Romain Rolland: Hra o lásce a smrti
(režie Alfréd Radok, premiéra 15. října 1964, Komorní divadlo Praha / MDP)
Každé kvalitní divadelní představení je svým způsobem osvícení.
Pokud bychom měli zmínit nejčerstvější divadelní zážitek, který nás ohromil, byl by to záznam baletu Labutí jezero v podání anglického tanečního souboru v choreografii Matthewa Bournea, který ve vánočním čase loňského roku na Artu odvysílala Česká televize. Představení působilo odvážně až drze – už jen proto, že skupinu labutí představovali výhradně muži, a vykazovalo od prvního okamžiku vysokou profesionalitu s krajními výkony všech tanečníků. Pozoruhodné bylo i to, jak slučovalo tradiční pojetí s moderním a jak odráželo neslučitelnost dvou světů, přírodního (labutího) a lidského – původní tragický pohádkový příběh byl postaven do protikladu s vyžilou pompou královského plesu. Významů, přesahů a symbolů bylo nepočítaně – výpověď tak nahuštěná, že divák mnohdy tone jako v rozvodněné řece, která s ním smýká a divoce uhání vpřed, zatímco on se jakoby stále „opožďuje“, vždy však znovu vtahován a držen v napětí magickými vlákny odvíjeného příběhu.
Na diváka se přenesla uhrančivá atmosféra, umocněná tím, jak se do stylizovaného útvaru, jakým balet nepochybně je, zčistajasna a naplno vedrala smyslnost, barbarství, ba i surovost rafinovaně maskovaná společenskou noblesou. Člověk si přitom bezděčně uvědomil, že dějiny královských rodů jsou plné krutých epizod, úkladů a vražd – proč by to tedy nemohly odrážet i jejich plesy?
Nicméně máme-li naplnit smysl a směr této rubriky, za svůj nejsilnější divadelní zážitek – osvícení, které jsme zažili oba, byť každý zvlášť, neb jsme se tehdy ještě neznali – pokládáme Radokovu inscenaci Hra o lásce a smrti, kterou podle předlohy Romaina Rollanda uvedlo pražské Komorní divadlo na podzim 1964 a kterou s napětím a nadšením zhlédla jak čtrnáctiletá Zdena, tak osmadvacetiletý František, v té době student DAMU. Jde o příběh z Velké francouzské revoluce za časů jakobínské diktatury, v němž dochází ke konfliktu přátelství, milostného vzplanutí a svědomí. Radok zvýraznil tento konflikt konfrontací světa vyšší společenské vrstvy a prostého lidu, a to tím, že oba světy přivedl na jeviště zároveň: shora, na půlkruhovité pavlači, reagoval „prostý“ lid na události předváděné „smetánkou“ v popředí, kde do domu milované ženy, manželky poslance Lavoisiera, vtrhává jakobíny pronásledovaný poslanec Valée a tím vystavuje rodinu mravnímu dilematu. Hrálo se vlastně divadlo na divadle, a ač vsazeno do historických kulis, vyslovovalo nejzákladnější lidské problémy. Účinnost inscenace významně podtrhli výtvarník Ladislav Vychodil a hudebník Zdeněk Liška. Její obrazivost i múzičnost v sobě máme stále uchované. Aniž bychom to tušili, oba nás tato inscenace už tehdy spojila – vírou v imaginaci a v emotivní i intelektuální výpověď divadlem.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička
spisovatelé, zakladatelé a spolutvůrci Bílého divadla, jež působilo v Praze v letech 1969–1972; do této rubriky přispíváme za oba, protože i většinu svých knih jsme napsali společně
Komentáře k článku: Romain Rolland: Hra o lásce a smrti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)