Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Starosta ředitelem

    V neděli 1. ledna 2012 se novým ředitelem Západočeského divadla stal bývalý starosta Chebu MUDr. Jan Svoboda. Byl do funkce přímo jmenován radou města v čele se starostou Josefem Vanouškem.

    Snímek archiv ODS Cheb

    Jde o déle připravovanou změnu,  uvedl v tiskové zprávě, kterou divadlo rozeslalo 31. 12. v 17:52 h loňského roku,  umělecký šéf ZDCH Zdeněk Bartoš. Dosavadní ředitel Miloš Růžička zůstává v divadle na pozici provozního a technického šéfa a správce budov. Rada města Chebu dala tomuto řešení přednost před výběrovým řízením, protože Jana Svobodu považuje za chebského patriota, manažera, který se osvědčil osm let v řízení města, milovníka divadla (sám je amatérským hercem) a přítele divadelníků. Sám o tento post projevil z těchto důvodů už dříve zájem.

    V tiskové zprávě se dále uvádí: Janu Svobodovi je 55 let, je původním povoláním zubař, v 90. letech a v prvním desetiletí nového tisíciletí se angažoval v celostátní i lokální politice (ODS). V letech 2002-2010 byl starostou Chebu. Stále zůstává chebským radním, což se může projevit jako výhoda, má-li ředitel natolik významné kulturní instituce, jakou je divadlo, hlas i v radě města (podobný model funguje také např. v Hradci Králové a Českých Budějovicích).

    Nový ředitel bude od nového roku řídit nejen samotné Západočeské divadlo, jediné se stálým profesionálním souborem v Karlovarském kraji a nepřetržitou vlastní tvorbou s padesátiletou tradicí, ale také nové Kulturní centrum Svoboda, které je nástupcem původního Produkčního centra Kamenná a organizačně také spadá pod hlavičku příspěvkové organizace Západočeské divadlo zřizované městem Cheb. K jiným personálním změnám v ZDCH nedochází.

    Informace potvrzují i oficiální internetové stránky Města Cheb:

    S účinností od 1. 1. 2012 se novým ředitelem Západočeského divadla v Chebu stává bývalý chebský starosta Jan Svoboda. Rozhodli dnes o tom městští radní, když současný šéf této příspěvkové organizace města Miloš Růžička, již v důchodovém věku, na svůj post rezignoval.

    Radní se rozhodli využít zákonné možnosti a jmenovat ředitele divadla bez výběrového řízení. Navrhl jsem jmenovat do funkce ředitele Jana Svobodu. Má zkušenosti potřebné pro vedení většího pracovního kolektivu – osm let byl starostou města Chebu – a v širokém povědomí je i jeho vřelý vztah k divadlu. Prostředí organizace, kterou nyní povede, zná opravdu dobře, sám je i ochotnickým hercem, uvedl starosta Chebu Pavel Vanoušek.

    15. 12. 2011

    PhDr. Martina Kuželová, mluvčí Městského úřadu Cheb

    :::

    Zaujme mne dechovka, opera, prostě se mi musí melodie líbit

    MUDr. Jan Svoboda

    /profil/

    Snímek ODS Cheb

    Narodil jsem se v Chebu 27. 12. 1956, maturoval na gymnasiu a promoval v Plzni na LFUK. Jsem ženatý a mám jednu dceru. Nastoupil jsem v OUNZ Cheb jako zubní lékař a od roku 1993 jsem provozoval soukromou zubní praxi. V roce 1998 jsem byl zvolen do Parlamentu České republiky jako poslanec a v roce 2002 starostou města Chebu. Jsem členem ODS od samého počátku a byl jsem postupně předsedou místního sdružení Cheb, později předsedou oblasti a posléze místopředsedou regionu. V roce 1994 jsem byl zvolen do chebského zastupitelstva.

    Již datum narození, tj. tři dny po Štědrém dnu, předznamenalo můj osud. 27. 12. měl dříve svátek Jan, a tak jsem měl prosinec na dárky opravdu bohatý. Každý mne litoval a já se cítil být hrdinou a trpitelem. Jsem patřičně hrdý na znamení Kozoroha, i když jsem na horoskopy a různé předpovědi nikdy moc nedal. Dětství jsem měl krásné, i když jsem musel vždy poslouchat svou starší sestru. Když mi bylo třináct let, zemřel mi otec a rázem skončilo dětské období. Dá se říci, že jsem pak celý život hledal svůj mužský vzor. Absolvoval jsem gymnasium a poté jsem rok pracoval na rentgenu v Aši. Studoval jsem na lékařské fakultě v Plzni. U zubního křesla jsem pak pracoval patnáct let. Náhoda mne dostala do vysoké politiky. Vždy jsem zastával názor, že každý má svobodné právo prosazovat své mínění, ale vždy jsem respektoval názor většiny. To ovšem neznamená, že jsem se do poslední chvíle nepral a neprosazoval svůj názor. Největší hodnotu pro mne má svoboda, nejen moje, ale především svoboda toho druhého.

    Která práce byla nejlepší?

    Když vás práce baví, každá je dobrá. Ošetřovat pacienty je velmi zodpovědné. Jako zubní lékař jsem se setkával s trpícími lidmi, se strachem ze zákroku. Byl jsem ale i vrbou a vyslechl jsem nejeden lidský osud. Dá se říci, že jsme byli taková velká rodina. Ve Sněmovně jsem potkal mnoho významných lidí, učil se od nich a poznával složitost lidského myšlení. Byla to neopakovatelná zkušenost. Starosta třicetitisícového města má doopravdy starosti. Obrací se na něj občané mnohdy už s neřešitelnými problémy. Zjistil jsem, že je velmi těžké říkat ne. Starosta se mnohdy musí rozhodnout rychle a nese potom kůži na trh. Osobně jsem velmi těžce nesl všechny negativní zprávy o Chebu, a proto jsem se vždy snažil vylepšit jméno našemu krásnému městu

    Máte nějaké neřesti?

