Stavovské národu!
Je čas vyklízení kostlivců ze skříní české přítomnosti i minulosti. Je jich překvapivě hodně a objevují se i v prostoru česko-německých vztahů, včetně těch divadelních. Na to asi chtěl festival upozornit, když do programu zařadil scénickou přednášku pojednávající o tom, jak Češi za první republiky zametli s vlastníky a provozovateli Stavovského divadla, 16. a 17. listopadu 1920 budovu obsadili a převzali pod svou správu. A zůstali tam dodnes…
Historie to je pohnutá, dodnes asi ne zcela vyřešená, v mnohém nejasná, byť ji již nelze vrátit ani revokovat. A právě tak k ní přistoupili Petra Tejnorová, Nina Jacques a Jan Tošovský, autoři projektu vzniklého v koprodukci pražského Národního divadla a PDFNJ. Mělo jít o jediné uvedení, podle nejnovějších informací se inscenace bude čas od času reprízovat (zejména pro školy).
Tvůrci přímo na jeviště Stavovského divadla uvádějí aktéry pohnutých událostí, nechávají je promlouvat z dobových dokumentů, jejich činy ale zároveň hodnotí současní historici, právníci, divadelníci. Tyto vhledy, zamyšlení i varovné výkřiky jsou rámovány výstupy a komentáři dvou průvodců-kabaretiérů, v Praze dlouhodobě žijícího Švýcara Philippa Schenkera a Čechorakušanky Markéty Richterové. Oba mají k německému a českému jazyku, potažmo národnostem osobitý vztah, formovaný vlastními životními osudy a zkušenostmi. Neexhibují, diváky věcně a s nadhledem provázejí nejen onou událostí, ale i spletitými česko-německými vztahy v době formování československé státnosti. Jsou vtipní, ironičtí, komunikativní. Mluví občas německy, většinou česky.
Diváci sedí na malé tribunce na jevišti a hledí do otevřeného hlediště Stavovského divadla, což je sám o sobě magický pohled. V parteru se občas odehrávají malé akce včetně spuštění nápisu Chceme Stavovské divadlo! Důležitým zdrojem informací jsou pečlivě připravené filmové dotáčky čerpající z dobových dokumentů. Komentář k nim poskytují odborníci z různých oblastí (historici, právníci, teatrologové, politologové), někteří sedí mezi diváky a přicházejí na scénu.
Inscenace však není jen historickou rozpravou. Z orchestřiště se vynořuje klavír, za ním sedí hudebník a pedagog Vratislav Šrámek a hovoří o historii budovy ve vztahu k hudebním osobnostem, které v ní účinkovaly, především pochopitelně o Mozartovi a Smetanovi.
Do dění výrazně vstupují nejen Schenker s Richterovou, ale později i herec Petr Vančura a na konci i dramaturgové a tvůrci scénáře Nina Jacques a Jan Tošovský. Vzniká otevřený prostor pro diskusi i aktuální zamyšlení nad tím, jak a kudy by se Stavovské – potažmo Národní – divadlo mělo dnes ubírat, jaká je jeho současná historická funkce, zda by se mělo otevřít i německy mluvícímu divadlu či nejrůznějším jazykovým, etnickým, národnostním, náboženským menšinám žijícím v České republice. Třeba by se měl změnit i nápis nad jevištěm Národního divadla – z Národ sobě na Národy sobě…
Vynikající počin Národního divadla a PDFNJ, připravovaný a realizovaný s divácky vstřícnou citlivostí, s vhledem i nadhledem. Je dobře, že bude uváděn i nadále.
Národní divadlo, Praha a theater.cz – Petra Tejnorová, Nina Jacques, Jan Tošovský a kolektiv: Stavovské národu! (Das Ständetheater dem Volke!). Režie Petra Tejnorová, dramaturgie Nina Jacques, výprava Antonín Šilar, hudba a zvukový design Jan Čtvrtník a Vratislav Šrámek, kamera Marek Bartoš a Dominik Žižka. Premiéra 18. listopadu 2022, Stavovské divadlo.
Komentáře k článku: Stavovské národu!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)