30. listopadu—11. prosince
30. listopadu
S Divadelní revuí do Francie
Druhé číslo letošní Divadelní revue se věnuje z větší části francouzskému divadlu (v rozsahu od současné jevištní interpretace barokního a klasicistního divadla přes fenomén postavy řeholnice ve francouzském dramatu sklonku 18. století po Apollinaira, Artauda, Régyho, Nadje i pařížský festival Divadlo národů). Autorsky se na tomto panoramatu podílejí Magdalena Jacková, Jana Patočková, Soňa Šimková, Milan Bažil, Jan Zdichynec a další. Ozdobou čísla je pak rozhovor s dramaturgem, překladatelem a esejistou Karlem Krausem, který s ním vedla Barbora Topolová. Do svazku se vešla i anketa Jak dnes psát/pojednávat dějiny českého divadla 20. století? a příspěvky z květnového semináře Metodologie zpracování dějin českého divadla 20. století (Zuzana Sílová, Jan Císař, David Drozd). br
Na Kampě Radioservis vydal ve spolupráci s ČRo 2CD Jan Werich a Miroslav Horníček na Kampě aneb O Voskovcovi, Osvobozeném divadle i o životě… Jde o historické záznamy šesti setkání Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem, které vysílal Československý rozhlas v premiéře na jaře r. 1966. Autorem pořadu byl Jiří Bauer. Obsah i téma vyprávění ovlivnila svobodnější společenská atmosféra druhé poloviny šedesátých let (blahopřání Jiřího Voskovce k šedesátým narozeninám Jana Wericha odvysílal rozhlas už o rok dřív, 6. února 1965). Současné vydání využívá většinu ze zvukového záznamu z Archivu ČRo a jako bonus přidává i jediné společné setkání Jana Wericha, Miroslava Horníčka a Jiřího Suchého ve studiu před rozhlasovým mikrofonem v hudebním pořadu Gramotingltangl. tam
2. prosince
Nejen pro punkery V pražském Biu Oko se konala pražská premiéra snímku režiséra Pavla Sličného a souboru Nejhodnější medvídci Gorila aneb Odpovědi na všechny ty votazníky, s nimiž se dnes potýká celý svět. Jde o filmové zpracování či spíš audiovizuální záznam do reálného prostředí přenesené divadelní inscenace hry René Levinského (alias Helmuta Kuhla) Harila v podání souboru Nejhodnější medvídci. Hlavní čtveřici punkerů (s gorilou v podání Johany Švarcové pětici) ztvárnili – tak jako na divadle – Daniel Vavřík, David Doubek, Jitka Říhová a Jan Turner. Ač hlavní zápletka zůstala zachována, je celá historka únosu gorily ze zoo, aby mohla svobodně menstruovat a nebyla přitom pozorována lidmi, vyprávěna a komentována štamgasty sedícími v hospodě U Buddyho v zahrádkářské kolonii v Libni. Ztvárnili je profesor Jan Císař, milovník psů Zdeněk Srstka či režisér Divadla Na tahu Andrej Krob. Ve filmu vystupuje i saxofonista Plastic People of The Universe Vratislav Brabenec a závěrečnou píseň hrají Pavel Zajíček a skupina DG 307. Už to samo o sobě – nemluvě o excelentních promluvách profesora Jana Císaře – je příslibem, že snímek má šanci stát se kultovním nejen pro stárnoucí punkery. osk
Čert kmotrem Při obnovené premiéře (původní 26. 11. 2006) inscenace Českých Vánoc Petra Svojtky pokřtili v Městských divadlech pražských CD s koledami z tohoto představení. Kmotrem se – zcela netradičně – stal čert v podání Vasila Fridricha, spolukřtitelem byl anděl Evy Nádaždyové. Na CD jsou jak české koledy, tak i vánoční písně jiných národů v podání herců MDP, kteří se rovněž doprovázejí na hudební nástroje. Koledy zaranžoval Tomáš Kořének a hudební nastudování měl na starosti Dominik Renč. Maix
3. prosince
Jako šafránu V pražském Divadle Archa se pro jeden večer opět spojily legendy českého písničkářství vystupující v 60. a 70. letech minulého století ve sdružení Šafrán. Stalo se tak u příležitosti souhrnného vydání jejich dobových nahrávek. Exklusivně nakladatelstvím Galén vypravené doubleCD obsahuje vůbec první na CD vydané nahrávky ze singlů nakladatelství Supraphon z let 1968–1976 a legendární album Šafrán, jehož první vydání v roce 1977 putovalo do stoupy. Koncertu předcházelo autorem, písničkářem a publicistou Janem Burianem iniciované, osobně laděné představení chystané „hořké“ knihy o jeho otci, divadelníkovi E. F. Burianovi, ve které se věnuje především jeho válečnému a poválečnému životu. Kniha vyjde na jaře. Na koncertu pak agilní nakladatelství Galén představilo další své aktuální počiny – CD Jaroslava Hutky Tak jako květ s jeho nahrávkami pro Rádio Svobodná Evropa z roku 1986, koncertní dvojalbum Včerejší vydání Vladimíra Merty a Jana Hrubého a „konopné pohádky“ Vlastimila Třešňáka The vole – Hraboš hrdina. Autor v ní s velkou mírou jazykové a situační fantazie rozvíjí příběh hraboše Luboše setkávajícího se s řadou povědomých postav české společnosti a kultury, které se ocitají v groteskně absurdních situacích. hul