    Jistě, neznám člověka bez chyb. Já mám problémy s projevy. Když si připravím psaný projev, mám po jeho přečtení vždy nedobrý pocit. Chci–li něco sdělit, říkám to od srdce, s okamžitou reakcí na danou situaci.

    Jaké jsou vaše koníčky?

    Zájmů by bylo hodně, jen kdyby zbýval čas. Na prvním místě je bezesporu sport. S přibývajícím věkem je pasivní část větší a větší. Hrával jsem kopanou, svého času jsem i vzpíral. Baví mne sledovat většinu sportů, svátkem je pro mne olympiáda. Ve třiceti letech jsem objevil divadlo. Tedy divadlo z druhé strany. Přijal jsem pozvání na představení a zůstal jako herec. Je to pro mne ta nejlepší relaxace. Jsem vášnivý houbař a procházky po lese v každém ročním období působí jako balzám na duši. Kniha je nejlepší přítel, a to platí i v mém případě. Na vysoké škole jsem pro potěšení spolužáků začal veršovat a to mi zůstalo dodnes. Mé ambice však končí jen na hranici pobavení, nehodlám vydat sbírku básní.

    Mnoho politiků uvádí mezi své koníčky vaření. Jak jste na tom s jídlem vy?

    Jíst se musí! O jídle by se mělo především mluvit. Ale upřímně: Jídlo je mnohdy v popředí zájmu. Jsem všežravec, jinými slovy, nepohrdnu masem ani zeleninou nebo těstovinami. Mezi oblíbené jídlo patří ryby a skopové maso. Nedělá mi problémy požít místní speciality, nemám neoblíbené jídlo. Pochoutkou jsou pro mne houby, vlastnoručně nasbírané a očištěné a upravené. Tím jsem na sebe prozradil, že také rád vařím.

    Měl jste někdy problémy s politikou ODS?

    ODS je demokratická strana, a proto její politika není dogma. Pokud jsem členem strany, měl bych ctít pravidla. Na jednáních prosazuji svůj názor, ale když se mi ho nedovede prosadit, měl bych ctít názor většiny. Nikdy se mi nestalo, že bych byl kritizován za své názory. Tolik diskutovaná opoziční smlouva mi dlouho ležela v hlavě. Ony jsou vůbec vyprávěny legendy o diktátech stranických sekretariátů, ale vždy se jedná o názor, který byl prodiskutováván na dlouhých a někdy i nelítostných jednáních.

    Máte nějaké vzory mezi politiky?

    Tím, že jsem brzy ztratil otce, celý život jsem měl zvláštní vztah k mužům. Mužský faktor u nás v rodině chyběl, a tak jsem spíše hledal podobnosti s tátou. Mnohdy si to uvědomuji ještě dnes. Vzor přímo nemám, ale potkal jsem mnoho významných mužů. Velký vliv na mne měl můj profesor pan Petřivalský. Pan učitel Bohánek mi rovněž připomínal otce. Politiků, kterých si vážím, je mnoho. Budu aspoň jmenovat pana Přemysla Sobotku a Mirku Němcovou.

    Které vlastnosti jsou podle vás nejdůležitější?

    Pro politika a vlastně pro každého je to schopnost naslouchat druhým. Když jsem byl mladý, byl jsem mnohem radikálnější a nesouhlas jsem nesl téměř jako urážku. Dnes vím, že názor druhého je zajímavý a mnohdy se vyplatí o něm aspoň přemýšlet. Dobré je také se od ostatních učit. Skoro každý člověk vás může něčím obohatit. Do třetice bych zmínil umění kompromisu.

    Máte nějaké životní krédo?

    Vyloženě krédem bych to nenazýval, ale jsem přesvědčen, že domluvit se dá skoro s každým. Skoro tvrdím po zkušenostech, kdy se opravdu nedalo nic dělat. Naštěstí jsem potkal jen velmi málo lidí, se kterými se opravdu nedalo hovořit.

    Jak byste se charakterizoval, co je pro vás typické?

    Je těžké se hodnotit. Bavič Novotný říká: Pochvalte se sami, nikdo jiný to za vás neudělá. Charakterizoval bych se jako člověk s velmi vyvinutým smyslem pro humor. Smích by nás měl provázet vždy a všude. Je tak osvobozující a prý zdravý. Jsem rád ve společnosti, mezi přáteli. Mám spíše smířlivou povahu, nejsem žádný rváč a bouřlivák. Rád vyhrávám, ale naučil jsem se i prohrávat. Unést porážky jsem se musel dlouho a namáhavě učit.

    Co byste si vzal s sebou na opuštěný ostrov?

    Nic. Za žádnou cenu bych na ostrov nechtěl. Chyběli by mi tam lidé. Někdy chci být sám a mít klid, ale to jsou jen chvilkové nálady. Většinou jsem rád, když mám kolem sebe mnoho lidí.

    Jak byste strávil ideální dovolenou?

    Hlavně aby bylo teplo. A společně s rodinou, nebo přáteli. Dovolená to je slunce, koupání, večerní špacír po městě zakončený sklenkou dobrého vína. Důležité je zapomenout doma mobilní telefon nebo aspoň nabíječku.

