Divadelní noviny > Burza Zprávy
Osobní zpráva o životě
Život není dobrý, ale není ani špatný. Není veselý, ale ani smutný. Zároveň ovšem je špatný i dobrý a je také veselý i smutný. Život je trh s veškerým zbožím a je na nás, co „koupíme“. Slečna L. nám nabízí své životní eskapády v inscenaci, která je skrz na skrz osobní, a přesto se její téma dotýká mnohých z nás. Slečna L. vzpomíná na dětství, pubertu, na divoká léta dospívání. Prostřednictvím deníků nás zavede do chráněného prostředí, kde se léčí duše a hledá smysl života. Premiéra inscenace Já, diagnóza se koná 12.5. 2023 od 20:00 v bytovém divadle H2O ve Vršovicích. Další reprízy v této sezóně: 13.5. a 24.6. 2023.
Foto archiv projektu
Nejvíce jsme vycházeli z mých deníků, které jsem si psala během pobytu v onom chráněném prostředí. Deníky byly dva. Ty, co se povinně odevzdávaly a pak taky jeden soukromý, kde jsem si nebrala servítky, a kde bylo zkrátka to, co patřilo jen mě. Také jsme vycházeli z mých vzpomínek a jiných dalších všemožných zápisů, které jsem za několik let nasbírala. A teď co. Jak to postavíme? Sama bych byla úplně ztracená.
Režisér Jan Večeřa přišel s poměrně jasným plánem. I když jsem s některými jeho plány a názory nesouhlasila, musím se přiznat, že jsem poslušně plnila zadání a ukázalo se, že jsem udělala dobře. Poskládalo se to a pak už jsem si s tím mohla hrát podle sebe a vkládat věci, které jsem tam chtěla mít, které tam podle mě musí zaznít, aby výpověď byla kompletní.
Foto archiv projektu
Udělat monodrama byl můj sen už při studiu na DAMU, vždycky jsem věděla, že to musí být o mně. Ale až teď přišel ten čas, odvaha, mám téma, o které se chci s ostatními podělit. A třeba ostatním i trochu pomoci. Žádný problém není dost malý na to, aby se jednou nemohl stát velkým. A zároveň jsem přesvědčena, že člověk je prostě od přírody nucen zdolávat překážky a růst, pomalu se v sobě vyznávat, pomalu se poznávat. A má plné právo na to se kvalitně ztratit. Monodrama dělám poprvé. Bude to křest ohněm. Utáhnu to? Je to dostatečně přehledné? Není to moc přehledné? Nebudu trapná? Není toto téma příliš podbízivé? Nebudu působit ubrečeně? Tímto představením chci udělat pomyslnou tečku za svým obdobím ztracenosti, zároveň jím možná poděkovat za to, že o mě bylo postaráno a bylo mi pomoženo. Dodat odvahu těm, které to třeba taky potkalo nebo potká. Když se jednou člověk ztratí, opravdu to neznamená, že nemůže najít svou lepší, mnohem lepší verzi, říká o chystaném monodramatu herečka Lumíra Přichystalová.
Věděl jsem, že Lumíra má nějaké staré texty a různé koncepce, které kdysi chtěla využít pro jiné projekty, k jejichž realizaci nedošlo. Požádal jsem ji, aby mi je dala přečíst. Mezi výše zmíněné texty se ovšem připletlo i pár takových, které žádnou ambici směrem k jevištní realizaci neměly, a právě ty mě zaujaly nejvíc. Byly to čisté postřehy, zaznamenávající svět očima pozorovatele s velmi čistým, konkrétním a osobitým pohledem, kde se v lákavém poměru setkával humor, ironie, ale i smutek, obavy a sebezpyt. Tím, že byly tyto texty bez přehnaných ambicí, tak se jim dostávalo hloubky a křehkosti a paradoxně divadelnosti. Šlo o vzpomínky na dětský věk, krátké básničky a v neposlední řadě zápisky z období Lumířina pobytu v protialkoholní léčebně. Dohromady tím vznikal portrét člověka se silným tématem a jevištním potenciálem, díky kterému bychom mohli být i my schopní nahlédnout své vlastní problémy s odstupem potřebným pro jejich pochopení a řešení. Páteří představení je samotný pobyt v léčebně a odtud se v rámci představení vydává hlavní aktérka pomocí retrospektiv a snů do událostí minulých, kde pátrá po příčinách toho, proč se ocitla tam, kde se ocitla, říká o připravované inscenaci její režisér Jan Večeřa.
Komentáře k článku: Osobní zpráva o životě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