4. prosince
Za Brno kulturní
Vážené členky a vážení členové Rady města Brna, dovolujeme si vás oslovit prostřednictvím otevřeného dopisu jménem iniciativy Brno kulturní. Iniciativa sdružuje jednotlivce napříč kulturní, sociální a akademickou sférou v Brně. Naším cílem je změna financování kultury v Brně. Reagujeme na vršení nedobrých rozhodnutí a z nich plynoucích nešťastných událostí posledních týdnů a měsíců v oblasti kulturní politiky ve městě Brně. Tak začíná otevřený dopis, kterým se ustanovila nově vzniklá iniciativa Brno kulturní, jejímiž zakládajícími členy jsou Martin Bernátek – teatrolog, Vratislav Dostál – novinář, Anna Durnová – vědecká pracovnice, Petra Hlaváčková – kurátorka, Tereza Freyová – pracovnice v sociálních službách, Jiří Honzírek – režisér, P. J. Kryštof – herec a režisér, David Oplatek – sociální pracovník, Pavla Spurná – kulturní manažerka. hul
5. prosince
V pražském Divadle Kalich zahájil své turné operní zpěvák Štefan Margita. Na stejném místě se představil i 7. prosince, 13. prosince vystoupil v Aldisu v Hradci Králové, dále byl hostem domu kultury v Mladé Boleslavi a kulturního domu Metropol v Českých Budějovicích. Svou koncertní sérii zahájil poté, co se 1. prosince vrátil ze čtvrtročního angažmá v předních operních domech v Německu a Spojených státech. Jak Berlín, tak Chicago jsou velice důležité štace pro každého zpěváka. V podstatě to jsou nejlepší divadla světa, kde se dostáváte do rukou těch nejlepších. V Berlíně to je úžasný světový dirigent Simon Rattle a v Chicagu Sir Andrew Davis. Od těchto lidí se člověk hodně naučí, ohlédl se Margita za svým čerstvým zahraničním působením.
6. prosince
Praha – Paříž 2011 Po týdnu setkání autorů, režisérů a českých i francouzských překladatelů, které v Praze v dubnu letošního roku zorganizoval Francouzský institut, konala se v Paříži třídenní akce Praha – Paříž, na níž byla představena nová česká divadelní tvorba. Slavnostní zahájení v divadle Théâtre Ouvert začalo debatou na téma České divadlo dnes, jíž se účastnili Lucien Attoun, ředitel divadla Théâtre Ouvert, režisérka Katia Hala, prezidentka asociace Écritures du Monde Françoise Allaire a spisovatel Mohamed Kacimi. Poté následovalo scénické čtení divadelní hry Romana Sikory Zpověď masochisty a setkání s Romanem Sikorou a jeho překladatelkou Katiou Hala. Další dny se v Českém centrum v Paříži konala scénická čtení úryvků z divadelních her Akvabely (David Drábek), Poslední večeře (Pavel Trtílek) a Kauza Salome (Petr Kolečko), Teremin (Petr Zelenka), Zapálená srdce (René Levínský) a Andělský smích (Daniela Fischerová). Projekt pořádala asociace Écritures du Monde ve spolupráci s Českým centrem v Paříži, divadlem Théâtre Ouvert, Francouzským institutem v Praze, Maison Antoine Vitez a českými agenturami Dilia a Aura-Pont.
7. prosince
Radikálně mladí V pražském Divadle Archa od roku 1995 již podeváté) hostoval belgický soubor Ultima Vez choreografa Wima Vandekeybuse. Tentokrát přivezl pohybové představení, jehož – jak sám uvedl – byl spíše iniciátorem než v pravém smyslu autorem. Dal totiž prostor mladým performerům, ať sami svá témata a formy naleznou a interpretují. Vznikla inscenace plná „vandekybusovského“ fyzického nasazení, napětí a agresivity obohacená přímočaře formulovanými názory, postoji a groteskními situacemi ze světa, kam starší generace – nejen Vandekeybus (roč. 1963) – nedohlédne. Když pracuješ s mladými lidmi a děláš představení pro jejich vrstevníky, musíš jim dát šanci se vyjádřit, řekl o vzniku projektu Vandekeybus. Mladí lidé se vymezují vůči autoritám, a pokud jsem chtěl, aby představení věřili, nemohl jsem je v ničem omezovat. Je to jejich představení, a díky tomu mu dávají obrovskou energii. Dával jsem jim režijní instrukce, ale zároveň jsem jim řekl: to vše můžete použít proti mně. Hrál jsem roli člověka, který je příliš starý na to, aby ho vzali mezi sebe.