    Které období máte nejraději.

    V dětství to byly jednoznačně Vánoce. Celá rodina byla pohromadě. Vzpomínám si na tu nervozitu u štědrovečerní večeře. Kapr měl tolik kostí a pod stromečkem už čekaly zabalené dárky. Dnes jsou Vánoce obdobím vzpomínek na nejbližší. Moc mi chybí rodiče a sestra. Proto dávám přednost letním měsícům.

    Jak se pozná úspěšný starosta?

    Bohužel asi množstvím sehnaných dotací. Dotace se staly zaklínadlem, jsou živnou půdou pro poslance, senátory a lobbyisty. Kdyby města a obce měla jasný přísun finančních prostředků, plánovalo by se mnohem lépe.

    Které slovo používáte nejčastěji?

    Dobrý den.

    Co má pro vás největší hodnotu?

    Jednoznačně zdraví a svoboda

    Co vás v dnešní době nejvíc pobuřuje?

    Je to přístup médií k informacím. Nevím, zda je to nějakým výzkumem, ale domnívají se, že národ chce být informován jen o negativech. Není lepší informace, než kde kdo zahynul, koho zavraždili. Ještě se chlubí, že oni jediní získali ony skvělé zprávy. Přímo trpím u obrazovky, když zpovídají pozůstalé bezprostředně po tragédii. Nevěřím, že jsme tak krutí, tak zkažení. Pozitivních informací je poskrovnu. Na dotaz redaktorů, proč tomu tak je, dostanete šokující odpověď: To je moc pozitivní, to bych neprodal. O bulváru se ani nebudu zmiňovat.

    Co vás naopak potěšilo?

    Každodenně se přesvědčuji, že většina občanů má srdce. Že nejsou lhostejní ke svému okolí. Uznávají morálku, dodržují základní pravidla mezilidských vztahů. Jen někdy nám chybí více tolerance.

    Jak moc vás ovlivňuje veřejné mínění?

    Starosta by měl reagovat na přání obyvatel. Ale otázka je složitější. Pro politika by bylo pohodlné hlásat vždy to, co je moderní. Nesouhlasit s radarem, být proti poplatkům ve zdravotnictví, podporovat zvyšování platů, zajistit nadstandardní zdravotní péči v každém větším městě. Našel bych mnohem více příkladů. Ale je nutné prosazovat i nepopulární věci s ohledem na státní nebo městskou kasu. Jistě, tam, kde jsou varianty, je vůle lidu zákonem. Zodpovědný politik se dívá do budoucnosti, nemůže být populista. Populismus mu možná přinese momentální úspěch, ale následky můžou být nepříjemné pro nás pro všechny.

    Neztratil jste kontakt s realitou, s obyčejnými lidmi?

    Pan senátor Kubera kdysi prohlásil, že nezná obyčejné lidi. Plně s ním souhlasím. Každý člověk je důležitý, každý může ve svém oboru odvést kus práce. A reality si na radnici užiji víc než dost. Chodí za mnou občané a žádají o pomoc, mnohdy pět minut po dvanácté. Prožívám s nimi jejich problémy a vím, jak těžký je život. Nikdo z nás není imunní a každého může potkat neštěstí. Často je mi vyčítána přílišná tolerance k lidem, kteří se nějak provinili vůči městu. Město může být v některých případech tolerantnější než soukromý sektor, zvláště tehdy, jsou-li ve hře děti.

    Jakou posloucháte hudbu?

    Nemám vyhraněný názor, poslouchám vše. Zaujme mne dechovka, opera, prostě se mi musí melodie líbit. Prodaná nevěsta je pro mne vždy ohromným zážitkem. Ale nejvíce mne asi zasáhl muzikál Jesus Christ Superstar. To mi chvílemi běhal mráz po zádech.

    Jaký máte názor na charitu?

    Dělat něco pro potřebné nás obohacuje. Jsem vždy mile překvapen, kolik z nás se aktivně účastní na dobročinnosti. Ať už to byly povodně, různá neštěstí, vždy je mnoho pomocných rukou. Osobně se již několik let podílím na jedné pravidelné akci pro mentálně postižené a musím přiznat, že mám asi větší radost, než ti, pro které zábavné odpoledne připravujeme. Pomáhat si navzájem je přirozené.

    /převzato ze stránek ODS Cheb/

    ///

    Další podrobnosti lze získat od 9. ledna, kdy bude fungovat nová emailová adresa [email protected] .

    /pro i-DN připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 3. ledna 2012

    Komentáře k článku: Starosta ředitelem

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Bývalý těžký atlet s trvalou zálibou v divadle
      bývalému těžkému atletu s trvalou zálibou v divadle.

      Z čela ZDCH KONEČNĚ ODEŠEL NEKOMPETENTNÍ, SKANDÁLNÍM ZPŮSOBEM v září 1999 DOSAZENÝ ŘEDITEL; řediteloval déle než kterýkoli chebský ředitel za posledních 200 let – viz Fr. Hromada: Historie chebského divadelního života 1410 – 2011, Cheb 2011 – a není standardní, že v divadle zůstává. Odcházející ředitelé podniků mají odcházet z podniku pryč, a ne se přesunout na nižší funkci!!
      Způsob volby je zákonný, transparentní a správný – magistrát se na nikoho nevymlouvá, za žádnou zmanipulovanou výběrovou komisí neskrývá, přebírá plnou, nedělenou odpovědnost.
      Ředitel velkého statutárního (nikoli autorského) divadla je něco jako ministr. Nejde o jeho odbornost pro příslušný rezort, jde o charakter, řídící schopnosti, kulturnost, morálku, pracovitost. Vzhledem k tomu nevadí, že změna na postu proběhla v divadelně nestandardním termínu, tedy ke konci kalendářního roku, a ne div. sezóny (resp. o Velikonocích).
      Vstupní „reference“ na nového ředitele jsou v tomto smyslu vesměs pozitivní. O umění v užším slova smyslu budou rozhodovat umělecký šéf (za jehož výběr má odpovědnost ředitel) a vlastní soubor.

