Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kdo za to může?
Kdesi v diskusi na Facebooku nad protesty učitelů vysokoškolských humanitních oborů kvůli místy extrémně nízkým platům jsem zachytil příznačný postřeh: mohou za současnou tristní situaci ti, kdo po humanitních oborech, a dodejme i kulturních a uměleckých, léta šlapali, nebo ti, kdo po sobě nechali šlapat?
Kovaní odboráři se umějí jinak ozvat, a že na poslední jaksi prvobytně pospolné demonstraci se shlukli všichni, kterým demokratický život s jeho obtížemi nevoní, provětraly se komunistické vlajky, nadávalo se na Ukrajinu a hlavně na Fialovu vládu, která nerozdává jako ta Babišova. A prý je u nás hlad! To jen ti Pražáci si žijí a nechápou, jak je nám v „gubernii“ zle. Jezdím často do regionů a jsou tam stejně jako v metropoli přeplněné drahé restaurace a obchodní centra. A do divadel se zase chodí!
Pamatuji, jak těsně po roce 2000 vysoké školy protestovaly proti nízkým rozpočtům a platům, stejně jako dnes někteří akademikové předváděli veřejnosti ostudné platové výměry a dožadovali jsme se nápravy. Coby proděkana FF UK se mě tehdy snažili investigativci z televize Prima přimět k prohlášení, že vstoupíme do stávky nebo půjdeme demonstrovat, já jim vysvětloval, proč něco takového nechceme, a jen kdyby vláda s námi opravdu nechtěla jednat, tak co by nám zbylo, asi i půjdeme demonstrovat. Ve večerní relaci se z mého dlouhého výkladu objevila jen ta dvě poslední slova. Tentokrát už nezbylo humanitním učitelům nic jiného než si krátce a kultivovaně zakřičet na ulici. Co jsme za společnost, v níž záleží na tom, kdo si co vymůže?
Asi jste zaznamenali neshody redakce Divadelek s Ministerstvem kultury a grantovou komisí, která zamítla poskytnout dotaci našemu portálu iDN. A poslala nám prý jednomyslně podepsané stanovisko, proti jehož argumentům, i proti neudělení dotace, není odvolání – vše k dispozici na iDN. Co na tom, že argumenty jsou vachrlaté, obecné jako hesla Středulových odborářů, bavit se o nich s námi nikdo nebude. Máme jít demonstrovat?
V grantech se zřejmě vůbec nepočítá s valorizací „mezd“ a s inflací, jak tedy mohou být dlouhodobé projekty typu divadelních časopisů, ale i souborů a festivalů udržitelné? Jedna z rozhořčených odborných asistentek v televizním zpravodajství poukazovala na svých hanebných 34 tisíc měsíčního platu, plným právem, ale takovou odměnu v Divadelkách nebere ani šéfredaktor, a ještě z toho platí zdravotní a sociální pojištění. Na vysokých školách je to spor humanitních oborů s lékařskými, přírodovědnými a technickými dlouholetý, i tehdy jsme ho prohráli. Peněz jde do humanitních oborů, a také do kultury, ze státního rozpočtu stále málo, to jen před volbami politikové, svorně pravicoví, levicoví i populisté, slibují ono magické jedno procento. Historicky nejvíc finančně kulturu přiškrtily vlády ODS, pro pořádek je třeba zmínit, Babiš alespoň trochu uplácel své voliče i v kultuře a na vysokých školách, také tam má své nenápadné i drzé stoupence.
Ale problém opakovaně vidím v systému. Valorizovat lze zaměstnanecké tabulkové platy, dají se stanovit v souladu s katalogem prací a to vše může být, vlastně musí být v pohybu a korelaci s ekonomickou a sociální situací. Žádný podobný nástroj nemají grantové systémy, problém by si museli alespoň uvědomit členové grantových komisí sami, a osobně jim vyčítám, že tak nečiní. Ale i kdyby, nemají potřebné podklady, natož dostatek financí to v rozhodnutí zohlednit. A pak, na ministerstvu mají systém, který vše hezky matematicky utřídí, a dokonce ukáže, kolik který žadatel má dostat. Škoda, že onen systém nesmí veřejnost vidět, vždyť na granty není nárok a nelze je přezkoumat, ergo komisaři a ministerští úředníci mají vždycky pravdu jaksi ze zákona. Co na tom, že se to jednou, možná brzy, musí zhroutit?
Komentáře k článku: Kdo za to může?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
