Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřela Irena Greifová

    Foto Hana Smejkalová

    Irena Greifová

    21. 4. 1939 – Michalovce, Slovenský stát – 22. 12. 2022 Praha

    Kostýmní výtvarnice. Připravila kostýmy pro desítky divadelních inscenací, filmů a seriálů. V letech 1990 – 1994 byla kostýmní výtvarnicí Národního divadla. Působila ale i v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Hudebním divadle Karlín a dalších divadlech. Byla manželkou zpěváka Josefa Laufera.

    Vystudovala Průmyslovou školu grafickou v Praze a dále pokračovala na Akademii výtvarných umění v sochařské třídě prof. Jana Laudy (1958–1961). Soukromě se zdokonalovala pod vedením výtvarníků Adolfa Weniga, Vladimíra Nývlta a Michaela Romberga. Od roku 1962 spolupracovala jako kostýmní výtvarník s domácími i zahraničními divadly. Na svém kontě měla více než dvě stovky inscenací. Po výtvarné stránce byl jejím nejbližším spolupracovníkem scénograf Ivo Žídek.

    Návrh kostýmu Wandy do inscenace hry Roberta Patricka Kennedyho děti (r. Ivan Rajmont, prem. 7. 9. 1978 v Laterně magice /dnes Nová scéna/). Repro archiv ND

    V letech 1979–1990 externě vyučovala kostýmní návrhářství na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, působila jako kostýmní výtvarnice v Činoherním stuiu Ústí nad Labem a od 1. 3. 1990 do 31. 7. 1994 byla v angažmá (jako kostýmní výtvarnice) v pražském Národním divadle. Její první prací pro ND byly ale už v roce 1978 kostýmy do inscenace podle textu Jiřího Bednáře a Karla Štorkána Střílej oběma rukama (r. Evžen Sokolovský, prem. 10. 2. 1978) a v následujícím roce kostýmy k inscenaci hry Roberta Patricka Kennedyho děti (r. Ivan Rajmont, prem. 7. 9. 1978 v Laterně magice /dnes Nová scéna/). Dále v ND vytvořila kostýmy například k inscenaci Ostrovského Deníku ničemy (r. Ivan Rajmont, prem. 23. 3.1989) nebo Mozartovy opery Cosi fan tutte (r. Otto Ševčík, prem. 29. 3. 1990), která přešla na repertoár Státní opery Praha. S režisérem Ivanem Rajmontem v devadesátých letech spolupracovala na inscenacích Shakespearovy komedie Jak se vám líbí (1991), na Čechovova dramatu Strýček Váňa (1990), Hilbertově Falkenštejnovi (1992), Janáčkově opeře Věc Makropulos (1993), Goldoniho Sluhovi dvou pánů (1994) a řadě dalších. /Více o jejích pracích pro ND zde./

    Záběr ze zkoušky inscenace Sluha dvou pánů (prem. 19. 9. 1994 v historické budově ND). Zleva Ivo Žídek ml., Irena Greifová a režisér Ivan Rajmont. Foto Hana Smejkalová

    Vedle Národního divadla, Divadla na zábradlí a Městských divadel pražských působila v mnoha divadlech mimo hlavní město a do roku 2008, kdy se rozhodla svoji uměleckou dráhu ukončit, vytvořila kostýmní návrhy k téměř tří stům inscenacím. S režisérem Petrem Novotným, se kterým pro Národním divadlo inscenovala Smetanovu operu Libuše (1995), dlouhodobě spolupracovala na různých muzikálových a operetních produkcích, zejména pro Hudební divadlo Karlín. Mezi ně patří například Manciniho Viktor a Viktorie (2000), Frimlova Rose Marie (1999), Hermanova Hello, Dolly! (1996), Kanderův (Řek) Zorba (1999).

    Návrh kostýmu Kateřiny pro inscenaci hry Antonína Přidala Sáňky se zvonci (r. Jan Kačer, prem. 6. 4. 1993 v Divadle Kolowrat). Repro archiv ND

    K dalším jejím uměleckým partnerům patřili režiséři Jan Grossman, Jan Kačer, Evžen Sokolovský, Lída Engelová, Jaroslav Chundela ad. Nelze opominout také její činnost ve filmu a televizi, pro které vytvořila kostýmy k filmům Světáci (1969), Petrolejové lampy (1971), Noc na Karlštejně (1974), Panna a netvor (1979), Tajemství hradu v Karpatech (1981), Tři veteráni (1983), Smrt krásných srnců (1986), Díky za každé nové ráno (1993), Jezerní královna (1997) a mnoho dalších.

    Se svým mužem Josefem Laufrem na konci šedesátých let. Foto archiv

    V roce 2016 vydal Divadelní ústav / Institut umění její uměleckou biografii /zde/, jejímiž autorkami jsou Helena Albertová a Markéta Vöröšová a která zmapovala její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu. V roce 2019 o ní pro ČT art natočil její syn Karel dokumentární portrét Kostýmy: Irena Greifová.

    S herečkou Ivou Janžurovou 29. dubna 2019 při slavnostním setkání pořádaném Divadelním ústavem v Praze. Foto archiv

    Byla dvakrát vdaná. Z prvního manželství měla syna Karla Greifa (nar. 1963), který vystudoval herectví na DAMU a v devadesátých letech se nepříliš úspěšně pokoušel o hereckou kariéru a raději se vydal na podnikatelskou dráhu. V roce 1968 se vdala za Josefa Laufera, se kterým měla dceru Ester.

    Posledních několik let bojovala s vážnými zdravotními potížemi a delší dobu žila v soukromém pečovatelském domě na Malvazinkách, kam za ní docházely obě její děti. O jejím úmrtí informovala dnes její rodina. Její manžel Josef Laufer je již dva roky v umělém spánku v Nemocnici Na Homolce.

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 23. prosince 2022

    Komentáře k článku: Zemřela Irena Greifová

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,