      Jsem o 12 let starší než pan ředitel
      a divadlo mám rád dokonce profesionálně; společné máme ale ještě jedno: „…svého času jsem i vzpíral“.
      To je, prosím, tzv. těžká atletika, vhodná především pro nás, muže postavou nižší, zatímco téměř všechny ostatní sporty zvýhodňují dlouhány. Zde jde o to mít na DANOU VÁHU co největší sílu, kondici, rychlost, vytrvalost a ovšem i techniku. Znamená to pevnou vůli co do jídla a životosprávy vůbec – vážení je před každým utkáním a je nemilosrdné, vyřadit (resp. posunout do vyšší váhové kategorie) vás může jediné deko nad limit.
      V zápase řecko-římském závodil jsem za Slavoj Paraha 7 (Jatky) od roku 1960. Od 1964 I. liga volného stylu Dukla Holýšov (fatálně zase ty západní Čechy), od 1966 totéž Bohemians Praha. V obou disciplínách 2. – 5. v republice. Ještě v roce 1968 sparringpartner olympioniků na Mexiko.
      Těžká atletika nikdy nebyl sport intelektuálů (narozdíl od té lehké, basketu, veslování, odbíjené), ale myšlení se u ní docela uplatní a vyplatí, obzvlášť když máte nad ostatními v tomto směru „komparativní výhodu“. Ono i „upravovat svou váhu“ lze jak chytře, tak i hloupě.

      Shodou okolností
      jsem loni v listopadu odevzdal 34 stránkový rukopis odborné recenze shora jmenovaných dějin (vyjde teď ve Sborníku muzea Karlovarského kraje). Pracoval jsem na ní soustavně od srpna, a tak dnes mohu právem říci, že dějiny ZDCH docela „umím“. Jako spoluzakladatel přehlídky Divadlo jednoho herce (1981?) a její každoroční účastník (až do toho skandálního vyhazovu polistopadového ředitele Fr. Hromady v první den přehlídky roku 1999) „umím“ ZDCH i trochu zevnitř, jakkoli jsem tam už od té doby nikdy nevkročil (údajně jsem to ani neměl dovoleno, neboť jsem dotyčný skandál k nelibosti nového ředitele široce medializoval; jsou ještě na chebské radnici ti, kteří to tehdy zavinili?: Jakl, bratr Jakla presidentského?).
      Kontakt jsem měl jako přední loutkářský kritik přes loutkářské chebské soubory: Buchty a loutky, Kaše a párek, Nítě. Příznačné: Loutkářský soubor založil V ZDCH Fr. Hromada, zlikvidoval jej jeho nástupce. Vždy je snazší likvidovat než tvořit, že? Obzvlášť když se může poukázat na vzniklé úspory (byly opravdu tak veliké?).

      Jedna dlouhodobá rada do začátku:
      Co oprášit starou ideu Fr. Hromady a pokusit se zřídit společně financované Divadlo Chebu a západočeských lázní? (Už Němci něco podobného měli.) Po Němcích máme krásné divadelní budovy v Chebu, ve Frant. lázních (Divadlo B. Němcové), v Mariánských lázních, Karlových Varech, v Teplicích. Existuje ale jenom jeden činoherní soubor – ten chebský. Co takhle sdružit prostředky jmenovaných měst i celého kraje a pořídit si daleko významnější, atraktivnější a obsáhlejší soubor, soubor, který by mohl hrát v jednom večeru i na více jevištích zároveň, soubor, který by nahradil všechny ty podřadné grupy dovážené do regionu za drahé peníze z Prahy? Soubor, který by mohl být plnohodnotnou konkurencí DJKT v Plzni? A třeba by ani nemuselo zůstat jenom u té činohry, přičemž s hudebním divadlem by se dalo velmi lukrativně vyjíždět do německého zahraničí!
      Své loutkové divadlo má u nás skoro každé krajské město (Ústí je má v Mostě) a operu má dokonce i nekrajská Opava. Proč LIberec nebo Ústí operu ano, ale západočeské lázně a Cheb ne?

      Co vy na to, pane řediteli?
      (Pokud jste nastupoval s nějakým konkrétním projektem, docela rád bych si jej přečetl).

      03.01.2012 (4.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Jsou tu historické precedenty?
      Jako ředitele divadla na Kladně pamatuji v 90. letech krátce P. Bendla z ODS, dnešního ministra zemědělství. Nebylo to k dobrému, ale co z jeho politického působení kdy bylo? Navíc v tom, tuším, nějak lukrativně figurovala jeho bývalá manželka.
      Výtečným amatérským divadelníkem byl býv. starosta Lokte Hadrava, později senátor za ODA. Občas se divadelníci naopak stávají komunálními poslanci, např. V. Jandák za Republikánskou unii, dnes J. Krofta v Hradci Králové. V roli ministra kultury až na P. Tigrida (ano, původně divadelník) a M. Uhdeho nic moc (Stropnický), většinou průšvih (V. Jandák, M. Štěpánek, P. Dostál). Ovšem M. Vášáryová – tu bych bral i jako prezidentku státu. J. Jirásková bohudík prohrála boj o Senát s Fišerem už v prvním kole. T. Fischerová – neřízená střela s dobrými úmysly. No a poslanecké ambice H. Růžičkové za KSČM, to už byl opravdu konec.
      Samozřejmě, i herec může být velikým politikem, ale ten zázrak už se stal – R. Regan.

