Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 792)
Mám sen. Dadaistický. Jsou Vánoce, tak proč ne: Všude pára. Paří se pařez. Vrána kráká. Kubista buddhista. Secese třese se. Drtikol kola kulí kol…
František Drtikol (3. března 1883 Příbram – 13. ledna 1961 Praha). Foto archiv EOD
Apropo, Drtikol, zubí se múza, legendární český fotograf, vizionář, malíř, hledač tvarů, muž, který se setkal s nirvánou a přesto zůstal naživu, je středobodem díla Ensemble Opera Diversa Ondřeje Kyase a Kateřiny Křivánkové.
Sny jsou prchavé, Reduta dokořán, vstupte, vše je jinak.
Příznivců plno, očekávání veliké. Múza říká: Komorní jednoaktová opera pro čtyři nástroje a čtyři zpěváky – Světlo na konci tmy.
Bosý František zpívá o mámení vod a čaru dívek… Aleš Janiga (Fotograf) a Klára Jelínková (Můza 3). Foto Marek Olbrzymek
Opona se rozevírá.
V magické tmě svítí žárovičky, mihne se skelet houslí, zní harmonika. Na hranách jehlanů se třepí linky. Bosý František zpívá o mámení vod a čaru dívek. Je chabrus na nohy. Jeho baryton je sametový.
Drtikol si nazouvá boty, bloudí ateliérem. Tři půvabné pěvkyně jsou mu múzami měnící se v postavy děje. V prodavačku jablek, chlapácké kamarády, ve chtivou nymfu či v portrétovaného presidenta Masaryka. Hudební povzdechy Františka se mísí s popěvky sopránů. Není snadně orientovat se, kdy je kdo.
Tři půvabné pěvkyně jsou múzami měnícími se v postavy děje: zleva Múza 2 (Aneta Podracká Bendová), Múza 1 (Hana Cupáková), Múza 3 (Klára Jelínková). Foto Marek Olbrzymek
Má múza našeptává: Dámy s korpulentními zadky v kalhotách jsou za pány, v lehce vlajících suknicích milostnicemi a s odhalenými rameny uměleckými akty.
Je to taková tklivá taškařice. Smutky kanou z nástrojů, veselí abys pohledal.
Jevištěm se kutálejí jablíčka. Jedním jsem strefený.
Aktéři se stávají kulisáky. Přestavují dekorace. Až dostaví, zpívají.
Smutky kanou z nástrojů, veselí abys pohledal… Fotograf (Aleš Janiga) a Múza 3 (Klára Jelínková). Foto Marek Olbrzymek
Náhle jim rozumím. V poetice chudoby nalézám dokonce zalíbení.
Umělec bloudí, hledá, blouzní. Na pokraji jeho rozhodnutí opustit dráhu fotografa jeviště pohasíná, ustává pohyb, tok popěvků končí.
V poetice chudoby nalézám zalíbení… Foto Marek Olbrzymek
Tleskám.
Kytek a darů je mnoho, úsměvů ještě víc.
Múza říká: Hravé, kreativní, dobře zpívané hudební dílko s minimalistickou scénografií a nápaditou režií.
Loučím se s Redutou. Nahulatý Mozart mává ručičkami. Zdá se, že se culí.
Akty Františka Drtikola z let 1923-1929. Repro archiv
Múza prozpěvuje: Drtikolův život nebyl peříčkem. Jeho pražský ateliér byl i přes mnohá mimořádná zahraniční ocenění z moci úřední uzavřen. Z fotografa se stal malíř, tvůrce papírových loutek, pedagog a vyznavač buddhismu.
Dodávám prosaicky: Umírá v Praze roku 1961, je pohřben v Příbrami, v rodišti, odkud se vydal na cesty do světa za neklidem a kde měl svůj první fotosalon.
30. 12. 2022
Ensemble Opera Diversa, Brno – Ondřej Kyas, Kateřina Křivánková: Světlo na konci tmy. Libreto a režie: Kateřina Křivánková, dramaturgie: Hana Hložková, výprava: Sylva Marková, video design: Tomáš Hrůza. Obsazení – Fotograf František: Aleš Janiga, Múza 1: Hana Kuželová, Múza 2: Aneta Podracká Bendová, Múza 3: Klára Jelínková. Psáno ze světové premiéry v divadle Reduta, Brno, 28. prosince 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 792)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