Galerie města Trutnova otevřela expozici loutek, hraček a objektů scénografky Terezy Komárkové. Výstava děl autorky, která se podílela například na divadelních projektech bratří Formanů, bude otevřena do 14. ledna.
Odboráři Státní opery Praha po dohodě s ředitelem Národního divadla a prozatímního šéfa Státní opery Praha Ondřejem Černým odvolali stávku, kterou chystali na protest proti sloučení s operou Národního divadla, plánovanému od 1. ledna příštího roku.
Agentura ArcoDiva pokřtila v pražském Kaiserštejnském paláci nové CD Andrey Kalivodové nazvané THE PATHS OF LOVE. Jde o live snímek koncertu v Jihlavě (3. 6. 2011), na němž mezzosopranistka za doprovodu klavíristky Ladislavy Vondráčkové zabrousila do písňového repertoáru, který se u nás málo hraje, natož vydává: za nejcennější lze považovat Písničky na jednu stránku Bohuslava Martinů a Písně nejtajnější Petra Ebena a také desetiminutovou skladbu Stála Kačenka u Dunaja Jana Kunce i baladu Osiřelo dítě Otakara Ostrčila. Ke známým cyklům naopak patří Výběr z lidové poezie Leoše Janáčka a Cigánské melodie Antonína Dvořáka. her
8. prosince
Symfoetus Tak se jmenuje nová performance souboru Teatr Novogo Fronta, jejíž autorkou a režisérkou je zakládající členka TNF Irina Andreeva a jež měla premiéru v pražském Cross Clubu. Teatr Novogo Fronta zaciluje své polyvrstevnaté projekty na všechny lidské smysly. Zvuk a hudba hrají stejnou úlohu jako světlo, jako herci a jejich pohyb a tanec. Vážné sekvence mixují s groteskou, tanec s akrobacií, humor s fraškou. Symfoetus je temná groteska o muži, který se po letech vrací tam, odkud musel odejít, podobenství o člověku vydávajícím se zpátky vlastní pamětí… fyzické divadlo. (více na i-DN) Dominik Melichar
Unikátní torzo ženské postavy vyřezané z lipového dřeva, které bylo objeveno před šesti lety, představila například poprvé veřejnosti výstava Barokní loutka?, která byla otevřena v chrudimském Muzeu loutkářských kultur. Není jisté, zda je to skutečně loutka či spíše panenka, protože ruce a nohy chybí, hlavička je však pohyblivá. V každém případě jde o vrcholný výtvor dávného řezbáře se zbytky polychromie, konstatovala ředitelka muzea Simona Chalupová. Výstava završuje Rok barokní kultury, který v Chrudimi končí 8. ledna příštího roku.
Ministr kultury Jiří Besser (TOP 09 a Starostové) rezignoval. Uvedl, že svou kauzou nechce zatěžovat vládu. Besser už v minulých dnech ztratil podporu své strany.
9. prosince
Národní divadlo v Praze připravilo noční prohlídku divadla. Součástí je prohlídka základních kamenů, předsálí prezidentské lóže či šatny herců. Při příznivém počasí vystoupí lidé i na střechu, uvedla mluvčí akce Kateřina Kratinová.
Pražské Divadlo Minor oslavilo jubileum – uplynulo deset let od vstupu do nové budovy ve Vodičkově ulici. Při této příležitosti byla slavnostně otevřena Pasáž Minor, která prošla výraznou proměnou. Několik stavebních úprav z ní vytvořilo jakési rozšířené divadelní foyer: je zde obchod divadla Minor, pokladna, občerstvení Mamacoffee a rozšířená Galerie Minor, kde byla zahájena interaktivní výstava věnovaná lidskému tělu Krajiny tělní. O víkendech zde budou probíhat výtvarné dílny.
11. prosince
TV Zlatá šedesátá
černobílá
Není od věci pustit si občas v neděli dopoledne ČT 2. Vzpomíná se tu občas a já měl štěstí na dvě velice svěží dvacetiminutovky. Jedno z pokračování Supertingltanglu s moderátorem Jiřím Suchým (s vročením 1970 v režii Ivana Soeldnera) zaplnilo bezprostřední povídání s Karlem Vlachem, ukázku jeho klidu a trpělivosti při zkoušce, i pár krátkých hudebních ukázek s invenčním obrazovým doprovodem. Ten byl ještě výraznější v recitálu Čas slunce a růží s Karlem Gottem v režii Jana Němce 1968. Dnes poněkud úporně prezentovaná superhvězda pěla tehdy s jiskrou, pár songů (z nichž se nestaly hity) se vyznačovalo hudební invencí. Ale i nepřekvapivé refrénovky a slavné standardy byly zajímavě, totiž v jakémsi významovém kontrapunktu, „obrazem“ doplňovány. Kupříkladu Bernsteinovo Somewhere (Kout pro nás) z West Side Story bylo snímáno na jakémsi smetišti a pěvec s figurantkou svírali v rukou pušky. Kamera múzicky i muzikálně „klouzala“ a působilo to silněji než mnohé současné těkavé videoklipy. br
Komentáře k článku: 30. listopadu—11. prosince
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