      03.01.2012 (7.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Z polistopadových ministrů kultury
      ještě jeden umělec – Riedelbauch, zbabělec, který nedokázal odvolat Knížáka. Oboustranný omyl jménem Třeštíková ponechme stranou, snad nic nezpůsobila.
      Suma sumarum – umělcové na kulturu raději ne. Ovšem nuly jako Kabát, Talíř či Jehlička také ne. Nové ministryni Hanákové držím palce!

      03.01.2012 (8.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jiřina Šulcová

      Avatar

      Já mám z politiků, manažerů či ekonomů
      v umělecké branži spíš obavu. Nechejme pana Svobodu, ať sám řekne a ukáže, s čím a proč do ZD Cheb přichází, jeho konexe mohou divadlu velmi pomoci. Nicméně deklarované spojení s KC Svoboda (sic!) se jeví trochu prapodivně. Obávám se, že hrozí daleko větší komercionalizace divadelního provozu v Chebu, než se na první pohled zdá, a že se Západočeské divadlo může vyvíjet zcela jinak, než si slibuje Petr Pavlovský. Ráda se však budu mýlit. Být (nejen) chebskými divadelníky, dám si na první kroky nového vedení velký pozor.
      Docela by mě zajímalo stanovisko Asociace ředitelů českých divadel k tak rychlé výměně v polovině sezony a bez výběrového řízení.

      03.01.2012 (13.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      Stále dokola:
      Pan Svoboda možná bude dobrý, možná špatný ředitel. Problém je v tom, že se klíčové místo umělecké instituce obsazuje jako v jakémkoli státním (městském) podniku. Politikové se rozhodnou, v tomto případě evidentně zcela bez odborného rozhledu – mimochodem doporučuji na to téma skvělé paměti V. Štecha Vinohradský případ. Ti chebští se rozhodli přímo, bez divadýlka s případně zmanipulovanou konkursní komisí, leč problém zůstává. Nic proti panu Svobodovi, třeba se jemu i divadlu bude dařit a zřejmě to myslí dobře, ale podle mého odborné instituce mají řídit odborníci, nikoli obecní manažeři či ekonomové. Ti snad mohou najít uplatnění ve velkých fabrikách, ve vícesouborových divadlech, ale v malém činoherním souboru platit ředitele, aby řídil šéfa, který teprve bude vymýšlet umění, považuji za zcestné.

      03.01.2012 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Souhlasím, Josefe,
      ale oproti stavu 1999 – 2011 to považuji přesto za zásadní pokrok. Předchozí ředitel, dosavadní elektrikář či osvětlovač, nejenomže nebyl režisér ani dramaturg ani teatrolog, on nebyl ani manažer, on byl prostě komunálně-politicky použitá nevzdělaná nula, dosazená velice odpudivým způsobem, na kterém se ještě ke všemu podílelo několik divadelníků v komisi, čímž to jaksi mravně „pokryli“.
      Chyba byla už v tom, že v takto sestavené komisi divadelníci vůbec přijali účast, tím spíš, že odvolání Fr. Hromady v první den právě zahájené Přehlídky divadla jednoho herce byla arogantním plivancem do tváře celému českému divadelnictví. V 10 členné komisi bylo 6 komunálních poslanců, jeden divadelní odborář z dílen, kterého ovšem nedelegovala odborová organizace, ale vybralo jej samo město: 8. IX. 1999 tak zasedlo šest zastupitelů, jeden J. Burian (za spolek divadelních ředitelů? Asociaci českých profesionálních divadel? Divadelníi obec?), jedna K. Černá za DÚ Praha, resp. za MK ČR, jeden odborář a jeden? – snad člen souboru!
      Do finále postoupili: předlistopadový (výtečný!) ředitel divadla J. Vlk (který ovšem rovněž nebyl odborník, ve smyslu divadelník, byl to pouze nomenklaturní komunista, který ale miloval divadlo a udělal pro ně „his best) a elektrikář s maturitou M. Růžička. Hlasování dopadlo 5:5, protože jeden komunální poslanec, ten za KSČM (!) „zradil“ a hlasoval pro Vlka, ne pro Růžičku. Takže nakonec musela radnice stejně rozhodnout sama, komise z ní odpovědnost nesejmula. Starostou Chebu byl tenkrát ing. Václav Jakl (ODS) takto bratr Ladislava Jakla, tajemníka Václava Klause a pozitivně lustrovaného poslance ČNR.
      Václav Jakl též proti mně celý proces generování ředitele ZDCH demagogicky a pokytecky obhajoval v tisku (Chebský deník, 18. IX. 1999).
      V ZDCH měli pak, jak se ke mně doneslo, příkaz nepouštět mě do budovy. Já jsem ovšem, ačkoli spoluzakladatel a pravidelný účastník biennale Přehlídka divadla jednoho herce /od roku 1981/, od té doby město Cheb už nikdy nenavštívil.

      08.01.2012 (19.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Josef Herman

      Josef Herman

      Petře,
      jde o vadný systém, který podle mého přesvědčení velmi škodí. A je jedno, jestli náhodně vede k dobrým nebo alespoň přijatelným výsledkům.

