Došlo do redakce
Jiří Suchý: Klaun to zkouší znovu
Galén 2022, CD/mp3; 3 hodiny 15 minut
Když se nám, jednodušším lidem, udělá v hlavě něco jako názor, pociťujeme nutkání se s tím svěřit… Těmito slovy začíná knižní pokračování autorova niterného bilancování o Bohu a víře.
Jiří Suchý v poloze pokorného klauna zcela netypicky vzpomíná nejen na dětství, ale především na svůj duchovně emociální, vlastně ryze filozofický růst. S humorem sobě vlastním se ptá na věci, které dnes mohou připadat nepodstatné a dané, jenže nebyl by to právě Suchý, aby do jednoduchosti všedního uvažování nezasel semínko pochyb a nenásilnou, vytříbenou formou nedonutil čtenáře k restartu vlastního – často již uzavřeného, zaběhlého – myšlení.
Audioverze první Suchého knihy na toto téma Klaun si povídá s Bohem (2017) vyšla s ročním odstupem a to samé platí i pro její volné pokračování Klaun to zkouší znovu z roku 2021. Je zákonité (a dobře), že obě knihy načetl sám autor, který svojí nezaměnitelnou dikcí vnesl mezi řádky jistý nadhled, ironii a především laskavost a toleranci. Text vlastně ani tak nečte, spíše by se mělo psát, že jej vypráví. Spisovnou formu svého psaného textu rozvolňuje a místy i přidává menší komentář. K identickým kapitolám s knihou přibyl na CD bonus v podobě zbrusu nového záznamu písně Já věděl, že se to stane, který nahrávku uzavírá.
Obě knihy jsou úzce propojené, vzájemně se doplňují. Suchý se vrací k některým dřívějším úvahám, jemně je cizeluje a argumentačně precizuje. Například v kapitole o církvi, která prochází oběma svazky, jde Suchý ve svých úvahách až k hranicím popularizace vědy se spoustou přesných a vtipných postřehů. Na první pohled závažná témata nahlíží smířlivě a moudře. Tak má ideálně vypadat, když se klaun rozhodne rozmlouvat s Bohem.
Milan Černý
Andrea Jochmanová, Ladislava Petišková: Osvobozené divadlo na vlnách Devětsilu
JAMU Brno 2022, 363 stran
Při vyslovení názvu Osvobozené divadlo se většině lidí u nás vybaví revuální satirické divadlo Voskovce a Wericha s hudbou Jaroslava Ježka. Stejnojmenný soubor ovšem začínal jako avantgardní scéna, součást Devětsilu, v Divadle Na Slupi (ještě si vzpomínám na tu chátrající dřevěnou budovu, bydlel jsem nějakou dobu nedaleko).
Okolnosti vzniku a pozdějšího vývoje souboru, také historii Devětsilu i aktivity tohoto avantgardního sdružení prezentují v objemné knize autorky Andrea Jochmanová a Ladislava Petišková. Z dokumentů a literatury dnes už pramenné povahy nastínily vznik a vývoj poetismu a konstruktivismu i jejich mezinárodní souvislosti velmi podrobně a především sugestivně. Současně evokují bohaté kulturní dění v Československu v době kolem roku 1920. Jeho součástí byly i studentské aktivity, jež stály i na počátku divadelní činnosti V + W; Voskovec byl kromě toho velmi aktivní také na poli výtvarném. Evokativně napsané pasáže o divadelních představeních zprostředkují čtenáři téměř takový zážitek, jako by seděl v sálku Na Slupi, k čemuž napomáhá také bohatá obrazová příloha.
Součástí knihy je i velký medailon tanečnice Miry Holzbachové, který napsala Ladislava Petišková. Obsahuje nástin celého jejího života, včetně období po jejích avantgardních aktivitách. Další velký profil – režiséra Jiřího Frejky – zaměřila na jeho spolupráci se skladateli-autory scénické hudby (E. F. Burian, M. Ponc, později V. Trojan a další).
Práci charakterizuje srozumitelný jazyk, bez zbytečných odbornických kudrlinek. Knihu lze otevřít kdekoli a čtenář je okamžitě vtažen do „děje“, snadno se začte. Publikace je příkladem toho, jak by se měly psát knihy na podobné náměty. Tak, aby zaujaly nejen odborníky, ale širší kulturní obecenstvo.
Jan Dehner
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
