Němčina v Praze No. (5): Osamělé duše
Po páteční očistné rudé sprše z Antona Pavloviče Čechova jsme se v následujícím festivalovém dni ocitli na mimořádně zrezivělých kolejích. V Divadle na Vinohradech uváděl PDFNJ Gerharta Hauptmanna v podání vídeňského Wolkstheatru.
Dramaturgický tandem tvořený Matthewem Seierem a Jennifer Weissovou nejspíš v předčasně zestárlém dramatu Osamělé duše (Einsame Menschen), jež v mnohém připomíná druhořadý vývar z Henrika Ibsena, zaujaly kvazi aktuální polyamorické vzorce. K odvážné moderní revizi však inscenátoři nedospěli, ba dokonce ustrnuli na samém počátku své bezpochyby ambiciózní cesty. Eklektická režie Jana Fridricha a Kaye Vogese sice zejména v úvodu a ve finále inscenace zaujme opulentními obrazy a dynamickým světelným designem. Jinak však většinu dvouhodinové stopáže, odehrané bez pauzy, ovládají dávno vyčpělé polopatismy pro divácké nedovtipy, stereotypní mluva a všeobecná herecká křeč.
Divadlo, naprosto věrno svému názvu, dílo kdysi snad dráždivé, snaživě vycídilo do sterilní podoby současných telenovel. Pod exkluzivním obalem, bahno bez živin skryto. Pro festival dané ráže zbytečná položka programu.
///
Pokračování příště!
///
Komentáře k článku: Němčina v Praze No. (5): Osamělé duše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)