      09.01.2012 (0.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Souhlasím,
      je to jen lepší ze špatných řešení.
      Avšak jako „konzervativní pragmatik“ z obou alternativ upřednostňuji ty „přijatelné výsledky“. Nahlíženo lidsky, a nikoli „sub specie aeternitatis“, jedno to není.

      09.01.2012 (2.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Josef Herman

      Josef Herman

      Petře,
      tvůj „lidský“ náhled není ničím jiným než osobní preferencí: znáš předchozího i současného ředitele, jednoho odmítáš (argumenty už jsi několikrát zopakoval) a druhého preferuješ (dtto), dokonce pro to přiznáváš i ryze soukromé důvody. Jestli je to opravdu dobré řešení teprve uvidíme. Tvůj „konzervativní pragmatismus“ spočívá v tom nechat radnice, ať dosazují do ředitelských křesel kamarády podle libosti – ten předchozí ředitel byl přece dosazen stejným způsobem, jen za asistence odborníků a prostřednictvím konkursu, formálně měl tedy silnější mandát nežli ten současný, jen dosazený radnicí.. Promiň, teoretik by měl uvažovat systémově a měl by umět zobecnit konkrétní jevy. Z mé strany definitivní konec už zbytečné debaty.

      09.01.2012 (23.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Žádná debata nikdy nekončí,
      dokud trvá problém .
      „…teoretik by měl uvažovat systémově…“, a proto nezbývá, než vznést se z rmutu záležtostí uměleckých do kýženě transpareních sfér politologických.
      Každé město má ve své působnosti řadu městských podniků, které zřizuje, financuje, všestranně, a tedy i personálně řídí, kontroluje. Jsou to zařízení kulturní (knihovny, divadla, galerie, muzea, zoologické zahrady), školská, zdravotnická, pořádková (čištění města, policie), dopravní atd.
      Za kvalitu služeb, jež tato zařízení občanům města poskytují, je zastupitelstvo občanům odpovědné, podle této kvality se občané mj. řídí při volbách. Má-li zastupitelstvo tuto odpovědnost, musí mít samozřejmě i pravomoce jmenovat ředitele dotyčných zařízení. Jakým způsobem je vybere, jak je bude generovat, to je právě na tom zastupitelstvu. (Ad absurdum: mohlo by dlouhodobé kandidáty stipendijně vysílat na nějakou speciální školu pro manažery městských organizací, kdyby u nás nebo ve spřátelené cizině existovala.) Rozhodující je výsledek: funguje dotyčné zařízení svou finanční náročností, kvalitou poskytovaných služeb atp. ke spokojenosti občanů, nebo ne?
      Takováto suchá teorie se zdá vést k tezi, že je tu jakási množina („kádrová rezerva“) potenciálních ředitelů městských podniků, přičemž každý může ředitelovat cokoli, od mateřské školky po městskou plovárnu, od symfonického orchestru až po památkový úřad a městskou čističku odpadních vod. (Komerční podniky typu městského pivovaru, městské pily či městské hydroelektrárny by města vlatnit neměla, obce nejsou od toho, aby podnikaly, podnikatelské riziko ať si užívá každý za své.)
      V praxi ovšem mají jednotlivá vedoucí místa svá specifika, člověk schopný řídit letadlo nemusí umět řídit ponorku. Proto se dělají výběrová řízení. Ta ovšem mají smysl pouze tehdy, když zastupitelstvo kandidáta opravdu teprve HLEDÁ. Pokud je ale naopak už na nějakém sjednoceno, nemá výběrové řízení smysl, je to jenom zbytečná komedie na způsob „karlovarské losovačky“.
      Rozhodující prostě není ZPŮSOB, jak byl dotyčný vybrán, rozhodující je KVALITA jeho práce. Podle ní budou voliči na ono případné výběrové řízení, které dotyčného vygenerovalo, pohlížet.
      Takže, milý teoretiku: V posledku nikoli ZPŮSOB VÝBĚRU s jistotou generuje kvalitu, ale naopak zjištěná KVALITA ZPĚTNĚ VYPOVÍDÁ O ZPŮSOBU VÝBĚRU, totiž zda byl dobrý (účelný, zdařilý), nebo špatný.
      HOWGH!

      10.01.2012 (5.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Mluvíme-li
      čistě TEORETICKY – odhlédnuto tedy od pana Svobody, který může být člověkem na správném místě a ZDCH pod jeho vedením pokvete, to se ale teprve ukáže – s Tvým názorem, Petře, nemůžu souhlasit. Je to jako diskutovat, zda osvícená autokracie je lepší než demokracie nebo – v extrému – zda los je lepší než složitý (a také vždy riskantní) výběr lidí znalých daného oboru. I z losování může vyjít vynikající ředitel, i diktátor může vybrat skvělého šéfa a i výběr těch nejkompetentnějších nemusí dopadnout dobře. Přesto je metoda výběrových řízení v PRAXI nejspolehlivější způsob, jak zabránit manipulaci mocí a situacím, ke kterým došlo – aspoň podle Tebe, Petře – v Chebu v roce 1999 (a stále ledaskde dochází).
      V každém případě by ale ten, kdo dotyčnou osobu – jakkoli – vybral, měl současně zveřejnit důvody, které ho k jejímu jmenování vedly, a do funkce jmenovaná osoba by měla zveřejnit program, se kterým do funkce přichází, případně i představy, jak jej naplní. V tomto směru jsme již pana Svobodu včera – tedy v den, který si sám v tiskové zprávě novinářům určil – oslovili.

      10.01.2012 (15.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Má teoretická úvaha začíná, Vladmíre, o patro výš!

