkem sahajícím až do hereččina ukončení profesní kariéry v roce 2011. Audioverzi prvního dílu načetli v květnu tohoto roku Zuzana Stivínová a Václav Jílek. nahrávka je členěna do kapitol podle knižní předlohy a v závěru doplněna o bonusy v podobě dvou písní v jejím podání (Souvenir z Montmartru a Můj miláček je protiva z let 1960, respektive 1962) a samizdatového záznamu čtení kapitoly Kuchyňské hodiny z jejího pořadu z roku 1978 v rámci Bytového divadla Všecky krásy světa z díla Jaroslava Seiferta. Audiokniha je prosta škrtů a dramaturgických úprav, hudebně je rámována skladbami a písněmi Janáčka, Schuberta, Třešňáka a Hutky. Stivínové projev je svěží, podobný naturelu Chramostové. S Chramostovou se důvěrně znala z Národního divadla, a proto volba, aby knihu načetla, je pro výsledek podstatná a obohacující. Záznam, podobně jako knihu samu, lze považovat za neotřelou a významnou stopu v oblasti uměleckých memoárů, které si na nic nehrají a jsou svojí snahou po maximálně možné objektivitě výjimečné.
Petra Janů: Hity a rarity
Radioservis, 2CD, 76:32 + 78:14 minut
Zpěvačka, trojnásobná „zlatá slavice“, v letech 1972–1977 členka Divadla Semafor Petra Janů oslavila v letošním roce dvě kulatá jubilea – své sedmdesátiny a padesát let profesionální kariéry, kterou začala právě v Semaforu. K těmto výročím připravila koncert v pražské Lucerně a vyšla jí tato kompilace „napěchovaná“ čtyřiceti šesti nahrávkami, z nichž pětatřicet vychází na CD poprvé. Všechny zpěvačka spolu s producenty Janem Adamem (který napsal i fundovaný sleevenote do bookletu, kde každou píseň charakterizuje a uvádí do historických souvislostí) a Janem Fialou vybrali z archivů Českého rozhlasu a České televize, v několika případech i Semaforu, Supraphonu a dalších vydavatelství. Obsahuje jak největší hity zpěvačky (Jedeme dál, Moje malá premiéra, Vzkříšená láska – duet s Petrem Jandou aj.), vesměs ovšem ve verzích, které dosud nebyly dostupné, tak skutečné „lahůdky“. Z těch divadelních například slavnou, ale nikdy s Janů nevydanou Suchého Bludičku ze semaforské Kytice (na albu z roku 1977 ji zpívá Hana Zagorová) natočenou v roce 1988 se Swing Bandem Ferdinanda Havlíka, duet s Karlem Gottem z Fantoma opery či píseň Žárlím z muzikálu Městského divadla Brno Sny svatojánských nocí, kde vystupovala v roli Titánie (nahrávka je z televizního záznamu z roku 1993 z představení u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti). Anebo dvě písně ze semaforské inscenace Josefa Dvořáka Má hlava je včelín… Dvojalbum ukazuje velkou šíři především kantilénového a popového repertoáru a pěveckých dispozic zpěvačky. Zklamaní mohou být snad jedině rockeři – tato část zpěvaččiných poloh je potlačena. Najdeme ji na jiných jejích nahrávkách a albech.
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