      Pořadí aktů:
      – Je demokraticky zvoleno zastupitelstvo obce.
      – Zastupitelstvu je uloženo vygenerovat ředitele obecního divadla.
      – Zastupitelstvo demokraticky – hlasováním – rozhodne o způsobu toho generování, protože tento způsob není nikde předem dán a není možné prokázat, že některá z následující řady metod, přicházejících v úvahu, je nedemokratická:
      1. Zastupitelstvo osloví a jmenuje (demokraticky schválí) konkrétního člověka, ke kterému má důvěru (obvykle kvůli jeho předchozí činnosti zastupitelům známé).
      2. Zastupitelstvo jmenuje odbornou komisi a ta, jeho jménem, uskuteční konkursní či výběrové řízení.
      3. Zastupitelstvo vyhlásí konkurs a nechá vítěze vybrat obecním referendem.
      4. Zastupitelstvo schválí kandidáta, kterého si nechalo doporučit profesní organizací – Svaz divadelníků, Spolek divadelních ředitelů ČR, Hereckou asociací atp.
      5. Zastupitelstvo zvolí kandidáta, kterého mu navrhl někdo kompetentní, zastupitelstvem oslovený o radu. Příklady takových rádců: Václav Klaus, Ladislav Jakl (je z Chebu, jeho bratr tam byl starostou za ODS), Petr Hájek, Ladislav Bátora, hnutí D.O.S.T., DAMU (popř. přejmenovaná na HAMU – Havlova akademie múzických umění – když mohou mít v Brně Janáčkovu AMU, který na ní ani nestudoval), KDV FFUK, schůze zástupců kateder DV ČR a SR (Praha, Brno, Olomouc, Bratislava); režiséři V. Morávek nebo J. A. Pitínský, J. Borna, L. Smoček, L. Engelová a mnozí další zkušení matadoři; nejpilnější a regionálně nejzcestovalejší z českých kritiků J. P. Kříž.
      V každém případě nevede k dobrému, když se způsob výběru
      zastupitelstvu naoktrojuje shora. To pak zákonitě vede k mystifikaci – zastupitelstvo to zařídí tak, aby naoktrojovaným způsobem byl vybrán ten, koho beztak chtělo. Dá se to provést i docela kultivovaně a nenapadnutelně, ne jako v Chebu v září 1999.

      11.01.2012 (2.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pardon:
      Dá se to provést i docela kultivovaně a nenapadnutelně, ne tak arogantně a hloupě, jak to v čele se starostou Jaklem provedlo město Cheb v září 1999.

      11.01.2012 (2.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Dostáváme se
      na hodně jiné téma, než je současné jmenování politika, který s divadlem a jeho řízením dosud neměl nic společného, ředitelem velkého profesionálního divadla. To rozhodnutí může být dobré i špatné, ale není – zatím – průhledné. V tom vidím hlavní problém všech jednání – ať už přímo jmenovacích, výběrových či grantových. To myslím je třeba vždy vyžadovat. A současně jasné důvody, proč byl či nebyl ten či onen vybrán. V Chebu to ještě vše mohou dohnat.
      Zastupitelé mají zodpovědnost, tu z nich nikdo nesejme, ale je třeba vyžadovat veřejnou kontrolu jejich činnosti. I to je demokracie. Myslet si, že když budu demokraticky zvolen, mohu se pak chovat a rozhodovat diktátorsky (nebo – řekněme – kabinetně, neprůhledně), nás dostává kamsi do Afriky, kde si to myslí většina politiků. Konce tamních „demokracií“ vidíme dnes. Trochu se bojím, abychom tak neskončili taky.
      Já ale polemizoval, Petře, s něčím jiným. Píšeš: „Zjištěná kvalita zpětně vypovídá o způsobu výběru, totiž zda byl dobrý (účelný, zdařilý), nebo špatný.“ Myslím si, že nemáš pravdu. I když dopadne nějaké řízení dobře, nemusí to znamenat, že způsob výběru byl dobrý (účelný, kvalitní). Znamená to jen, že výběr dobře dopadl, nic víc. Na způsoby výběru by měly být kladeny náročnější, s oborem a profesí vždy úzce související měřítka (jiné je šéfovat divadlo a jiné řídit nemocnici atd.), jinak budem stále jen záplatovat stále víc se trhající kalhoty.

      11.01.2012 (4.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Máš pravdu, Vladimíre, nachytal jsi mě na švestkách, „but qui la fin veut les moyens“ /je to vůbe původně francouzské?/ v demokracii platit nesmí. Způsob výběru ředitele divadla zastupitelstvem musí být nejenom transparentní (to jsou i všechny mnou navržené alternativy), ale i KVALIFIKOVANÝ.
      Otázkou ovšem zůstává, které z „mých“ alternativ kvalifikované jsou a které nikoli. Domnívám se, že že alternativy 1-4 jsou kvalifikované vesměs. Z alternativy 5 vyřaďme ty, které sem tam napsal jen pro zasmání (doporučí Klaus, Jakl, Hájek, Bátora, hnutí D.O.S.T., J. P. Kříž) a zbytek je opět dostatečně kvalifikovaný. Kupříkladu kdyby se chebští radní obrátili o RADU na Tebe nebo na mne a my bychom to na sebe vzali, byl by takový způsov výběru nekvalifikovaný?

      11.01.2012 (8.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      nevím – body 1 a 5 v Tvém výčtu jsou hodně riskantní a bod 3 navíc blbej (na referendum v těchto případech nevěřím). Ty by – pokud by se použily – měly být hodně „transparentní“, tedy čitelné a zdůvodněné. Při výběru jakékoli významné funkce by asi neměl rozhodovat jeden jediný názor a hlas. Já bych nejvíc prosazoval – z Tvých – bod 2 nebo 4.

      11.01.2012 (12.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Konkrétně:
      ad 1. V září 1999 bylo možno přímo jmenovat dolistopadového ředitele Vlka, který ve výběrovém řízení s Růžičkou beztak byl hlasován 5:5. Bylo to ale asi politicky neprůchodné – stará struktura.
      Pro Cheb, jeho divadlo a jeho diváky, ovšem v tuto chvíli optimální. Žádný kokurs by k ničemu nebyl, protože slušní kandidáti byli již – začátek sezóny – zadaní, nehledě k tomu, že slušný divadelník by si nešel sednout do ještě teplého křesla po křivdou vyhozeném Hromadovi. Snad nějaký divadelník z ciziny, typu Fedotova 🙂 :-).
      ad 3 – promiň, to byl také jen trapný pokus o žert 🙂
      ad 5 – Tady nejde o to, že by jeden jediný názor ROZHODOVAL. Rozhodovalo by zastupitelstvo, ve sboru a hlasováním. Ten kompetentí JEDEN, by jim „jenom“ poskytl relevantní, zasvěcenou informaci. Na to bych se, s dovolením, cítil i já sám. Proto jsem si kupř. dovolil, ve svém dalším blogovém textu, který, doufám, dnes zavěsíš, navrhnout na uměleckého šéfa DnV I. Rajmonta, se kterým si nejenom netykám, ale se kterým jsem nikdy nevypil ani decku.

      11.01.2012 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vida,
      a jsme ve shodě. Vidíš, Petře a případný čtenáři, jak je někdy dobré vyříkávat si své názory. Vlastně až tak rozdílné, jak se navenek zdá, být nemusejí. A blog samozřejmě zavěsím. Ne-li dnes, tak zítra.

      11.01.2012 (18.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Existují dvě teorie diskuse,
      resp. dvě pojetí milovníků dobře vedených diskusí a polemik, zachovávající pravidla eristické dialektiky (Schopenhauer), jako je zákaz argumentace subjektem, vedení sporu ad rem, a nikoli ad personam, diskuse logické až matematizovatelné. Liší se svým cílem. Tím je:
      1. Diskutovat co nejdéle a do co nejjemnějších nuancí; pokud by hrozilo, že diskuse bude ukončena, ať už konsensem nebo vítězstvím jedné strany, urychleněji ji převést k odlišnému tématu. Je to diskuse ideálně nekonečná.
      2. Diskuse, která sice obě (resp. všechny) zúčastněné strany rovněž velice baví, ale při které je eristika přece jenom pouze prostředkem, a nikoli samotným cílem, jímž je naopak relativní vyřešení problému.
      Oba způsoby jsou sice lepší než všechny ostatní, ale mezi nimi (among, nikoli between) upřednostňuji jednoznačně typ druhý. Myslím, že se nám jej podařilo realizovat a je m líto, že Josef neměl už trpělivost to ještě ten malý kousek, který zbýval, táhnout, protože o první půlku má velikou zásluhu.

      11.01.2012 (22.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      ač též jsem příznivcem a zastáncem onoho druhého bodu definice diskusí a polemik, tentokrát začíná možná její první bod. Na výzvu, aby pan Svoboda v DN zveřejnil své představy, jak by chtěl a bude ZDCH řídit a směrovat, odpověděl toto (zveřejňuji s jeho vědomím):

      Přebírám divadlo a kulturní dům „Svoboda“ a první týden v nové pozici je sice krásný, ale náročný, poznávám život našeho divadla atd.
      Pokud se jedná o mou úlohu v divadle, určitě nebudu měnit zásadním způsobem jeho chod. V rukou uměleckého šéfa pana Zdeňka Bartoše je mu náramně. Mou rolí bude postarat se o zachování divadla, zajistit mu finance, připravit mu půdu pro bezproblémové fungování. Cheb je již tradičním místem, kde je stálý divadelní soubor, a historie divadla v Chebu sahá šestset jedna let zpět. Pokud bychom uvažovali o obnovení loutkového divadla, asi to nebude jednoduchá záležitost a netroufám si po jednom týdnu dát zásadní stanovisko. Snad jen to, že by se mi loutky v Chebu líbily. Čili jinými slovy : ano, pokud to bude jenom trochu možné. Musím ale upozornit, že nejsem sólový hráč a že celou záležitost bych samozřejmě konzultoval se svými spolupracovníky. Spojit se s Lázněmi /asi přicházejí v úvahu Karlovy Vary/, o tom jsem uvažoval už jako starosta. Odborníci byli v zásadě pro, Karlovarský kraj by to povzneslo. Ale zásadní problém bude ve dvou zastupitelstvech, která by rozhodovala o jednom subjektu. Zatím jsem nevymyslel způsob, jak se spojit. Každé čtyři roky při změně zastupitelů bychom zřejmě bojovali o bytí. Ale myšlenky se nevzdávám a snad se najde model, který by byl akceptovatelný pro všechny. Do Divadelních novin Vám rád napíši svůj pohled o úloze regionálních divadel, a to i z politického hlediska, ale prosím o trochu času.
      Mějte se hezky
      Jan Svoboda

      12.01.2012 (0.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Marie Reslová

      Marie Reslová

      To je docela gramotná, sympatická odpověď. Už teď jsem zvědavá na „úlohu regionálních divadel, a to i z politického hlediska“.

      12.01.2012 (17.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,